Zlaté časy na Ridgemont High

V podstate ide o teenagerskú americkú komédiu z roku 1982. Nejde v nej o nič prevratné, riešia sa po mnoho generácií stále rovnaké problémy. Všetko charakterizuje jedna z úvodných scén: Veď o nič nejde, ide len o sex. Takže prakticky celý film sa točí okolo toho ako zbaliť chalana, ako zbaliť babu, potom ešte ako najskôr čo najviac vytočiť a následne zvládnuť nasieračských profesorov, ako vydržať trápnu brigádu vo fastfoode v ešte trápnejšej uniforme a nad tým všetkým sa vznáša všadeprítomný hormonálny pretlak, ktorý si niektorí jedinci odbúravajú ako Sean Penn drogami. Čudujem sa, že film má pomerne vysoké hodnotenie, ja neviem, ale pre mňa je to len prehliadka flákačov z osemdesiatych rokov. Na to, že film je z roku 1982, je celkom odvážny, plný nahotín, neviazaného sexu, úchylákov a najhoršie je, že takmer propaguje drogy. V hlavnej úlohe uvidíte Seana Penna, ktorý je prakticky v každom zábere naozaj geniálne zhúlený. (18.09.2019)

Střední škola, USA, 70. léta. To byl kýč, útřžky filozofie hippies , šmahnuté rockem, americkým snem a hlavně naivitou a elánem mladých lidí. Scénář k tomuhle snmku napsal Crowe na základě své stejnojmené knihy a je poznat, že tehdy byly jeho zkušenosti a vzpomínky na životní radosti a starosti, které mladí lidé prožívali, velice živé (na rozdíl od jeho posledního výplodu Elizabethtown) a on je dokázal vpravdě nadčasově zapsat. Živé, věrohodné postavičky, jsou mile rozděleny na jednotlivé školní archetypy - mladá třídní kráska bouřlivě prožívající milostné kotrmelce, její velký bratr, který ji pomůže z průšvihu, když je jí nejhůř, tichý, chytrý, hodný a hlavně stydlivý klučina, který je do ní tajně zamilovaný, jeho zrádný kamarád, světácký hejsek, který "všemu rozumí", autoritativní profesor historie, jenž podezírá každého, že je zfetovaný a především Jeff Spicoli, ze kterého mladý Sean Penn udělal nejpamátnější a nejvtipnější postavu filmu - neustále zhuleného patnáctiletého rebela bez sebemenší příčiny :-) Vy, kteří rádi vzpomínáte na školní léta si to , myslím, královsky užijete. Jo a toho Nicolase jsem tam opravdu nepostřehnul... 70% (16.10.2006)

Podle těch pochval, jakých jsem na tenhle snímek viděl spousty, jsem čekal, že půjde o velmi dobrou a stylovou podívanou. Bohužel se z toho vyklubalo neslané a nemastné drama se sbírkou docela zajímavých charakterů. Na komedii je to málo vtipné a na slušné drama málo procítěné. Chtělo to víc Seana Penna a Vincenta Schiavelliho, to jsou pro mne nejlepší postavy tohoto filmu. Místy to mělo dost slušný soundtrack. No, dá se to označit za takový předboj amerických teenage komedií jako Prci, prci, prcičky, a proto zůstanu ještě u tří hvězd. (10.07.2012)

Čiastočne má na tom svoj podiel možno i môj postoj k 80. rokom, ktoré mám vďaka ich popkultúre a asi aj tomu, že som ich na vlastnej koži nikdy nezažil, dokonale zidealizované, no Fast Times at Ridgemont High v mojich očiach ešte aj dnes funguje skvele. Ba čo viac, pôsobí na mňa tak vtipným a neviazaným dojmom, že väčšina súčasných tínedžerských komédií v porovnaní s ním pripomína mladšieho brata, predvádzajúceho všelijaké neohrabané pokusy, ktorými sa neúspešne snaží podobať na svojho staršieho súrodenca. Navyše, vidieť Whitakera či Penna (najmä jeho) ešte ako herecké uchá v úlohách karikatúr na špecifické skupiny stredoškolských študentov je na nezaplatenie. (80%) (29.04.2018)

Tak tato 80s kultovka ma dokonale a totalne minula. Proste mi pripada zastarala. Jednotlive prihody, ktore postavy zazivaju mi pripadaju dost nezaujimave, malo napadite a slabo vypointovane. Herci v hlavnych ulohach su dost slabi a nesympaticki. O nejakom komedialnom nadani mozu len snivat. Nečudo ze sa väcsina z nich nikdy poriadne nepresadila. Akurat Sean Penn v ulohe totalneho zhulenca je obcas zabavny. Paradoxne sa tu ale mihne v doslova sekundovych vystupoch niekolko buducich hviezd (Forest Whitaker, Eric Stoltz, Anthony Edwards, alebo Nicolas Cage, ktoreho som s vypätím vsetkych sil nasiel v jednej mikrosekundovej scene). Proste strata casu. Existuje mnoho ovela lepsich teenagerskych komedii. 4/10. (22.05.2011)