poster

Deník komorné

  • francouzský

    Le journal d'une femme de chambre

  • italský

    Il diario di una cameriera

  • anglický

    Diary of a Chambermaid

Drama

Francie / Itálie, 1964, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • pakobylka
    ***

    Zahořklý vztahový labyrint, který nad člověkem s netajeným povzdechem láme hůl. Vzbuzuje mírné rozpaky svou odtažitostí i nejasným cílem - jakoby jen tak bloumal kolem a čekal, zdali mu sednete na lep ... přitom zapomíná na prapůvodní účel všech labyrintů. Nemůžete tudíž sázet na dějovou linii - ne že by snad dostatečně nebloudila, ale její lopotná cesta unavuje už svou podstatou … obzvláště když se zápletka, na kterou jste spoléhali, ukáže jako podružná.(6.10.2014)

  • Vančura
    *****

    Výborný film s úchvatnou Jeanne Moreau. Sledovat její herecký zjev je pro mě čistá radost. Je fascinující pozorovat, jak se její postava komorné pohybuje v prostředí plném přetvářky, napětí, konfliktů a různě vyšinutých nadrženců a frustrátů, kteří se ji snaží nějak zmocnit (záměrně nepíši "dostat do postele", protože tomu tak zdaleka ve všech případech není). Mezi všemi postavami doslova září svým bystrým úsudkem, krásou a kurážnou povahou, ne nepodobna Janě Eyrové - nejenomže si na svou stranu získává všechny kolem sebe, ale z celého toho dobového marasmu, jemuž se Buñuel očividně vysmívá, vychází jako morální i faktický vítěz. V překvapivém závěru však není vše tak jednoduché, jak by se z předchozího mohlo zdát - zločin zůstává nepotrestán a nad chováním samotné hlavní hrdinky se vznáší jisté otazníky (jako např. kolem její schopnosti slyšet, co o ní jiní říkají v její nepřítomnosti, či důvodu toho, proč tolik stála o to, aby se s ní Joseph vyspal, ačkoli to v jejím záměru dostat ho před soud nehrálo v podstatě roli, atd.). Spousta věcí je v tomto filmu jen decentně naznačena nebo zcela vypuštěna (např. ze zabité Kláry je ukázán jediný krátký záběr na její nohu, po níž lezou šneci), a veškerá sexualita je zde v duchu doby velmi cudná - v tomto ohledu působí DENÍK KOMORNÉ ve srovnání s moderními filmy jako balzám na duši každého filmového staromilce, jako jsem já. Nezměrným potěšením, jež mi tento film přivodil, jsem se jen ujistil, jak moc mě Buñuelovy filmy baví a jak to byl tvůrce mému srdce nesmírně blízký.(15.2.2015)

  • zette
    ****

    Vyborny pribeh jedne komorne v predvalecne Francii s tradicnimi prvky Luise Bunuela. Ten v zadnem ze svych filmu nezklame a drzi si svou vysokou uroven, i kdyz Denik komorne nepatri mezi jeho vrcholna dila. Jeanne Moreau byla v roli sluzky kouzelna, ve sve ere jedna z nejkrasnejsich evropskych herecek!(5.3.2013)

  • ajuska
    ****

    Nelichotivý náhled do života jedné venkovské bohaté rodiny, jejích sousedů a jejího služebnictva. Dalo by se říci, že každá z postav má nějakým způsobem pokřivený nebo alespoň narušený charakter, z čehož nám nakonec vychází vcelku trefná kritika životního stylu. Vše pak ještě umocňuje samotný závěr, ve se upouští od dalších lidských hodnot.(10.5.2007)

  • Matty
    ****

    Sebevědomá mladá žena přijíždí do sídla zaplněného fetišizovanými objekty, aby se dobrovolně stala dalším z nich. Využívá zejména svých nohou, aby narušila zaběhnutý pořádek a vyvedla z míry hned několik mužů, jejichž přesvědčení o vlastní dominanci pomalu slábne. S cynickým pragmatismem přetváří prostor náležící mužům a jejich sexuálním fantaziím, do nichž se díky svému nevinnému vzhledu a (sémanticky bohatému) kostýmu služebné snadno infiltrovala. Přeuspořádání mocenských vztahů je snímáno elegantně černobílou kamerou v poněkud divadelních frontálních celcích. Režisér si tím od postav drží potřebný odstup. Nevžívá se do jejich kůže, s nezaujatostí entomologa je pozoruje. S větším zaujetím jsou „pro nás“ provokativně zabírány v podstatě jenom nohy Celestýny (údajně právě kvůli nim byla Jeanne Moreau obsazena). Nebýt jich, scén lovu a pár záběrů fauny, mohli byste zapochybovat, zda jde vážně o Buñuelův film. Jeho tradiční témata, rozdělení moci mezi muži a ženami, (ne)ovládaná sexualita, šovinismus, strhávání společenských masek, se zde ovšem řeší, jenom jsou skryta hlouběji pod nezvykle decentním povrchem. Podobně jako se po civilizovanou krustou dlouho peklo nelidské peklo druhé světové války. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, mortak, troxor(29.8.2014)

  • - V závere filmu vidíme demonštrujúcich fašistov skandovať heslo "Nech žije Chiappe". Jean Chiappe bol šéfom parížskej polície, ktorý v tridsiatich rokoch zakázal Buñuelov surrealistický film L'âge d'or (1930) po tom, čo fašisti zničili kino, kde bol premietaný. (Georgei)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace