Jak si nevzít princeznu

Dnešní tvorcovia nemajú fantáziu. Do vianočných rozprávok umelo pchajú moderné prvky a ešte k tomu opakovane a neoriginálne. Cestovanie v čase je zaujímavá téma, ale chytiť sa jej takto amatérsky a bez nápadu, potom z toho vyjde len film bez šťavy, ktorý mladého a malého diváka nemá čím zaujať. A kto vyberal ten úžasný pár? Krivohubému princovi z Kukaček ťahá pomaly na štyridsiatku, to tam na budúci rok môžu do roly princa hodiť rovno Felixa Slováčka, rozdiel bude minimálny. A s princeznou teda tiež šliapli do hovna, pretože nevýrazná, fádna Anna Fialová by nemohla hrať ani princeznú Kráľovstva neduživých tvárí, i tam by bola len za kojnú (čo vlastne v Lide Baarovej i ukázala, že kojiť má čím). Celkovo teda nedokonalý scenár a veľmi slabý casting, kde nakoniec najlepšou voľbou do svojej vtipnej roly bol nakoniec paradoxne Ady Hajdu. Čakanie na poriadnu vianočnú rozprávku z našich končín sa teda predlžuje o ďalší rok. (25.12.2021)

Princ, co nevypadá jako infantilní pablb (dokonce ani každé zvlášť, tedy nevypadá ani infantilně ani jako pablb), pohledná (pánové, omlouvám se, prostě se s některými z vás neshodnu) princezna, nezvratný osud daný věštbou, sudičky ve standardním počtu tří a časové skoky, které nedovysvětlením některých zápletek dobrému zbytku podkopávají nohy. Ale vzhledem k tomu, že jsem to od roku vzniku viděla už asi 4x a vždycky si to docela užila, nevidím důvod tepat někoho, koho mám v podstatě ráda. (10.04.2023)

Podívat se na to asi dalo ale že by mě to nějak uchvátilo to se říct nedá. Ba naopak jsem netrpělivě vyhlížel kdy už bude konec. Když to porovnám s nedávno viděnou pohádkou Princezna zakletá v čase, která taky koketuje s cestováním časem  tak jasně vítězí Princezna zakletá v čase. Jde prostě o pohádku která si podle mě větší věhlas nezíská a nikdy se nestane tou pohádkovou klasikou ke které by se lidi rádi vraceli. (25.12.2021)

Žádný rozum nemůže přemoci osud, jak praví dávné latinské rčení. V tomto případě to platí dvojnásob. Že to celé dopadlo (opět) neslavně, je už cosi jako předpokládaná televizní tradice posledních desetiletí. Na vině je, nepřekvapivě, scénář Petra Hudského, který kombinuje jednotlivé časové dimenze v rychlých, nesoustředěných sledech, v důsledku čehož vzniká nepřehledný chaos, v němž se divák jednoduše ztratí. Moderní (rozuměj současné) významové stylizace v jazyku i chování jednotlivých postav působí spíše rušivě, přestože bylo v tomto ohledu na co a na koho navazovat (vzpomeň na Šíleně smutnou Helenu s Václavem), ale tím, že jak princ, tak princezna (ale i některé další klíčové figury) nejsou dostatečně prokresleny, o jejich charakterech toho víme, či spíše tušíme jen velmi málo, působí jimi pronášené dialogy ledabyle, podbarveny navíc křiklavě primitivním genderovým podtextem. V tom je, podle mého, zakopán pes. Janák, doufaje, že celý ten kostrbatý burleskní příběh zasazený do malebné krajiny, jíž vévodí nepochybně fotogenický frýdlantský zámek, vyvolá náležitý pozitivní ohlas u širokých mas, musel zákonitě narazit jako kosa na kámen. Žoviálních bonmotů je tu přespříliš, těch vtipných ovšem jen minimum. Nutno dodat, že herci se snaží, seč jim síly a zkušenosti stačí, žel s jalovým scénářem ani sudičky nic nezmohou. Na srozuměnou budiž řečeno, že pohádkové příběhy, jakkoli určené dětským konzumentům, by neměly produkovat pouze triviální zábavu, ale rozvíjet také slovní zásobu, představivost, logické myšlení, citové vztahy a vzájemnou komunikaci mezi lidmi. V tomto ohledu je poněkud štědřejší rozhlas, třebaže i tam pohádky povážlivě zhrubly. (26.12.2021)

Průměrná janákovina, jakých jsme v posledních letech vídali už povícero, tentokrát "ozvláštněná" všelijakými, tu více, tu méně povedenými a logickými hrátkami s časem. Obstarožní princ se zrovna dvakrát nehodí ke svému sexy protějšku, ale v dnešní době beru jako pozitivum už to, že princezna je ženská. Scénář mnohdy pokulhává na obě nohy, našla by se řada kravin, ale na druhou stranu tahle pohádka netrpí přemírou ječení a pitvoření nad obvyklé poměry a otřesné paskvily let minulých typu "Kouzelníka Žita" nebo dokonce "Slíbené princezny" strčí snadno do kapsy. Asi je to málo, ale koneckonců, veřejnoprávní televize si svoje odkroutila a tak i "Jak si nevzít princeznu" svojí troškou přispěje k tomu, aby Rada ČT v pravou chvíli přiklepla panu Dvořákovi za odměnu nějaký ten miliónek do kapsy. (25.12.2021)