Kladivo na čarodějnice

Je tohle vůbec možné u nás natočit? Ano, kdysi to šlo. Film je přímo úžasnej. Postavy bezchybné. Nejvíce mě dostává pochopitelně pan Šmeral, který hraje inkvizitora tak zaníceně, že se bezesporu zařadil mezi nejodpornější filmové postavy všech dob. Slovo inkvizitora byl zákon. A co se týče doznání při mučení tak to je kapitola sama pro sebe. Vsuvky pana Lohnického a úvodní píseň pouze dokreslují bezchybný film. Hudba fascinující! 100% (05.10.2008)

Vynikající historické drama. - - - P.S. Ten film je natočen podle románu Václava Kaplického z roku 1963 a samozřejmě je jasné, že kniha jako taková je ovlivněna dobou vzniku a komunistickým nazíráním historie vůbec. Ale myslím, že i tak v jádru celkem věrně ukazuje, o co šlo v tzv. čarodějnickýck procesech v okolí Velkých Losin na Šumpersku, probíhajících koncem 17. století. (To už nějakých 200 let bylo po středověku!...) - Film tedy nevychází přímo z historických reálií, ale je ADAPTACÍ ROMÁNU! (Asi tak jako Amadeus Miloše Formana). Každopádně jej ve své době bylo možno chápat i jako skrytou narážku na porušování zákonosti komunistickým režimem od 50. let. Za normalizace byl film stažen z distribuce a uvolněn až koncem 80. let pouze pro filmové kluby! Tepve po >listopadu< se dostal opět do širšího povědomí... (27.02.2006)

Je mi smutno při pohledu na současný stav českého filmu, když v 60. letech se u nás natáčely takovéto brilantní snímky. Kladivo na čarodějnice Otakara Vávry, je mrazivá podívaná a jeden z nejlepších českých počinů, co jsem měl zatím čest vidět. Skvělé je též herecké obsazení a černobílá kamera dodává všemu punc pochmurnosti, čímž ještě umocňuje divácký zážitek. Prostě skvělá práce. Takhle nějak komunisté v 50. letech konstruovali politické procesy. (11.05.2014)

Silné, depresívne, ťažké, melancholické a temné. Film, ktorý sa vďaka presvedčivým hereckým výkonom a popusteným emóciám stal nezabudnuteľným dielom českej kinematografie. Ťažké časy inkvizície a pomýlená súdnosť, prevrátená presvedčenosť a neprávo rozhodovať o ľudskom vyznaní a viere. Doba, ktorú Otakar Vávra vydal na filmový povrch, aby nám prostredníctvom takmer dvojhodinového filmu sprostredkoval ľudskú krutosť. Tú jednu skrytú hviezdičku si ukladám na ďalšiu projekciu, hoci som bola tesne po videní tejto depresie rozhodnutá, že ju viac zažívať netúžim. :-) (03.09.2008)

Nejprve pro některé chudáky, co neznají fakta a pindají tu jak báby na trhu: KATOLICKÁ CÍRKEV NIKDY (!!!) NEUZNALA MALLEUS MALEFICARUM JAKO VHODNOU PŘÍRUČKU PRO INKVIZICI!!! Sám Kramer byl inkvizicí odsouzen. Ve filmu používá knihu nedostudovaný právník, nikoli církevní představitel (co tu plácáte o církvi, vy potróblenci????). Už v 10. století vydává Vatikán jasné stanovisko, kde zakazuje upalování čarodějnic a absolutní nesmyslnost přesvědčení, že žena může obcovat se satanem. Ti lidi ve středověku fakt nebyli hloupí. Teď k filmu: Kladivo na čarodějnice je dokonalá morbidní poezie, odstupňovaná v černobílé stupnici strachu a depresivity, ztvárněná herci, kteří hrají tak, jakoby se jich celá ta událost skutečně týkala. Atmosféra, kterou jinde budují hektolitry kečupu a nikdy jí nedosáhnou, tady bezchybně funguje vytvářena dialogy a ušpiněnými tvářemi. Stupňovitá gradace, lidská hloupost, fanatismus. Inkvizitor má v rukou existenci člověka. Stačí, když uslyším skladbu Jiřího Srnky "Jak černý mrak, už táhne smrťák zabiják..." a mrazí mě v zádech...to je účinek! Kdeže ty časy jsou..........................PS: Ještě chci reagovat na stupidní narážku od Geminiho takto: :-D Tys vůbec nepochopil, o čem film vůbec byl, stejně jako cariada a malarkey - pindat o historii dnes může každý byť jen se základním vzděláním....... (16.04.2006)