Němá tajemství

Otázka kdo zabil hendikepovaného nemohoucího mladého veterináře, zda mnaželka, milenka, nebo matka není nakonec složitá, ale v tomhle komorním intenzivním psychologickém dramatu jsou na prvním místě famózní herecké výkony a technická stránka, kdy to vypadá jako evropský film na úrovni, a mne uchvátila ta kamera. (04.03.2024)

Velmi dobré psychologické drama na české poměry. Takových filmů by to chtělo více! Příběh je o muži, který díky úrazu přijde o kontrolu nad levou částí svého těla, nebude moct mluvit a bude skoro celý ochrnutý. Tohle je samozřejmě událost, kterou podle mě nechce nikdo zažít, a v tomto filmu to je krásně vystiženo. Je to veliká nálož na psychiku ostatních lidí a velká náročnost pro samotného postiženého. To jak je to silné téma můžeme vděčit hlavně třem ženám, které tvoří vztahový trojúhelník - Milena Steinmasslová, Magdaléna Borová a pro mě hlavně Jana Plodková. Ta dokázala vyjádřit tak skvěle všechny emoce, že podle mě měla dostat cenu Českého lva. Film je pouze nejprve psychologickým dramatem, ale později se z filmu stane spíše psychologická kriminálka, která je plná zvratů a momentů, které divák nečeká, ale přitom pořád chce vědět, co bude dál. Tomu taky hraje do karet hudba o kterou se postaral Karel Havlíček. Ta svým těžkým dojmem dodává celému filmu velice tíživou atmosféru, která diváka opravdu nenechá vychladnout. Celkově musím pochválit celý scénář od Alice Nellis a Tomáše Mašína, protože už jenom samotné postavy jsou vymyšlené do sebemenšího detailu. Mužské postavy jsou jednoduché a krásně posouvají děj a naopak ženské postavy (hlavně ty tři hlavní) jsou rozporcovány hodně do hloubky, kde můžeme vidět, jak se každá jednotlivá postava se vším popere a jak se mění jejich vnitřní stav. Samotný konec nebudu samozřejmě spoilerovat, ale jenom tleskám. Za mě se jedná o jeden z nejlepších českých filmů roku 2023 a rozhodně to předčilo Bratry nebo i Úsvit. 9/10 (30.03.2024)

„Všechny ženský jsou šílený! A jak ty říkáš, já neznám žádnou, která by nelhala.“ Jenže která z těch tří žen lže? Anebo je to ještě trochu jinak? Mašín byl produktivní, když stihl loni poslat do distribuce hned 2 filmy, z toho Bratry rovnou na Oscary. Němá tajemství se mi ale líbila víc. Přišlo mi, že se tu mnohem lépe pracuje s divákem, jeho očekáváním a také dávkováním informací. Mašín stvořil poutavé psychologické drama šmrncnuté krimi vyšetřováním, u kterého má divák řadu otázek, baví ho sledovat, jak se postupně pomocí drobných indicií dozvídá, co se vlastně stalo, a tvůrci se ho snaží zviklat různými vodítky. Zároveň dá film pomocí zvuku divákovi místy pocítit, jaké to je, když nerozumí mluvenému slovu. Dílo působí vcelku uvěřitelně, malinko drhnou snad jen motivace postav, ale ve výsledku mě opravdu zarazila asi jen reakce policistů v závěru, jinak nemám s filmem větší problém. Za mě solidní 4*. „Já nesnáším tu bezmoc. Leze mi na nervy, že nevím, co chce. Nebo asi vím. Chce umřít. Nebejt. Někdy mám pocit, že už jsme mrtvý oba.“ (02.03.2024)

Když divák opakovaně pochybující o současné tuzemské kinematografii jen den po Přišla v noci sleduje Janu Plodkovou, jak Přijde ve vteřině o veškeré vyhlídky na kvalitu společného života s manželem, musí se zaradovat. Její muž, veterinář, totiž po vážném zranění od koně trpí afázií, je tedy uvězněný ve svém těle jen s vlastními myšlenkami, zvládá jen hlásky, nerozumí svému okolí, částečně ochrnul. Jeho nejbližší, manželka a matka Milena Steinmasslová (a následně i majitelka dotyčného koně) spolu sice mluvit můžou, ale příliš to nedokážou. Matka je skrze synáčkův stav za každou cenu pozitivní, zatímco unavená manželka tuší, že je všechno na hov... na dvě věci. Do toho sledujeme policejní výslechy a dlouho netušíme, z jakého důvodu. Tentokrát pouze scenáristka Alice Nellis mezilidské vztahy umí. Zvládá jít do hloubky a činí to tak, že divák věří. Naopak kriminální zápletka drobné škraloupy (a zahraniční inspiraci) má, ale i tak do finiše doklopýtá se ctí. Kromě Nellis (režisér promine) bych tentokrát chválil výhradně ženy. Kameramanka Anna Smoroňová si ráda všímá maličkostí, má nekonvenční nápady a její neuhýbající detailní fascinace tváří Jany Plodkové přináší chumel pocitů. Právě ta je skvěle jízlivá a přímá a podobně přesvědčivě své role uchopily i zbývající dvě dámy. Jen možná těch emocí mohlo být krapet víc. (14.03.2024)

Po čase sa mi podarilo pozrieť si film, ktorému môžem dať síce slabé, ale platné štyri hviezdičky.  Zaujímavý príbeh, v ktorom konské kopyto v úlohe čiernej labute rozhádže dovtedy zdanlivo stabilné vzťahy. Lenže tie nie sú stabilné iba preto, že bolo pred nehodou, ale aj preto, že obaja pisatelia scenára divákovi dávkujú informácie per partes. Film, vrátane hereckých výkonov sa mi páčil, menšia výčitka ide smerom k uveriteľnosti niektorých konaní a k tomu, že režisér v niektorých momentoch nepridal na tempe. (15.04.2024)