Nixon

Nixona hodnotím s odstupem pár dní a myslím, že dělám dobře, protože tohle je jeden z těch filmů, kterým odstup může pomoci. Druhý „prezidentský film“ Olivera Stonea jsem si od začátku užíval, neskutečně mě fascinoval výkon Anthonyho Hopkinse (jeho mimika, gesta, celkové držení těla, to vše je přesné, a přitom by mě nikdy předtím nenapadlo, že právě on by mohl hrát Nixona) a bavil mě Oliver Stone – režisér, který střídal styly stejně jako kameraman kamery, až to celé vypadalo takřka dokumentárně. Trochu mě ale zlobil Oliver Stone – scenárista. To když jsem se občas sám sebe ptal, jestli „to už není trochu moc“, například při schůzkách ďábelských republikánských intrikánů, jimž k dokonalosti chyběly už jen rohy, nebo hned při prvním záběru na Bílý dům, který v bouři, pod blesky a za zlověstné hudby Johna Williamse vypadal úplně jako republikánské sídlo ze Simsponových. Ale tady právě pomohl odstup a přemýšlení o celkovém vyznění filmu, které kupodivu není až takové, jaké byste právě od Olivera Stonea čekali. Nixon ve finále není ztělesněním zla, ale spíše jeho vhodným nástrojem, kterým se dobrovolně stal. Za nitky tu tahají jiní a to tahání, ta opilost bezmeznou mocí a možností páchat zlo a být falešně přesvědčený o opaku, to vše je velmi uvěřitelně podáno a my můžeme vidět proměnu Nixona v celé té hrůze – z obyčejného mladého muže, který chtěl víc, víc a víc, po prezidenta, který už víc mít nemohl a to ho (málem) zničilo. Závěrečná řeč je díky tomu všemu velmi působivá a hlavního „hrdiny“ mi při ní bylo až líto, vážně.____P.S. Velmi mě pobavil způsob, jakým se Oliver Stone vypořádal s atentátem na Johna F. Kennedyho - ve filmu ho totiž nevidíme, ale místo něj zazní jen to známé víření bubnů, kterým začíná úvodní scéna právě Stoneova filmu JFK. Jako by říkal: „Na tohle všechno se podívejte tam.“ A víte co? Mít tři hodiny času navíc, udělal bych to hned. (30.10.2019)

tenhle film má docela smůlu...jednak nepodchycuje zas až tak atraktivní osobnost nebo tématiku jako Doors nebo JFK ( přitom je Nixon tematicky nejzajímavější a natočený to neni o nic hůř )...zároveň přišel až po nich a opakuje postupy předvedený už ve filmech předchozích.........moje aktuální alergie na Richardsona tady dostoupila svého pomyslného vrcholu....na jednu stranu sice šetří se svými pověstnými přepaly, ale pořád je tu ta klasická barevnost, kašírovanost, epičnost a nadužívání podhledů...nejsem objektivní...v určitejch ohledech to působí velice moderně, v jinejch to zas dost zestárlo......na druhou stranu se ten vizuál ke zvolený poetice hrozně hodí.....a v tom je ten problém...co vlastně ten Stone dělá ? demytizuje ? určitě !....ale souběžně remytizuje.....a nejenom to, on ten americkej mýtus ještě zesiluje ( z tohohle důvodu mam nejradši Alexandra, kdy ten film má abstraktnější charakter a neopírá se o konkrétní moderní dějiny - patos je pak přijatelnější, vhodnější)....nechápu, jak mu někdo mohl v souvislosti s WTC vyčítat, že se pod tíhou situace uchýlil k patriotismu....z jeho filmů patriotismus místama vyloženě stříká ( když se kamera v záběru na letišti zvedá nad davy lidí s vlajkami v rukou, tak jsem si řikal, že už fakt stačí)........jenže na druhou stranu ta mýtizace je souběžně optikou hlavního hrdiny, který sám sebe vidí v kontextu velkých dějin, stylizuje se......a v po dvou hodinách tam nastoupí velice náhlý a silný zcizení a film přepne do temný roviny....co má člověk s tim Stonem dělat ?! kdyby aspoň nebyl tak dobrej filmař, bylo by ten odsudek snazší......v určitých ohledech pochybný, ale pořád silný zážitek....plus skvělý Hopkins, který nevyrábí karikaturu, ale kompaktní, živoucí figuru... (15.01.2012)

To oč tu běží je známo lidem snad z celého světa a jedná se snad o nevětší trapas USA. Film jde do hloubky podstaty věcí a do hloubky Nixona samotného. Je to strašně dlouhé, ale pro celkový dojem to stojí za to. Já osobně jsem se v těch podrobných informacích kdo koho odposouchával začal velmi rychle ztrácet, ale ani to mi nevadilo. Celkově jsem se z toho filmu nedozvěděl nic nového, ale pořád jsem veděl že se to točí kolem Watergate. Myslím si, že se Stoneovi v podobě Hopkinse podařilo Nixona velmi přesně předvést. Hopkins ho sice tady hraje, jako zloducha a sobeckého zařeknutého člověka, kterému všichni všechno jen a jen ubližuje, ale tím právě zrcadlí jeho duši a myšlneky. Je to sice přehnané ale ve zkratce - já jsem Nixon a oni mi ubližují, já můžu porušovat zákony pro dobro věci protože jsem něco víc - tak si myslím, že to mohlo být. Ono to tak naznačují i ostatní tvůrci. Celkově lehce monotónní, ale Hopkins to vytáhl neskutečně. (14.03.2014)

Biografický agresívno-manipulatívny snímok o najneobľúbenejšom,najnenávidenejšom americkom prezidentovi Richardovi Nixonovi na začiatku známej aféry Watergate s pomocou Flashbackov sa vraciam do Dickovej minulosti,so štýlom predchádzajúceho brilantného J.F.K.,t.j večne politicko angažovaný Oliver Stone.Z časti pravda,z časti fikcia. Tony Hopkins sa síce snaží kopírovať Nixona vcelku nadmieru verne pomocou reči teľa,mimík,gest,ale kameň úrazu je minimálna fyzická podobnosť.Maximálne sa jedná o pôsobivý film s výborným obsadením,kamerou,réžiou a jedným lokálnym patriotom,ktorého politické zverstvá trápia,a ja sa pozerám na neutrálny postoj Olivera Stonea,ktorého znalosť politiky je na vysokej úrovni.Určite,kto videl J.F.K ,by sa mal podujať na Nixona... (02.11.2014)

Stone rád provokuje a vyžívá se v rýpání temných časů americké historie. V tomto snímku se zaměřuje na život kontroverzního prezidenta Richarda Nixona, který jako jediný, musel rezignovat na svou funkci. Film výborně funguje, jako doplnění znalostí a Anthony Hopkins je také výborný, ale snímek je až zbytečně dlouhý a oproti takovému J.F.K. (stejný režisér, také 3 hodinová délka) toho pro diváka tolik nenabízí a v mnoha ohledech i dost nudí. (18.03.2014)