Svatby pana Voka

Lehká životní filosofie renesančního kavalíra v podání M.Kopeckého. Poněkud statické scénáristické i režijní zpracování nevyužívá bohatosti výpravy a nedává příliš prostoru hercům ve vedlejších rolích překonat fraškovitou schematičnost jejich postav. "Život, milý Cyrile, neplyne v samých radovánkách" (18.01.2012)

Pro mne skvělá pohodová komedie s vtipným Kopeckým ( jako vždy), této role se zhostil velice skvěle a nesmím zapomenout i na další jako je třeba Landovskýho zatrpklý, neurotický Rudolf II., nebo role Brabce jako jeho poskoka,bylo my jedno jestli je film historicky nepřesný, za to jsem se neustále bavil. (24.09.2008)

Celkem zajímavá komedie, ale dle mého názoru Miloši Kopeckému příliš role nesedla. Umí zahrát geniálně choleriky (myslím, že takový prostě v životě byl a hrál tedy sám sebe), což mu v této roli nebylo umožněno. Světlými okamžiky byly scény s Pavlem Landovským alias Rudolfem II., který hrál mnohem přirozeněji. Taktéž chvilka Josefa Hlinomaze ukázala, že to byl pan herec. Zbavování se farucimoru a konec filmu jsou výborné. (03.07.2010)

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Jeden vůbec z nejlepších českých historických filmů, které jsem viděl. Vynikající scénář podpořili svou genialitou Landovský a Kopecký, kteří jemným humorem dokáží z povrchního raně novověkého příběhu udělat zajímavý a poutavý portrét protkaný ůsměvnými momenty nejen pro sériového diváka, ale i pro historika hnidopicha. Taková genialita tvůrců dneska u nás už nekvete. Matuška skvělý. Nemám co dodat 100% = 5/5 (02.07.2010)