I když byla krásná a oblíbená, před filmováním obvykle dala přednost svému milovanému divadlu. Její první manžel herec Josef Vinklář na ni celý život nedal dopustit., protože právě ona ho naučila herectví. Vzpomínal, jak ho málem vyhodili pro neschopnost z Realistického divadla, kde byli oba v angažmá, ale Jana Dítětová s ním tak trpělivě nazkoušela jeho Švandu ve STRAKONICKÉM DUDÁKOVI, kde ona hrála Dorotku, že se nakonec dočkali asi 140 repríz. Zažili spolu velkou lásku, našli si krásný byt ve Sněmovní ulici a narodil se jim syn Jakub. Jenomže Josef Vinklář občas zlobil, z flámu se nevrátil třeba celé tři dny domů, a jednoho dne pak Janě došla její úžasná trpělivost - a rozvedli se.
Jen málokterá herečka se tak poctivě potýkala s každou rolí jako Jana. Není divu - první herecké krůčky si vyzkoušela už jako dítě (byla ročník 1926) na jevišti v hospodě, kterou tehdy v Plzni vedl její otec. A plzeňské noviny o ní začaly psát jako o zázračném dítěti. Po přestěhování do Prahy se pak vyučila u E.F.Buriana v jeho herecké škole, a to už dostávala první filmové role. Jak líbezná byla třeba jako Baruška Sochorová ve filmu PRSTÝNEK (1944). Přesto jí film zase tak neučaroval. Kolikrát odřekla finančně daleko zajímavější filmovou nabídku jen proto, aby měla čas na své divadelní postavy. Dlouho do noci dokázala s přáteli debatovat o umění. Tím nejbližším se jí stal ruský houslový virtuóz David Oistrach. Mnoho let si vyměňovali dopisy. Když měl vystoupení v Praze, scházeli se po hotelech. Oistrach byl ženatý a musel být opatrný i při rozhovorech, a tak raději pořád otvírali okna. V té době byly odposlechy téměř všude...
V roce 1968 se do ní zamiloval holandský historik a nakladatel Hans Roty. Jana Dítětová byla ještě stále velmi přitažlivá žena plná života. S Hansem dokonce otěhotněla. Do Holandska odjela, ale nedokázala by nechat divadla a žít v cizině. Zamilovaný Hans proto navrhl, že se naopak on přestěhuje do Československa. Jenomže mezitím došlo k okupaci spřátelenými vojsky, a Hans tedy raději zůstal ve své zemi. Jana Dítětová v té době položila stranickou legitimaci a netajila se svými názory. Na Barrandově ji proto napsali na seznam nežádoucích umělců, a mohla být ráda, že ji nevzali divadlo. Jinak ale přibývalo smutku. Čím dál častěji se ho snažila rozptýlit alkoholem. Začaly zdravotní neduhy - operace kyčle, potáže se zrakem. Jana víc a víc trávila své dny u televize a láhve s vínem. Zemřela v pouhých 65 letech v roce 1991. Odešla tak potichu a nenápadně, že se o tom snad ani nikde nepsalo.
Cucina_Rc