Jak si nevzít princeznu

Když už se nevěnuji nejmenším divákům a zvolím téma cestování časem. Když mám slušný nápad, obstojné exteriéry i kostýmy. Když mám celkem kvalitní herecké obsazení a mám další kladná když, tak to přeci neposeru, ale stalo se. Hloupě napsané postavy, kde je skoro každý hňup, nepřirozeně se chovající jak vypuštěný z ústavu. Nechám tomu trochu důstojnosti a chci pohádku úsměvnou a ne směšnou. No tak snad příště. Zavděčit se všem nejde, ale šaškováním si to najde minimum příznivců. (26.12.2021)

Já na štědrovečerních pohádkách opravdu nezvládám tu záměrnou poťouchlost postav a infantilitu v negativním slova smyslu. Vlastně se nelze s nikým ztotožnit, není komu fandit, žádné uvěřitelné motivace, vztahy, emoce, nic. Bezkrevná šeď. Adamczyk asi nejlepší část filmu. Ale přerod hlavních postav absolutně nedotáhnutý, počáteční antipatie jim nevěříte, konečné sympatie už vůbec ne. (24.12.2021)

Janákovy pohádky se v minulosti ukázaly jako jistota toho, že to bude mít  většinou alespoň minimální kvalitu, a nebude se konat průser typu Kouzelníka Žita, nedej bože Slíbené princezny. To se  podařilo zachovat i v tomto případě. Já mám pohádky celkem rád, jsem zvědavý i na ty nové a shovívavý k tomu, že se toho už moc nového v tomto žánru vymyslet nedá. Moc rád jsem se k nové konečně usadil.  Hlavně pvní půlka dobrý, bavil jsem se. Ve druhé se děj zasekne v prostředí zříceniny v lese, které  sice přinese pár úsměvných momentů, ale na pohádku působí poněkud ušmudlaně.  Cestování v čase taky fajn hlavně zpočátku,  ale pak jsem musel trochu dát za pravdu i těm komentářům, kterým jsem se původně vysmíval typu ,,že se vtom musely děti ztrácet." Trochu se ztratilo i věčně dítě. Proč bylo potřeba na těch pár štěků tahat na královnu Němku, a pak ji takhle nepřirozeně nadabovat, je vyčerpávající otázka. Ale velmi se mi líbilo hvězdné trio sudiček v podání paní Janžurové+Kolářové+Konvalinkové. To sem dalo hodně svěžího vzduchu. Jako vyhlášený odborník na kostýmy ale musím konstatovat, že ekonomická krize už zřejme  postihla i ČT, protože i princ s princeznou mají nějaké pořádné kostýmy jen na začátku, a na konci, to co nosí po celý zbytek filmu je celkem hrůza.  Naštěstí to zde není tak důležité.Marek Adamzcyk je fajn, a pro Annu Fialovou mám od  První republiky, a Zahradnictví celkem slabost. Na víc i skvěle zpívá (viz. krásný song právě k Zahradnictví). Takže je asi jasné, že tady nebudu objektivní, a řeknu, že to bylo super.:D Mohla pravda dostat lichotivější kostým místo těch hader, a větší prostor se předvést, ale i tak byla osvěžující roztomile protivnou princeznou a jejich jiskření s Markem fungovalo, dobře se mi na ty dva koukalo. Vynahradili tu chybějící romantiku ve scénáři, závěrečný spontánní polibek byl  super, připomněl mi, proč mám rád pohádky, Vánoce.... proč rád dýchám kyslík a tak.  Za něj, první půlku, sudičky, hlavní duo a to cukroví, co jsem z toho spořádal dodávám slabší čtvrtou hvězdu. (27.12.2021)

Adamczyk aspoň umí a má co hrát. Jeho jednostranné přestřelky s Fialovou baví, což se o zbytku pohádky s výjimkou Ivy Janžurové prostě říct nedá. Naprosto nezvládnutý dabing královny matky tchyně prince, a to nebýt jeho, v pohodě jsem se ztotožnil s tím, že Sonsee Neu je trochu starší Andrea Elsnerová. (27.12.2021)

Žádný rozum nemůže přemoci osud, jak praví dávné latinské rčení. V tomto případě to platí dvojnásob. Že to celé dopadlo (opět) neslavně, je už cosi jako předpokládaná televizní tradice posledních desetiletí. Na vině je, nepřekvapivě, scénář Petra Hudského, který kombinuje jednotlivé časové dimenze v rychlých, nesoustředěných sledech, v důsledku čehož vzniká nepřehledný chaos, v němž se divák jednoduše ztratí. Moderní (rozuměj současné) významové stylizace v jazyku i chování jednotlivých postav působí spíše rušivě, přestože bylo v tomto ohledu na co a na koho navazovat (vzpomeň na Šíleně smutnou Helenu s Václavem), ale tím, že jak princ, tak princezna (ale i některé další klíčové figury) nejsou dostatečně prokresleny, o jejich charakterech toho víme, či spíše tušíme jen velmi málo, působí jimi pronášené dialogy ledabyle, podbarveny navíc křiklavě primitivním genderovým podtextem. V tom je, podle mého, zakopán pes. Janák, doufaje, že celý ten kostrbatý burleskní příběh zasazený do malebné krajiny, jíž vévodí nepochybně fotogenický frýdlantský zámek, vyvolá náležitý pozitivní ohlas u širokých mas, musel zákonitě narazit jako kosa na kámen. Žoviálních bonmotů je tu přespříliš, těch vtipných ovšem jen minimum. Nutno dodat, že herci se snaží, seč jim síly a zkušenosti stačí, žel s jalovým scénářem ani sudičky nic nezmohou. Na srozuměnou budiž řečeno, že pohádkové příběhy, jakkoli určené dětským konzumentům, by neměly produkovat pouze triviální zábavu, ale rozvíjet také slovní zásobu, představivost, logické myšlení, citové vztahy a vzájemnou komunikaci mezi lidmi. V tomto ohledu je poněkud štědřejší rozhlas, třebaže i tam pohádky povážlivě zhrubly. (26.12.2021)