Bratrstvo neohrožených

1. díl Celkem se mi to i líbilo (jako když jíte salát nebo syrovej špenát, ani chutná ani není odporný, spíš prostě bez chuti), ale bohužel je to až příliš zdlouhavý (tou nudnou způsobou), postavy jsou až příliš schematický (tvrdej neschopnej sdírač velitel, výtečnej a schopnej jeho zástupce), z jejich výcviku se tam vlasně ukáže pár pobíhání po kopcích, několik seskoků z letadla nebo trenažeru a chvilka střílení. Jinak je to spíš skoro patetický a kdyby tam už bojovali, z patosu by to nevyšlo vůbec. Postavy kromě dvou výše zmíněných (nefanděme si, ani ti nejsou kdoví co) jsou zatím jak drak ve větru, papírový a plochý. A příběh je stokrát ohraný klišé, který si vyprávějí všichni vojáci nejen základní služby. Docela se rozmýšlím, jestli se budu dívat vůbec dál. (5.4.06) 2. Díl No, sice je to trošku zábavnější jak první díl (hlavně proto, že už vyšli do akce), ale pořád mi to přišlo jak epizoda ze seriálu 24 hodin. Zdlouhavý a nezáživný a triky na mě přímo řvaly Počítač! Jen by mě ještě zajímalo, jak mohla být ta operace považována za výtečnou a dodnes se o ní učí ve Westpointu. Asi jsem něco neviděl, nebo mi něco tvůrci zamlčeli, ale mně to nijak skvěle nepřipadlo. Běhat před kulkama těžkýho kulometu lze totiž vážně jen ve filmu. Ještě jsem se pořád nerozhodl, jestli se na to dodívám. Pokud se nerozhodnu ani při čtvrtým dílu, vykašlu se na to. (12.4.06) 3. Díl Třetí díl mě opět nepřesvědčil, že by to byl "nejlepší" nebo "výtečný" seriál. Tentokrát jsem si všímal hlavně té podivné nerovnoměrnosti v rozložení děje. Vím, že takhle by to možná mohlo být ve skutečnosti (ve 2. sv. v. jsem nebyl, takže fakt nevím), ale do seriálu se to podle mě nehodí. Jednu chvíli jsem se prostě strašlivě nudil blábolama alá ruská polívková opera a v další chvíli mě akčnost přitlačila do sedadla spolucestujícího třemi Gé. Ani ta akce se mi nezdála. Hodně mi připomínala východoněmecký indiánky: nepřítel pořád střílí, naši pořád umírají a padají z "koní" a pořád jich je tam jak much. Co se týká děje, nic moc se tam vlastně nestalo. Jeden dostal válečnou psychózu a než se z toho dostal, dostal to. I patosu je tam hodně viz. závěrečná scéna s tím psychotikem i závěr sám. (30.4.06) jindy Viděl jsem ještě čtyřku a pak sedmičku o tom románku s nemocniční sestrou. Jenže ani ty mě nepřesvědčily o kvalitách. Bojové sekvence jsou celkem zajímavý, hyperrealismus je nerealistický a nevyváženost mezi akcí a nudou čím dál víc nevyvážená. Jestli toto je nejlepší seriál všech dob, pak bych hodně rád viděl ten nejhorší (jen tak mimochodem, do sekce seriál nepočítám telenovely jakýhokoliv původu). Jindy Druhé opakování na Nově jenom potvrdilo "oblíbenost" tohoto výtvoru mezi lidmi, jak jsem ji avizoval dříve. Promítání někdy kolem jedné hodiny v noci od pondělí do čtvrtka ukazuje, že tento "šperk" neměl sledovanost ani poprvé, kdy jej též postupně přeřazovali do méně populárních nočních hodin. (05.04.2006)

Ako to je? “Čtyři vraždy/časti stačí drahoušku”. Je mi ľúto, ale úplne mimo mňa. Kým ma prvá epizóda zaujala vzťahovými konfliktmi, kedy bolo dostatočne poukázané nato, že teoretik, nie je automaticky praktik, že vynucovanie si disciplíny, automaticky neznamená prirodzený rešpekt, od druhej je to už (pre mňa) vyslovene samé vojenské klišé (i keď veľmi solídne vyobrazené!). Bohužiaľ, pre moju maličkosť nijak extra zaujímavé ani pútavo podané. Keď niečo o vojne, tak skôr dokument, a i keď výnimka potvrdzuje pravidlo, toto (pre mňa) nie je ten prípad. (26.01.2021)

Nechci působit jako kazišuk. Mě se Bratrstvo líbí svým námětem i zpracováním (třeba seskoky stovek parašutistů jsou úžasně natočené, co chvíli si říkáte "sakra, to byl ale pěkněj záběr"). Ale něco je na něm špatně - tvůrci totiž mají členy Easy Company za hrdiny stojící na piedestalu. V seriálu tyhle postavy vůbec nepůsobí jako lidé, těžko si k nim nacházíte vztah. Navíc je jich moc a mě osobně se pletou. Z řady mi vyčnívá jenom Winters Damiana Lewise, protože je skvěle zahraný (někdy mě u televize udržuje jenom fakt, že za chvíli ho zase uvidím), a David Schwimmer (!), protože jako jeden z mála má jakž takž utvořený charakter postavy. A to je všechno. Na ostatních postavách mi vůbec nezáleží a to je špatně, vždyť ta "člověčina" by vás měla přitáhnout k obrazovkám, ne nějaká "ratatata-kryj mě-ááá-Smith to schytal" akce. Zbytek hodnocení doplním, až po skončení seriálu............... A ono ne a ne a ne. Poslední díl je úplně o ničem, prestože chce vzbudit emoce, ale vám je většina postav úplně ukradená, tudíž je vám jedno, že se s nimi loučíte. Ubírám hvězdičku. Přes všechny jeho kvality se na tenhle seriál znovu dívat nebudu. PS: A opovažte se mě obvinit z toho, že ten seriál nedocením, protože je pro chlapy. Třeba Black Hawk Down patří k mým oblíbeným filmům. Amen. (26.04.2006)

Dlouho jsem měl ze seriálu obavu a záměrně jsem se mu vyhýbal hned z několika důvodů: 1) vysoké hodnocení, které mě spíše odrazovalo 2) neustálé srovnávání se Zachraňte vojína Ryana, jehož závěrečný patos sráží kvality celého díla zbytečně dolů, 3) obecné nadhodnocování válečných filmů/seriálů, zejména z II. světové války, 4) velmi nízké hodnocení některých mých oblíbených uživatelů (i odpad! se objevil), 5) téměř neustále přítomný americký patriotismus a nekonečně recyklovaná klišé. Důvodů je samozřejmě více, ale tohle jsou ty hlavní. Obavy se naštěstí z velké části nenaplnily. Bratrstvo neohrožených pracuje na podobném konceptu jako Zachraňte vojína Ryana, kdy každý díl (v Ryanovi celý film) začíná vzpomínkami (poslední část je vzpomínkami uzavřena) skutečných válečných veteránů a končí vysvětlovací titulkovou sekvencí k dané události/problematice. Seriál tak narozdíl od Zachraňte vojína Ryana získává punc jisté dokumentárnosti a reálnosti. Jména veteránů jsou přitom odkryta až v úplném závěru seriálu, divák tedy od úplného počátku neví, jestli jsou vyprávějící hrdinové právě z roty E 506. pluku 101. vzdušné výsadkové divize, o které celý seriál je, nebo z úplně jiného oddílu. I přes fakt, že je Bratrstvo neohrožených natočeno na základě skutečných událostí, nevyhnulo se mnohým klišé. Při poslechu sugestivních výpovědí jednotlivých veteránů, které časem sice mohou být trochu zkreslené, ale zjistíte, že podstata všech podobných "otřepaných frází" musí být nutně pravdivá a události se i přes svou určitou pokřivenost takhle nějak udály, ať už jde o celé operace jako vylodění v Normandii, Market Garden, bitvu v Ardenách nebo o konkrétní útoky americké armády resp. roty E (zničení německých děl na statku Brecourt) či události jiné (především v dechberoucí 9. díl Why We Fight). (15.01.2011)

Vlastně ten seriál poškozuji, když dávám pouhé čtyři hvězdičky, protože jde v každém ohledu o vynikající řemeslo a jeden z vrcholů žánru. Realisticky podané válečné drama, skvěle obsazené s dobře nastíněnými charaktery, bez laciného patosu a zároveň s dostatečně velkým rozpočtem, aby vznikl divácky atraktivní seriál. V zásadě mi vadí jen ten americky zkreslující pohled na 2. světovou válku, který si naplno uvědomí snad jen dobrý znalec historie. I když Bratrstvo neohrožených je v zásadě civilní, absentuje tam ten tradiční nechvalně známý patriotismus, divák se pochopitelně při sledování seriálu nedoví, jak nízká byla bojová morálka amerických jednotek na západní frontě, jak nízká byla vůbec podpora války na evropském kontinentě mezi americkou veřejností. Spojené státy byly dlouho ve vleku politiky izolacionismu, částečně díky špatné zkušenosti ze svého angažmá v 1. světové válce. Evropská válka nebyla populární a vlastně až drastické záběry z koncentračních táborů a líčení německých zvěrstev na sklonku války dodatečně odůvodnily v očích veřejnosti vstup do války a válečné ztráty. Proto taky protižidovské pogromy přitáhly tak silnou pozornost. Americké velení s ohledem na veřejné mínění doma chtělo minimalizovat ztráty a vedlo válečnou kampaň nesmírně opatrně. Obvyklá taktika byla intenzivním bombardováním a dělostřeleckým ostřelováním zdecimovat protivníka tak, aby nekladl pokud možno žádný odpor. Ještě v posledních měsících války, kdy stály americké jednotky proti demoralizovanému nepříteli, kterému docházely pohonné hmoty a proviant, postupovaly v průměru o 3-5 km denně, i když měly drtivou převahu. Spoustu těchto věcí se prostě divák seriálu nedoví nebo se je přinejmenším nedoví v plném rozsahu. I když i na západní frontě se umíralo a strádalo, je to nesrovnatelné s tím, jaká dramata probíhala na východní frontě nebo během partyzánské války. Celkový dojem: 90 %. (11.05.2007)