Pražská 5

V době, kdy značně slábnoucí režim dopřával filmovým tvůrcům větší tvůrčí liberalizaci, přichází na scénu nevšední tvůrce Tomáš Vorel s nezaměnitelně originálním režijním rukopisem, jehož satirické myšlenky skrytou formou popudlivý režim provokují. Vorel v pěti povídkách přichází do té doby s nepříliš viděnou experimentální formou na nahlížení (socialistické) společnosti. Do svého debut projektu angažuje především členy netradičních pražských divadel, s nimiž spolupráci nerozvázal ani v pozdější době. Vorel se tak moc chtěl odlišit od doposud viděného v oblasti filmů, až jsem měl pocit, že to přehání. Na konci osmdesátých let však přece jen přišel s nadčasovým pojetím, kterému paradoxně ublížilo jen nepříliš dobré načasování, tedy vznik filmu v době, která těmto experimentálním záležitostem nepřála. Na filmu se dají obdivovat zajímavé detaily a technika režie, kterou nikdo neznal a nikdo s ní do té doby nepřišel. Když však hodnotím celkový dojem, vychází mně z toho, že není úplně nejpříznivější. Především skladba povídek je poměrně nevyrovnaná, a to celkem vadí z hlediska divácké záživnosti. Rozhodně tedy nelze hovořit o tom, že bych se nad všemi povídkami bavil stejně a nadšeně. Slabší scenáristické výpadky zdatně kamuflovala přesně zvolená herecká garda, která v té době nebyla nijak protěžována, tudíž se ani neřadila k extra známým hercům té éry. A právě i oni si vydobyli svým originálním herectvím ostruhy na Vorlových, potažmo pozdějších Šteidlerových filmových projektech, jež byli přinejmenším ve svých začátcích režijně velmi neotřelí a svým způsobem novátorští. Vorlův film není z diváckého hlediska maximálně pohlcující, avšak pokud diváka zajímá netradiční skloubení herců a experimentální režijní formy, je to film, který tohle hledisko naplní měrou vrchovatou. Chaotické pojetí a menší záživnost je možná jen vedlejším nebo nežádoucím účinkem, který si každý divák, když bude chtít, individuálně odbourá sám. 60% (04.11.2014)

1. povídka = 60% (průměrná groteska, trochu humoru bylo, ale nic převratnýho), 2. povídka = 10% (hrozné výtvarné cosi ke všemu s otravnou hudbou), 3. povídka = 50% (humorně antisocialistická recitační povídka), 4. povídka = 90% (na svou dobu nesmírně odvážný a zajímavý baletně-hudební kousek), 5. povídka = 100% (nejlepší povídka, paráda, kvůli tomuhle se vyplatí na to kouknout). Celkový průměr = 60%. Takže dám 3 hvězdičky a hotovo :-) (04.11.2011)

Zajímavě poskládaný celek, který střídá momenty nesmírně vtipné i velice umělecké a experimentální, od grotesky a komedie přes veršovaná ironická podobenství k novým formám divadla a tance, přičemž leccos disponuje až montypythonovskými prvky. Dílo díky svým mladým začínajícím umělcům neuvěřitelně svěží a v mnoha aspektech moderní, na kterém zejména a s lehkým překvapením vzhledem k době vzniku oceňuji neskrývanou, jednou lehce nadsazenou, jindy poměrně ostrou satiru trefující se do komunistického zřízení. (25.07.2022)

Směr Karlštejn. Rodinná groteska sousedských vztahů jedné rodiny a vleZLÉHO skřítka. **** Bersidejsi. Artový počin, který povětšinou nudil. ** Oldův večírek. Rýmovaná povídka mladého hotelového údržbáře neohromila. *** Barvy. Art klip, že by inspirace Cremasterem? * Na brigádě! Budovatelé všech zemí spojme se! To jsou jablka! ***** Komentovaný doprovod Šteindlera je výrazně ulítlý. (10.02.2012)

Velká škoda, že Tomáš Vorel k výborné (navíc nejfilmovější a ano, divácky nejatraktivnější) dvojici povídek Směr Karlštejn a Na brigádě nerozumně přilepil dá se říct záznamy divadelních představení, která mohou mít určité kouzlo naživo na prknech znamenajících svět, ale do kinosálů jednoduše nepatří, zvlášť když výstup divadla Kolotoč ani není příliš působivý a Oldův večírek je svými hrbolatými verši a neumělým přednesem herců až nesnesitelný. Zkrátka když se řekne Pražská pětka, vybavím si okamžitě kovboje Tomáše Hanáka zpívajícího o kývajících se pahýlech mezi zemědělsky angažovanými soudruhy ve Slepicích a hned poté zavzpomínám na jeden svérázný rodinný výlet na hrad, jenž je k lásce nevhodný. Na ten zbytek se mi už snad konečně daří zapomenout. 60% (02.06.2008)