Kouř

Na naší filmové scéně poněkud zjevení, s kterým mohl Vorel přijít v nějakou rozumnější dobu, chápeš. Děj ustupuje do pozadí před dokonalým satirickým detailem. Svérázný humor a stylizace filmu nejsou stravitelné pro každého jedince v českém prostředí (pro okolní svět je film možná i nepochopitelným). Především bych odhadoval, že nebude stravitelný pro zaryté přívržence beztřídní společnosti a ty kterých zosobněním je Šmíd - typická svině:) Děj jako jízda na horské dráze - jednou nahoře, jindy dole, smích střídá rozčarovaní, tápání. ...Ale nakonec - Má to cenu! (12.12.2007)

Kouř je dosti neuvěřitelnou reflexí socialistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let. Divák v ní postupně zjišťuje, že nesleduje pouze příběh jednoho imaginárního socialistického mamutího podniku, nacházejícího se v jakési průmyslové zóně kdesi na periferii a vytvářejícího "svět sám pro sebe", ale že tato průmyslová enkláva je vlastně propracovanou metaforou celého socialistického Československa s jeho neschopnou vládou, šedými eminencemi, tajnou policií, udavači, kariéristy, disidenty, rezignovanými opilci, pionýry, zdánlivě nonkonformními diskotékami, lidmi co pohodlně plují v davu i těmi, co v davu plout příliš neumí... Kromě tohoto "společenskokritického" vymezení je pro něj ovšem určující především výrazná stylizace, stavící na expresivní, temné a vypjaté nadsázce. Díky ní se určujícími prvky může stát jak chtěné přehrávání herců, podivně modelovaná dikce, špatně padnoucí dialogy, stavící zhusta na donekonečna opakovaných klišé reálného socialismu, tak sborová recitace, silně připomínající "Oldův večírek" z "Pražské pětky". Srovnání s Pražskou pětkou ovšem ukazuje i jisté rezervy, neboť jak povídka "Směr Karlštejn ", tak především závěrečná povídka "Na brigádě", působí daleko hravějším, vycizelovanějším dojmem. Vorlovi se sice podařilo udržet herecké výkony či expresivní nadsázku i na rozsáhlé ploše 90 minut, ale do značné míry se ztratila hravost a vtip. Nadsázka je těžší, komiky a vtipu je spíše méně než více. To je na jedné straně opodstatněné závažností tématu, ovšem na straně druhé, právě tato závažnost bere Vorlovi jeden z jeho základních výrazových prostředků, který tak dobře funguje už v jeho krátkých filmech z amatérských začátků a vysokoškolského studia... Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, Radek99 Celkový dojem: 75% (09.05.2010)

„Ahoj, ahoj, ahoj, tak jsme zase tady spolu jako každou středu, jako každý pátek. Je tady váš Arnošt se svou diskotékou. Ano ano ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn. Je to fajn.“ Sklepáky mám ráda, ale nebýt v Kouři Arnoštek a jeho diskotéka, tak nevím, nevím..„Ale, ale, co to nevidí oko mé modravé. Ahoj kočko. Tak to dneska rozjedeme, tak to rozbalíme. “ A přestože by mě nikdy nenapadlo, že to přiznám, tak Šimone Cabane za Arnošta, vše ostatní odpuštěno :- ). S tebou to tady vážně jede „ Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový ..“ (03.08.2006)

"No, zbývaj akorát tři věci. Křížek, vězení, kotelna." Ať žije stylizace. Ať žije stylizace! Vymyťme realismus! Pryč s plačícími herečkami prociťujícími roli srdičkem! Eva Holubová prezidentem! Dosaďme říznou ironii! Poddejme se chlípnému sarkasmu! Necouvněmě před ničím, co vzbuzuje odpor v očích mladých panenek nenavyklých rozmlouvat s uměním! Co s uměním, i se zdí polepenou plakáty se dá rozmlouvat, a jak! Víc zdí, víc kouře! (11.11.2009)

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)