Menu

Další plytká satirická kejda postavená na prefabrikovaných postupech a snaživém maskování fastfoodových myšlenek konceptuální maškarádou. Není to ani pronikavý, ani zábavný, ani šokující. Není to nic. Pozvou vás na rafinovaný gastronomický zážitek a servírují načančané něco, co chutná jako burger z okýnka na Kačáku. Fakt ne, šéfe. (07.01.2023)

"Co to bublá pod pokličkou, satira či guláš? Jíst to lžící či vidličkou? Až moc nad tím dumáš." Zaručený recept na pokažený večer: Vezměte svou manželku, hladovou filmožroutku, do luxusní (čti zpovykané) restaurace Juliana Slowika (což jsem bohužel udělal), mezi echt nudnou snobskou pakáž, přimíchejte despotického, namachrovaného šéfkuchaře (Pohlreich hadr) a jeho personál bez mozku aka U.S. Army Rangers ("Yes, Chef!") a 108 minut svou ženu duste ve vlastní šťávě a otázkách bez odpovědí. // Odborné zhodnocení večeře pro Guide Michelin: Příběhové maso nedopečené, v jalovém scénáři chyběl jalovec i suicidální motivace personálu, ekologicko gastronomické Slowikovy pindy byly nestravitelné a skopové (hosté coby ovce) suché, bez šťávy. Ke všemu při flambování koulí Fiennes nějaký neopatrný blbec podpálil celou restauraci. Kulinářský zážitek zachránil desert - belle sorcière Anya Taylor-Joy, luxusní eskortka  ("musela jsem mu při tom říkat tati"), kdy jsem mlsně slinil... nad jí vychutnávaným cheeseburgerem. Ty tři mišmašelinské hvězdy jsou pro ni. (14.01.2023)

Nejsem plně ztotožněn s třemi hvězdičkami, ale za jistou originalitu i všechny zdařilé nápady (od dělení filmu na chody až po závěrečnou vizuální gurmánskou rošádu na podlaze), za hodně zdařilý výkon Ralpha Fiennese a za to, že mě Menu alespoň v poslední třetině navzdory všem výhradám dost pohltilo, je nemám problém udělit. Dokonce jsem se ke konci i zasmál, ač pocitově jsem měl po většinu času hodně daleko od toho, co bych vnímal jako komedii a v rámci žánru horroru mi zase atmosféra i v některých napínavějších místech připadala slabší. Film má rozhodně potenciál zaujmout díky svému námětu, jen na můj vkus příliš trpěl různými nelogičnostmi či lépe řečeno: minimálně nedovysvětlenými podivnostmi, kdy jsem se jen pídil po tom, proč? SPOILERY – úplně nejvíc se tak u mě dělo v případě sekvence se záchranářem, který chce po přečteném vzkazu zůstat a pomoct, po divném žertíku si sundává bundu, podle všeho pryč z restaurace neodejde, ale zmizí z většiny záběrů (pokud to byl stále on, zahlédneme ho z dálky už jen u jedné scény u vchodových dveří) a v kýžený okamžik ani mezi tím se absolutně nijak nepokouší zasáhnout? – KONEC SPOILERU * Těch motivů a prvků, kde bych se přímo ve filmu rád dověděl od tvůrců nějaké bližší oddůvodnění, by se našlo víc, ale po několika filmech z uplynulého roku, které u mě nedosáhly nad 2 hvězdičky, bylo Menu alespoň něco, co dokážu vnímat jako zajímavý pokus s několika silnými klady přítomnými po celý film. [55%] (19.01.2023)

Ne každému může být styl The Menu po chuti, stejně jako ne každá postava tohoto filmu patřičně docení onen chuťový zážitek, kterého se mu/jí v renomované ostrovní restauraci dostává. A v tom je ta legrace! Tento film nelze brát vážně, není takto koncepčně stavěn. Ale zato je to výborná satira na různé nešvary lidské nátury – honba za prestiží, slepá adorace, falešný pocit úspěchu, samolibá kritičnost, otupělost životem na vysoké noze, nadřazené vystupování… Moc jsem se jednáním všech těch různorodých figurek bavila. Nebyla to čirá parodie a karikatura, ale tak akorát to balancovalo na hraně uvěřitelnosti a šílenosti. Ve výsledku postava Margot (Anya Taylor-Joy) byla jediná nepokřiveně myslící postava, která to všechno označila za to, co to skutečně je - tento zvrácený svět a tuto situaci už dávno nepohání láska, nýbrž posedlost. The Menu bylo naprosto absurdní jízdou… a já se každou tou absurditou, ve které se ukrýval kousek pravdy, královsky bavila. ~(4,3★)~ (04.02.2023)

Tohle filmové Menu spoléhá na vrstvení zábavných chodů, z nichž sice mnoho nevyplývá, ale celkem dobře se na to dívá. Éterická Anya Taylor-Joy je navíc překvapivě důstojnou protivnicí ďábelskému kuchaři Ralpha Fiennese. Jako oddychová jednohubka pro lehce náročnější diváky tedy Menu funguje, nároční milovníci promyšlené konceptuální kuchyně si však musejí nechat zajít chuť. Více zde. (25.11.2022)