Jára Cimrman ležící, spící

Na představení Cimrmanů se vždy rád podívám, proto jsem se těšil, když jsem měl konečně možnost vidět Járu Cimrmana ležícího, spícího.. První půle pseudo-dokumentu vynikající, smál jsem se prakticky neustále, ale s překlenutím filmu do druhé půle jakoby autorům docházel dech (samotnému se mi to nechce věřit, ale tak jsem to cítil). Přesto velmi nadprůměrná zábava. (03.01.2008)

Po shlédnutí filmu se jeví zbytečná otázka KDO BYL NEJVĚTŠÍM ČECHEM. Odpověď samozřejmě divák najde v tomto filmu, protože kde by byli bez Cimrmanových rad Marold, Strauss, Eiffel. Nelze opomenout že co se týče vynálezů byl věčně jen o chloupek druhý. Pokud jde o přátele tak se přátelil s takovými jmény jakými jsou Dvořák, Holub anebo Kaplan. Zkrátka ti všichni chovali v úctě Cimrmana. Nechybělo přitom mnoho a Cimrman pomohl rozvrátit Habsburskou monarchii. Hláška filmu jednoznačně zní: " Ve středu přece vždycky jezdí Nývlt." (23.08.2010)

zřejmě nadmíru vysoká očekávání či zhýčkanost povedenějšími cimrmanovými počiny řadí v mých očích tento snímek do lehce nadprůměrných komedií a spíše podprůměrných her DJC... a ty králíky vám pánové neodpustím, i když je to asi vše, co s tím můžu dělat... za několik nesmrtelných hlášek, sympatický děj, slušné obsazení a tradiční cimrmanovskou absurditu dávám 70%. (20.05.2011)

"Holube, pojedete letos zase do Afriky?" "Nikam nepojede, doma bude, už se narajzoval dost!" Bylo jen otázkou času v letech největší slávy Cimrmana, kdy se náš největší Čech a génius dočká zfilmování. Jelikož jsem však odkojen hlavně divadelními hrami a primárně audio nahrávkami her (všech) mám s filmovým zpracováním stejný problém jako u sledování záznamů divadelních her v TV. Člověk spoléhá na fantazii a více si to užívá. Když pak vidí vše polopaticky, cítí se trochu zrazen. Je to o level níž. Ale i tak jsem se velmi bavil. Některé scénky ve své jednotlivosti byly geniální. Smoljak a Svěrák byli prostě chytrý chlapi a maximálně jim to ve výsledku šlapalo (i přes občasné a logické neshody). U mne je to za čtyři nohy Eiffelovky. * * * * (20.02.2013)

Vlastně si to drží schéma divadelních her - úvod smršť skečů (na divadle jednotlivých referátů), a pak jako jedna divadelní hra (tady všechno to s Habsburkem). A to je možná škoda. Protože ta úvodní smršť nápadů je osvěžující, příjemná a bohatá na vtipy, a ta druhá, habsburská část, pomalá a vtipná jen sem tam. Však také mezi lidmi kolují hlášky spíše z první části (u nás doma třeba "už se dost narajzoval!"), z té druhé jich moc není a jediné, co se lidem vybaví, je Macháně. (27.06.2019)