Tajemství Ocelového města

Pokud jde o verneovky, dávám přednost filmovému pojetí Karla Zemana, ale ani tohle vůbec nebylo špatné, zvláště pak v porovnáním s tím, co se často točí dnes. Přečetl jsem si tady pár recenzí a získal jsem pocit, že už jaksi není co dodat, protože všechno už napsali jiní uživatelé. Pokusím se tedy aspoň mladé generaci přiblížit, jak jsme tento film vnímali, když v roce 1979 přišel do kin. Připomínám, že v té době žila Evropa už řadu let v míru. Pro život v ČSSR bylo příznačné, že se tady nic nedělo. Média každoročně oslavovala komunistické svátky (Vítězný únor, 1. máj a 9. květen, VŘSR). Vedle toho byly největším hitem zprávy, kolik procent ploch zemědělci už oseli nebo z kolika procent ploch sklidili úrodu. V žertu se říkalo, že noviny lze číst pouze tak, že vezmeme nějakou pěknou pornografickou fotografii ukazující skupinový sex a k tomu čteme novinové titulky: Přátelské setkání na Hradě. – Vietnamské ženy v boji za mír. – Naši mládežníci/odboráři/družstevníci se činí. apod. Jinak se referovalo hlavně o úspěších států světové socialistické soustavy a o jejím boji za mír. Slovo „mír“ patřilo k nejzprofanovanějším slovům, vnímali jsme je jako komunistickou propagandu a četli jsme je skoro všude: v novinách, na plakátech, na prvomájových transparentech... Proto měl tento nesporně kvalitní film tenkrát trochu nepříjemnou pachuť, neboť tehdejším divákům připomínal téma, na které byli díky propagandě alergičtí, totiž imperialistické válečné štváče bažící po světovládě (Ocelové město) na jedné straně a o mír usilující socialistický tábor (Fortuna) na straně druhé. – Současní diváci jsou arci prosti této pokřivené optiky. Dnes, kdy v Evropě už probíhá válka (nezanedbatelný počet lidských obětí, některé státy již ztratily kontrolu nad částmi svých území, které bez boje postoupily okupantům – tzv. no go zóny), ačkoli se jí zatím tak neříká, je možné nadčasové poselství tohoto Vernova románu a i tohoto filmu lépe docenit. (13.01.2022)

Výborně vystavěné drama u něhož jsem překvapen, že vzniklo v éře komunismu, neboť celé Ocelové město připomíná atmosférou i vzhledem krutou stalinistickou éru 50. let. Herecky se zde exceluje na výbornou. Jaromír Hanzlík ve své dvojroli září jako slunce na obloze. A ostatní osazenstvo, včetně dětských herců mu skvěle sekunduje. Skutečně jedna z těch lepších adaptací děl Julese Vernea, která díky absenci speciálních efektů ani tolik nezestárla. Velký palec nahoru. 80% (02.03.2020)

Je to zvlastne, Verne je moj oblubeny spisovatel, precital som od neho hadam vsetko co u nas vyslo, ale prave tie knihy, ktore sa stali predlohou filmov Karla Zemana, Oldricha Lipskeho a Ludvika Razu sa mi pacia menej ako ostatne. Naopak, vsetky tie filmy su uzasne. Asi preto, ze sa pedantne nedrzia knihy, ale skor ponukaju prave to, co Vernove knihy - fantaziu. (20.08.2013)

Verneovka. Příběh o dobru a zlu, a kdo čemu slouží. Pěkná pohádka o snaze podmanit si druhé město, silou a mocí, město, kde žije plno láskyplných lidí, kteří nechtějí zbrojit, neb jsou uvědomělejší, než ten, kdo chce zbrojit a vidět vše v troskách, aby tam pak mohl vládnout. Technika selže, dobří lidé zvítězí. (25.09.2010)

Viděla jsem tento snímek jako malá holka a pamatovala jsem si, jak mě děsil Josef Vinklář a jaký hrozný strach jsem měla o Jaromíra Hanzlíka a Jana Potměšila.. Dětské oči to vnímají jinak než dospělé, sice je to stále napínavé dobrodružství, nicméně teď v tom příběhu nacházím mnohem víc, zejména nadčasovost sdělení se upřít nedá.. Laskavost a moudrost Martina Růžka coby představitele Fortuny, Josef Vinklář je v roli Januse nesmírně přesvědčivý a po pravdě mě děsí pořád, Jaromír Hanzlík i Jan Potměšil výborní a Petr Kostka tentokrát ve vedlejší roli, ovšem ani tady se nedá přehlédnout... Holomráz! (11.06.2023)