poster

Deník komorné

  • Francie

    Le Journal d'une femme de chambre

  • Itálie

    Il diario di una cameriera

    (Itálie)
  • anglický

    Diary of a Chambermaid

Drama

Francie / Itálie, 1964, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kobejn
    *****

    Nejen fetišisti a fašisti si zde přídou na své...opět bezútěšný pesimismus okořeněný cynickým černým humorem... zlo opět triumfovalo, dobro bylo zničeno, tak to bohužel ve světě chodí!!! Tento film mě ale u srdce tolik nezahřeje jako Tristana, z poselství tohoto filmu opravdu nefalšovaně mrazí i tak srdnatého pesimistu jako mě, bravo!(24.6.2008)

  • zette
    ****

    Vyborny pribeh jedne komorne v predvalecne Francii s tradicnimi prvky Luise Bunuela. Ten v zadnem ze svych filmu nezklame a drzi si svou vysokou uroven, i kdyz Denik komorne nepatri mezi jeho vrcholna dila. Jeanne Moreau byla v roli sluzky kouzelna, ve sve ere jedna z nejkrasnejsich evropskych herecek!(5.3.2013)

  • Crocuta
    *****

    Vynikající Jean Moreau v posledním evropském černobílém snímku Luise Buňuela. Film kromě sžíravé kritiky měšťáctví (které není ušetřen žádný z aktérů) staví na dokonalém vykreslení prostředí v němž se postavy pohybují. Svou (chvílemi trochu klaustrofobní) atmosférou se "Deník komorné" blíží "Andělu zkázy", s nímž má společný také ironický hrot, namířený proti služebnictvu i jeho pánům. Zajímavý a obsažný článek o tomto i následujících Buňuelových filmech zde: www.nostalghia.cz/pages/andele/bunuel/txt/of/holanec/index.php(27.6.2007)

  • ajuska
    ****

    Nelichotivý náhled do života jedné venkovské bohaté rodiny, jejích sousedů a jejího služebnictva. Dalo by se říci, že každá z postav má nějakým způsobem pokřivený nebo alespoň narušený charakter, z čehož nám nakonec vychází vcelku trefná kritika životního stylu. Vše pak ještě umocňuje samotný závěr, ve se upouští od dalších lidských hodnot.(10.5.2007)

  • Vančura
    *****

    Výborný film s úchvatnou Jeanne Moreau. Sledovat její herecký zjev je pro mě čistá radost. Je fascinující pozorovat, jak se její postava komorné pohybuje v prostředí plném přetvářky, napětí, konfliktů a různě vyšinutých nadrženců a frustrátů, kteří se ji snaží nějak zmocnit (záměrně nepíši "dostat do postele", protože tomu tak zdaleka ve všech případech není). Mezi všemi postavami doslova září svým bystrým úsudkem, krásou a kurážnou povahou, ne nepodobna Janě Eyrové - nejenomže si na svou stranu získává všechny kolem sebe, ale z celého toho dobového marasmu, jemuž se Buñuel očividně vysmívá, vychází jako morální i faktický vítěz. V překvapivém závěru však není vše tak jednoduché, jak by se z předchozího mohlo zdát - zločin zůstává nepotrestán a nad chováním samotné hlavní hrdinky se vznáší jisté otazníky (jako např. kolem její schopnosti slyšet, co o ní jiní říkají v její nepřítomnosti, či důvodu toho, proč tolik stála o to, aby se s ní Joseph vyspal, ačkoli to v jejím záměru dostat ho před soud nehrálo v podstatě roli, atd.). Spousta věcí je v tomto filmu jen decentně naznačena nebo zcela vypuštěna (např. ze zabité Kláry je ukázán jediný krátký záběr na její nohu, po níž lezou šneci), a veškerá sexualita je zde v duchu doby velmi cudná - v tomto ohledu působí DENÍK KOMORNÉ ve srovnání s moderními filmy jako balzám na duši každého filmového staromilce, jako jsem já. Nezměrným potěšením, jež mi tento film přivodil, jsem se jen ujistil, jak moc mě Buñuelovy filmy baví a jak to byl tvůrce mému srdce nesmírně blízký.(15.2.2015)

  • - V závere filmu vidíme demonštrujúcich fašistov skandovať heslo "Nech žije Chiappe". Jean Chiappe bol šéfom parížskej polície, ktorý v tridsiatich rokoch zakázal Buñuelov surrealistický film L'âge d'or (1930) po tom, čo fašisti zničili kino, kde bol premietaný. (Georgei)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace