Chalupáři

Roztomilá, úsměvná a odlehčující sentimentální vzpomínka pro letní televizní obrazovku třeba někde večer na dovolené na chalupě u rybníka či lesa, ... když zrovna negrilujeme. Je prima se opět podívat na herecké umění Kemra, Sováka, Filipovského, Bohdalky, Vinkláře, Větrovce, Ilji Prachaře a mnoha dalších skvělých českých herců. Kdy jsou ty doby. Dívat se dnes na ty mladé, herecky naprosto nezkušené, zato hodně ambiciózní je utrpení. (26.06.2012)

Naprosto dokonale herecky obsazená sonda, do ryze české záležitosti chalupaření. Aneb jak spokojený socialistický důchodce, který má našetřené poctivé peníze, si užívá zasloužilého důchodu. Výborná uvolněná atmosféra a nádherná herecká přirozenost staré, mladé, i té nejstarší herecké školy, která je jistě výsledkem improvizace této elity. Idylka, která je nostalgická nejen datem vzniku, ale také námětem. Já osobně si svůj důchod představuji už jen jako výraz, a rozhodně nepočítám s tím, že nebudu muset pracovat. Těžko říct, jestli je to dobře, či ne, každopádně je to nevyhnutelný fakt budoucnosti. Seriál, který mně opravdu hodně uklidňuje. (24.06.2012)

Nějak mě tenhle seriál nikdy úplně neuchvátil, navzdory přítomným hereckým esům. Spousta řečí a málo děje. Snad je to dáno nižším věkem, kdy jsem seriál sledovala, nejspíš bych si to měla zopakovat a pochopila bych víc. Třeba jednou, zatím však zůstanu s hodnocením při zemi: 61%. EDIT 2012: Ale jo, s věkem si "Chalupáře", jejich hlášky a lehce komické situace, užívám víc a nebýt toho občasného protivného budovatelského podtónu, asi bych čtvrtou hvězdici přihodila. Střet venkovského buranství, městského snobství a dědkovského cholerismu má své kouzlo, nicméně pořád nejsem nadšená. 69% (20.10.2009)

"To myslíš vážně, že já jim lezu na nervy? Já, kterej se o všechno stará?" Cholerický revizor na penzi Evžen Huml sám sebe nejspíš považuje za oblíbeného zastánce morálky, ale najít společnou řeč s tímto není jednoduché. Proto je třeba vyslat nerudného Pražáka na vstřícnou vesnici a využít porovnání dvou zcela odlišných světů k zábavným názorovým střetům. V tomto případě se to povedlo. (18.12.2008)

Chalupáři jsou prostě terno. Několik let dokážou zalepovat díry v chatrném letním programu všech českých televizních stanic a přitom nikdy neomrzí! To se divím, že to vůbec říkám, tohle jsem totiž vždy odmítal a vnitřně mě to iritovalo. „Už nám zase cpou socialistický Chalupáře! To tam, do psí pochvy, nemáme nic jinýho?“ Letos jsem si ale konečně na to udělal čas a začal to se zájmem sledovat. S odstupem času a především odprostěním od tendenčního vyznění jejich tzv. politické současnosti, která tam prostě musela být, ale dnes rozhodně nevadí (přinejmenším aspoň pobaví), jsem objevil vysoce humornou grotesku napadající maloměšťáctví ve všech svých podobách. Pravda humor se po tolika letech objevuje i v místech, které prvoplánově sloužily jiným účelům, ale o to víc je seriál takříkajíc nadupaný srandou. Plejáda tehdejší herecké elity tomu jen napomáhá. Současně také Chalupáři nabízí jakousi sondu do tehdejší doby, malinko zkreslenou, ale pořád interesantní. Seriál je o to zajímavější, že zobrazuje Jiřího Sováka takového, jaký doopravdy byl. Jeho prchlivý romantik Evžen je navíc mnohem zábavnější postava, než třeba romantik krotký, pan Bouvard z Byli jednou dva písaři, jeho další neméně slavná seriálová postava. Ostatně valná většina dalších „chalupářů“ stojí také za zmínku, přičemž na samotném vrcholu proklamované pitoresknosti je agilní submisiv Bohouš Císař v podání Josefa Kemra. Kemr zde přináší postavu vesnického exota a všeuměla, který se do všeho montuje a za dva špekáčky nebo lahváče tu opraví pračku, tu vyčistí okap apod. Vždy a rád každému pomůže a je tak vzorem komunistického kapitalismu, resp. toho jejich socialistického podnikání. Firma Brouk Pytlík - práce všeho druhu - makáme zdarma pro dobro socialistické vlasti. Úplatky bereme jen v podobě naturálií. Ostatně humor je v seriálu různý, od prostých gagů a prvoplánových vtipů, přes promyšlené a chytré dvojsmysly, až po, k dokonalosti dotažené, momenty, které bezpochyby musely uniknout i tehdejším arbiterům na morálku. Nejvíce legrace si divák ale užívá až s invencí samotných herců v hlavních i vedlejších rolích, kteří podle mého museli mnohokrát na danou situaci improvizovat. Ze seriálu totiž úplně na diváka stříká, kdy se jede podle scénáře a kdy si herečtí mistři jedou své. Závěrem přihazuji takovou jednu scénku, která humor seriálu může docela dobře charakterizovat. - V čekárně střediskové ordinace visí plakát s nápisem: Tloustnout znamená stárnout. Stella Zázvorková si vleze ze zvědavosti na váhu a se zarděním konstatuje: „Tak jsem zas o tři kila starší.“ (09.07.2012)