Garderobiér

,,UŽ 227 LEAROV ...A JA SI NEPAMÄTÁM PRVÚ VETU." __ Maximálne hodnotenie udeľujem filmom, ktoré ma obzvlášť oslovili, strhli svojim prevedením alebo ich považujem akýmsi spôsobom za mimoriadne. Garderobiér takým dozaista úplne nie je, ale z celkového hľadiska nenachádzam na ňom žiadne veľké výhrady a plný počet dávam pre herecký koncert oboch hlavných predstaviteľov, ktorý je ozaj mimoriadny. Sledovať ich už len v spomínanom parádnom českom dabingu (z roku 1987) je čosi výnimočné, a aký je potom originál? Z tu vedenej polemiky, či je lepším Finney alebo Courtenay by som skôr vybral druhého menovaného, ktorý napriek tomu, že ho charakter jeho postavy robí hierarchicky prirodzene menej dôležitejšou personou, sa nijako nestráca a svojimi famóznymi sólami ma oslovil o čosi viacej. Courtenay pri svojom pajedení sa ovláda dokonale takú škálu mimiky a gest, že v dobách pred digitálnym vekom by bol ideálnym predstaviteľom Glooma. Záverečná pol minúta je jedným z najdojímavejších filmových zakončení a oslovila ma svojou nenútenosťou. (281. hodnotenie, 36. komentár k filmu) (22.05.2013)

Nejdramatičtější film z divadelního prostředí, který jsem kdy viděla. Ochotný, obětavý a pohotový garderobiér Norman, který dělal skoro více než bylo v jeho silách pro divadelního odsloužilého principála a nedostal za to od nikoho žádnou pochvalu - v takových chvílích se do něj dokážu perfektně vcítit vím jaké to je být nedoceněný a osamocený. Norman si uvědomil jak moc pro něj ten náladový a nemocný stařík znamenal i když mu nikdy neřekl vlídného slova a pokaždé na něj jen křičel. Za dobrotu na žebrotu. Nakonec také krásně propletená linie děje dramatu Král Lear s divadelním životem, všeobecnou nervozitou která k tomu patří, starostlivá inspicientka.. Brilantní!!!Velice oceňuji výkon Toma Courtenaye! (09.02.2012)

Poslední dny života hvězdy významného divadelního souboru v době 2. světové války, kdy byla kamenná divadla Londýna vystavena riziku bombardování a řešením se stal výjezd souboru na venkov, kde v provinčních štacích trávil se svéhlavým pozérským a afektovaným mužem nejvíce času úslužný garderobiér. Mistrovi slouží už 20 let a má pocit, že jen díky jeho péči se mistr dostal tak daleko a jen díkvy servisu, který svému pánovi poskytuje, divadlo dosud funguje. Když se to vezme kolem a kolem, britské divadelnictví přežívá především díky práci garderobiéra a jeho oddanosti. Protože divadlo poskytuje podporu ducha britskému lidu a jeho válečnému úsilí, na garderobiérovi závisí vlastně osud celé monarchie. Snímek, který ukazuje studii lehce patologické vztahové závislosti, se mohl snadno posunout do roviny temného psychothrilleru, nakonec ale zůstává především přehlídkou velkého klasického herectví shakespearovského stylu. Celkový dojem: 80 %. (01.11.2013)

Přes veškeré kvality Alberta Finneye, někdejšího osamělého přespolního běžce Toma Courtenaye a jejich úžasných dabérů Oty Sklenčky a Václava Postráneckého se jedná o divácky velmi náročný film. Hlavně proto, že se ve filmu tak málo děje, a přitom je vyjádřeno tak mnoho, celý jeden život velkého umělce, který své profesi obětovat život. Velký koncert dvou velkých herců (2+2), který ale může začít postupně lézt na nervy. Má to ale sakra blbej konec. (25.05.2013)

Jeden z těch případů, kdy stačí kvalitní divadelní předloha, dva skvělí herci a výborný film je na světě. Albert Finney a Tom Courtenay podávají naprosto bezkonkurenční výkony, ovšem každý tak trochu na jiný způsob. Finneyho Sir nabízí více možností herecké exhibice díky emočním změnám jak na horské dráze, kdy v řádu desítek vteřin přechází z depresivního útlumu do až dětinského nadšení. Navíc není ani zdaleka poznat, že hraje postavu asi o 20 let starší (k čemuž pochopitelně pomáhají masky). Courtenay za ním rozhodně nezaostává, byť se ze zdejších komentářů může zdát, že je trochu ve Finneyho stínu. Garderobiér Norman je naprosto detailně vykreslenou postavou, kterou její představitel měl v malíčku díky předcházejícím představením v divadle. Na první pohled může díky homosexualitě působit jako komická figurka, ale karikatuře se Courtenayovi (a stejně tak Václavu Postráneckému v českém dabingu) podařilo na míle daleko vyhnout. Po celou dobu v sobě skrývá svůj obdiv a lásku k Sirovi, aby v závěrečné scéně jeho emoce povolily. Ze všech scén se asi i mně zůstane v paměti tvorba bouřky při představení, i když mi vůbec nepřišla tak komická. Díky opravdu výtečně napsanému textu a oběma pánům v hlavních rolích si takřka ani nevšimnete, že většina filmu se odehrává v Sirově šatně. "Má paměť je jako policajt. Když ji potřebujete tak ne a ne přijít." 100% (18.04.2011)