Mimořádná událost

Něco na tom Jirkovi Havelkovi musí být, když už se mi po druhé stalo, že jsem viděl jeho film a svým stylem a humorem mi připomněl nejslavnější komediální období československé filmové éry. Mimořádná událost je mimořádný film. Stylem, humorem, provedením. Herci záměrně přehrávají, ale nedochází tu k parodii. Každá z těch postav je osobitá, zábavná. Mnohdy i hodně zajímavá. Těch 103 minut uteklo v tom motoráčku jako prd, a že jsem si to tak užil neovlivňuje ani to, že rád jezdím vlakem. Tohle je opět povedená záležitost a ctí kvality režiséra předchozího filmu. Už teď se nemůžu dočkat, s čím přijde příště. (22.10.2022)

Ačkoli se film z větší části odehrává v jedoucím vlaku, pocitově mi přišlo, že stojí několik hodin na místě a bez posunu, gradace nebo katarze recykluje určité tiky a repliky. Rytmus vyprávění je spíš zadrhávající než plynulý, skeče a historky na sebe nejsou hladce napojovány, působí jako autonomní segmenty. Místo toho, aby postupně došlo k semknutí vyprávění, k propojení jednotlivých postav opakujícími se motivy, ještě víc se rozevírá. Přibývá postav, lokací i podzápletek. U jistých postav těžko určit, jaký vzorek společnosti, typický znak češství nebo mechanismus vypořádávání se s krizovou situací reprezentují, proč ve filmu vlastně jsou. Komičnost jiných, třeba záštiplné manželky-alkoholičky nebo vynervované samoživitelky, pak nestojí pouze na tom, že uvažují stereotypně. Samy zosobňují rozšířené stereotypy. Film ve snaze o vtipnost za každou cenu občas chytá křeč a zbytečně často sází na prvoplánové vtipy, kdy se někdo pozvrací nebo řekne, že není píča. Nesourodý tentokrát oproti Vlastníkům není jen kolektiv lidí spojených uzavřeným prostorem, ale celý film, stylisticky rozkročený mezi němou groteskou, absurditou a parodií hollywoodských katastrofických filmů, s náběhy na satiru společenskou, politickou a mediální. V poslední disciplíně podává nakonec nejlepší výkon. Titulní Mimořádná událost je míněna ironicky. Tou se jízda odbrzděného vlaku stává až přispěním médií lačných po senzačních zprávách. Ve skutečnosti se ve vlaku odehrává nedůležitá fraška, kterou jen její přímí účastníci, kterým chybí odstup, prožívají jako něco zlomového. Právě neschopnost novinářů poodstoupit, odlišit tragédii od komedie, a věnovat se namísto kravin podstatným tématům současnosti, Havelka trefně pojmenovává. Škoda, že se k této pointě dobírá hodně klopotně, s množstvím rušivých odboček a únavných mezizastávek. 50% (27.01.2022)

Po tom, co se mě Jirka Havelka získal na poli divadelním (doporučuji Vraždu krále Gonzaga v DD ) mu to zjevně nestačilo a rozhodl si mě získat i na poli filmovém a opět více než úspěšně. Na příběhu, který ač působí úplně absurdně se skutečně stal a na velmi pestré skladbě postav (podle posledního titulkového záběru, jestli teda nebyl fejk soudím že i docela totožné ) opět dává svým jedinečně vtipným šarmem na dno duší českých povah. Dialogově hodně nabušená jizda vlakem ve který humor rozhodně nemá zpoždění a napsané postavy předvádí ve vlaku suverní jízdu zábavy. Velmi mě pobavilo i dění mimo vlak, které mě přišlo snad ještě vtipnější než v samotným vlaku. Moc se mě líbí i práce Jirky Havelky s herci, tady působí týmově, nikdo nevyčnívá, ale současně všichni mají výrazný podíl na vydařeném celku a to včetně dětských herců. V současné době není v kinech nic co by dokázalo rozesmát lépe a dalo tak alespoň na chvíli zapomenout na dění mimo kinosál. (26.01.2022)

Mimořádná blbost o přitroublé vlakové etudě a rádoby studie několika pitoreskních pacharakterů, kterou sice vytrhává povícero fuckt vtipných lingvistických bonbonmotů na hranici genitality, avšak její snaživě příjemný dojem kurví zejména to, jak je místy násilná. Tím mám na müsli zejména násilně prkenné projevy, naštěstí menšiny, kdovíproč angažovaných brutálních neherců, občasné zabijácky strojené až idiotské dialogy za každou cenu, hrstku opravdu vyp(e/i)čených smrtících trapkonevtipů a  několik terminálně atrofovaných metafor pro mongololidi. Podstatným kritériem, které dělá frajera, je konzistence, Jirko! To máš jako se spermatem. Uvážlivějším borcům s pečlivou přípravou to nestéká ani po skle, ovšem když exhibičně honíš příliš často, je z toho pak taková řídká a neadhezní žádnásláva, která akorát tak štípe v očích. Z Vlastníků i divadla vím, že tam toho míváš na solidně husté bukkake, tudíž příště prosím masturbuj, až když máš opravdu plný pytel pořádného matroše! Dneska dost žluklá trojka do indexu. (03.11.2022)

UŽ. Vlastníci mě, na rozdíl od většiny diváků, minuli, ale tenhle film jsem si užil dostatečně. Jiří Havelka se ve svém druhém filmu zaměřil vlastně na velký prostor na prostoru malém, pokusil se vměstnat Českou republiku do lokálky (jak my u nás říkáme) vlaku. A je samozřejmé, že tempo snímku kolísá, objevují se hluchá místa a některé vtipy jsou jednoduché. Ovšem jednoduchý nemusí nutně znamenat hloupý (srovnání Události s Kameňákem je prostě mimózní) a při tom všem, co se děje ve vlaku, u hejtmana, při hasičích, s Baldou, u jelena a s bábou pod kořenem je jasné, že určitá roztříštěnost je ve vyprávění bohužel téměř zaručena. A co se týče postav, tvůrci zkrátka a dobře chtěli zobrazit určité typy lidí a to se jim povedlo (stačí se podívat do některých internetových diskuzí). Mimořádná událost je prostě "vážná prdel," takže se vykašlete na stereotypy a podobnou psychoanalýzu filmů, vypadá sofistikovaně, ale je hloupá. Závěrem bych chtěl připojit ještě vzkaz jasnovidcům (s mírným spoilerem): vy jste opravdu v kabince WC viděli nějaký sex? Já jen, jak si dva lidé vyměnili šaty. JÁ PROTI CIKÁNŮM NIC NEMÁM. KDYŽ JSOU MYSLIVCI. (07.02.2022)