Die Brücke
The Bridge
The Bridge
Režie:
Bernhard WickiScénář:
Heinz PauckKamera:
Gerd von BoninHudba:
Hans-Martin MajewskiHrají:
Folker Bohnet, Fritz Wepper, Michael Hinz, Frank Glaubrecht, Karl Michael Balzer, Volker Lechtenbrink, Günther Hoffmann, Cordula Trantow, Wolfgang Stumpf (více)Obsahy(2)
Sedm studentů gymnázia v německém městečku pěvně věří v jasné vítězství Německa i na jaře roku 1945. Když obdrží povolání do Volkssturmu, je to pro ně vytoužená možnost, jak projevit odvahu a stát se hrdiny v boji za vlast. Jejich úkolem je ubránit most, do čehož chlapci vloží veškerou svou mladickou energii a ideály. Jejich sen o dobrodružství a kamarádských zážitcích ale záhy začne požírat krutost a bezvýchodnost války... Legendární pacifistický snímek Bernharda Wickiho nese zcela nadčasové poselství o lidskosti a morálce. Most byl oceněn nejen v Německu, ale výrazný úspěch zaznamenal i v zahraničí – byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film a získal prestižní Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film. Oceněn byl i v několika kategoriích Německých filmových cen a uveden na řadě zahraničních filmových festivalů. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Tu je krásne vidno v čom bola Hitlerova demagógia nebezpečná. Vedela zmagoriť a strhnúť aj mladých ľudí, ktorým tak dokázala vziať aj posledné zvyšky zdravého rozumu a nahradiť ho smiešnou a hlúpou naivitou.... Námetom síce podobné ako napr. Na Západe nič nového (1979), avšak všetky verzie tohto Remarqueovho románu ponúkli lepšie dramatické spracovanie. Väčšina filmu si síce plynie v pocitoch tušenia blízkeho smutného konca a akejsi clivoty a nostalgie, avšak na jednotlivé postavy som sa nedokázal bližšie napojiť. V konečnom dôsledku mi bolo jedno ako to s nimi dopadne. Tá ich hlúpa naivita ma hrozne rozčuľovala, možno toho v tomto smere bolo až príliš, niekedy je menej viac. Alebo síce, ľudia v tej dobe boli naozaj tak hrozne naivní, tak to len odzrkadľovalo realitu. V tom prípade mi to len liezlo na nervy. Súhlasím však s názorom, že záverečné scény sú pamätihodné a na svoju dobu aj výborne akčne spracované, to treba uznať. Slabší nadpriemer. 70/100 ()
.... tak budú poslední prvými a prví poslednými ... niekedy poslední a podceňovaní kontrastujú svojím príkladom odvahy a statočnosti so zbabelcami a darebákmi a rovnako tendenčne preceňovanou elitou národa, ktorá ich obetu nedokáže pochopiť a ani oceniť....alegoricky použiteľné pre všetky časy..povinnosť pre každého milovníka dobrej filmáriny.... ()
Na západní frontě klid filmového světa je obžalobou války především díky konfrontaci bezstarostného života gymnazistů s životem čerstvých rekrutů, kteří se vlastně shodou okolností dostanou do své první bitvy. Výborně zpracovaný film, který však díky českému dabingu dostal pořádně na frak (téměř nulové ruchy, totální absence úpravy dialogů a i několikasekundová nesynchronizace). ()
Německý film Most z roku 1959 natočený režisérem Bernhardem Wickim podle stejnojmenného románu Manfreda Gregora, je nesmlouvavou obžalobou války i militaristické výchovy dospívající mládeže. Děj se odehrává v prvé půli roku 1945 v bezejmenném městečku kdesi v Třetí říši, kde jsou ještě školou povinní chlapci odvedeni, aby doplnili prořídlé stavy wehrmachtu. Bez náležitého výcviku jsou převeleni k obraně bezvýznamného mostu. Chlapci se svého úkolu zhostí s nečekanou vervou, mají pro ně smrtelné následky. Tvůrci na mikrokosmu malého města, demonstrují německou společnost na konci války. Právě díky konfrontaci postojů mladší a starší generace, dociluje režisér znepokojivého mrazení v zádech. Celé dílo je totiž elegií na ztracené mládí (i životů) jedné německé generace. Její idealismus, víra ve vůdce, ozbrojenou moc Třetí říše, spravedlivost celého válečného běsnění, to vše je v příkrém rozporu s míněním starší generace (střední generace se ve snímku z logických důvodů téměř nevyskytuje). Film je i obžalobou pokrytectví starší generace, obžalobou mlčící většiny, která netleskala Hitlerovým „dobrodružstvím“ na bitevních polích, přesto se bez problému adaptovala novým politickým podmínkám. To je možno nejlépe demonstrovat na rozmluvě učitele a vedoucího kasáren, kdy se kantor snaží přesvědčit velitele, že jeho žáci nepatří do bitevní vřavy, ale do školních škamen, neboť mladí válku berou jako velké dobrodružství. Do této doby může divák s učitelem sympatizovat, nikoliv však po majorově zdrcující, úsečné odpovědi. V té poznamenává, že nikoliv on, coby voják, ale učitel, neboť je i vychovatelem, nese vrchovatou míru odpovědnosti za pokřivené vnímání reality dospívající mládeže. Učitel se nezmůže na nic jiného, než vágní, nic neříkající obhajobě o „zneužití myšlenek“. Divák se po této scéně nemůže vnitřně ztotožnit ani s touto postavou. Přesto se tvůrci nevyvarovali jednoho klišé, a tím je zobrazení místního čelného příslušníka NSDAP. Ten je vykreslen značně šablonovitě, je necitlivý, promiskuitní a zbabělý. Přesně takto jednorozměrně jsou vykreslováni skoro všichni příslušníci vládnoucích totalitních stran. Zde můžeme od tvůrců cítit jistý kalkul, snahu ospravedlnit se, neboť je lepší být mlčící, nestranickou většinou, než stranickým příslušníkem zavrženíhodné ideologie. To nic nemění na faktu, že západoněmečtí tvůrci, čtrnáct let po válce vytvořili znamenité, protiválečné dílo, nespoléhávající se na velké masové bitevní scény, jak bylo tehdy v módě. Právě lokálnost, malé měřítko jenom umocňuje pocity hrůzy, tak jako nemilosrdný konec. Kdy si divák musí klást otázku, proti komu vlastně mladíci bojovali? Proti Američanům, nebo proti wehrmachtu? Znepokojující může býti i to, jak snadno lze vyznění filmu otočit. Kdyby se národně socialistický režim udržel ještě pár let u moci, mohl by z tohoto námětu vytvořit prvotřídní, propagandistické dílo, oslavující „stádovitost“, která je vrozená všem zvířatům, lidí nevyjímaje. ()
Netušil som, že v tomto mne neznámom filme nájdem mimoriadne protivojnové dielo, ktoré ani po 60 rokoch nezostarlo a môže prehovoriť k dnešnej mladej generácii účinnejšie, než hollywoodské produkty. Tej generácii, ktorá si už ani nemusí vybavovať modré knižky a jej predstavy o boji a vojne sa príliš nelíšia od predstáv šestnásťročných chlapcov z filmu. Bernhard Wicki nastúpil dlhú cestu nemeckých filmárov, ako sa vyrovnať s ťaživou minulosťou a podarilo sa mu to výborne. Všetko malo vo filme svoje miesto a ani úvodné pasáže mi nepripadali dlhé alebo zbytočné, takže jediný nedostatok vidím v tom, že ho videlo a ohodnotilo púhych 807 užívateľov ČSFD. ()
Parta sedmi šestnáctiletých kluků touží po povolávacím rozkaze a možnosti bránit svoji zemi proti útočícím Američanům. Když se jejich sny stanou realitou v naprosto nesmyslné půtce o bezvýznamný most, poznávají, jak krutá válka ve skutečnosti je. Co zbylo z ideálů? Přes jistou topornost jeden z nejlepších německých filmů o druhé světové válce (90%). ()
Méně známý ale slušný protiválečný film, který poukazuje na to, že i němečtí vojáci byli jen mladí a naivní kluci, kteří nevěděli co je čeká. ()
Cez jedného obľúbeného užívateľa som sa dostal k doteraz úplne neznámemu (z môjho skromného pohľadu) PROTI - vojnovému snímku, v originálnom znení : Die Brücke, z roku 1959, ktorý ale režíroval známy, pôvodom rakúsky režisér Bernhard Wicki, čo sa onedlho bude podieľať na slávnom - The Longest Day, pamätníci dobre vedia, o čom je reč, a tam mimochodom nakrútil nemeckú epizódu... Čiže ešte predtým vo svojej vlasti prišiel s niečim, čo mi naprosto vyrazilo dych z pľúc, de-facto, v úvode líčim spomínaný, bohužiaľ pre mnohých, málo dosiahnuteľný film. Je to taký M-I-X dvoch legendárnych filmových diel, ktoré som videl. Jednak siedmi neplnoletí študenti gymnázia mi ihneď, rýchlosťou svetla, pripomenuli, že toto som už niekde 100% VIDEL, a bolo to = Na západe nič nové, kde tí mladíci neboli o moc starší, ako tunajší šestnásťroční, “ktorí nevedeli plávať, že ich hodili do hlbokej rieky, pričom zachránil sa iba?” + spracovaním, t.j. extrémnym čierno-bielym NATURALIZMOM, som zase pozoroval pôsobivú autenticitu, už videnú v sovietskom - Иди и смотри, z roku 1985, kde pre zmenu tvorcovia vôbec nikoho nemienili šetriť, “až sa z toho stávala takmer nestráviteľná vec, že je tak sugestívna, surová, až to nie je pekné, o áno, i tentokrát si Wicki nekládol servítku pred ústa, nič neprikrášľoval, lebo SOPLIACI ani nevedeli, že ten povolávací rozkaz, na ktorý sa priam tešili, im prinesie iba gigantické UTRPENIE, bolesť, smútok aj smrť !!! Hitler a spol boli isto zúfalí, keď naivne očakávali, že oni prinesú do vojny „čerstvú krv” , zmenia priebeh...? Mnohí vzišli na psí tridsiatok, ktorý už nestihli oľutovať ! A toto je unikátna REKONŠTRUKCIA, ako to prežívala jedna zo skupín ešte len chlapcov. Bravúrny film ! ()
Most je komorní film, připomínající svým pojetím například filmy Karla Kachyňy. První lásky a společné hry, klukovské sny o hrdinství, běžný život... Tedy pouze do chvíle, než těmhle šestnáctiletým gymnazistům z rozkazu "vůdce" v posledním zoufalém sebezáchovném pokusu rozdají zbraně a pošlou je "statečně bojovat o každý metr jejich krásné vlasti"... I po padesáti letech rozhodně mimořádný film, který určitě stojí za vidění... Zajímavé komentáře: gudaulin, jondzavid ()
Tesne pred kapituláciou, keď je každému jasné, že je vojna prehratá, predsa len chápadlá propagandy s namiešanou dobrodružnou romantikou šestnásťročných študentov velí bojovať do posledného muža. Keď sa napokon premení v skutočnosť ich vytúžený vstup do ozajstnej vojny, ihneď pochopia nezmyselnosť konfliktu. Bernhard Wicki postupne dávkuje svoje myšlienky, dáva priestor na spoznanie charakterov a záverečnou cestou vojnovým peklom umocňuje celý príbeh. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 21.4.1982 - réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = J. Mazanec (2.4.2009) ()
Ani při repríze mě nepřepadla chuť ke snížení původního hodnocení. Ne, že bych tvůrcům filmu neměl co vytknout, ale v tomto případě u mě jednoznačně zvítězil obsah nad formou. Obě části snímku měly to své; do poloviny se jednalo o tak bezstarostný život, jak to jen všudypřítomná válka dovolovala, došlo dokonce i na vcelku vtipné scény; ve druhé půli už nebylo na bezstarostnost ani humor místo. Německá sebereflexe vedla k natočení sice nenápadného ale o to silnějšího protiválečného filmu, v němž vede kombinace nešťastného sledu událostí, mladického zápalu a masové indoktrinace k jedinému možnému vyústění. Já se sice zajímám o historii (zvlášť o tu válečnou), ale nedělám to proto, abych se v soukromí tetelil nad úžasnými možnostmi, které válka přináší (možnost stát se hrdinou a vzorem, ukázat svou statečnost a získat slávu a respekt), s každou další informací se naopak utvrzuji v názoru, že je válka odporným svinstvem, v němž ideály hynou zároveň s potenciálním hrdinou v jeho vlastních sračkách. Protože z mého pohledu je válka jen prostředkem pro distribuci smrti a mrzačení ve velkém. A ti, kdo za ní stojí, si jen málokdy vpálí kulku do hlavy ve svém bunkru. / Poučení: Je obsaženo ve filmu. Výrazně. ()
V době, kdy Evropou táhne vlna radikálů, nesmí se zvedat ruka výše než je čelo a texty písní jsou bedlivě sledovány se sem dostane film, co vás nutí brečet nad osudy Německých vojáků..... Dle mého je to idealistický tah německého režiséra. ()
V Moste je krásne vidno, ako sa s históriou vysporiadali priamo zúčastnení Nemci, inokedy poprípade Sovieti. A ako v rádoby ostatných oslobodzovacích počinov, "víťazné mocnosti". Most môže prosto vyjadrovať kadejakú metaforu spojovateľa a zároveň ničiteľa rukami sprostredkovateľov. A tými sú vojaci s príkazmi a ideálmi. S povinnosťami a nutnosťou. Záleží od uhľa pohľadu. Práve za tou pomyselnou hranicou pravdivostnejšieho rozlíšenia revízie skutočností kontrastuje akási neorealistická, malomestská, dramatická štruktúra vlasteneckých otázok o vysporiadaní jej občanov v časoch "povinností". Existenciálna rozprava o obyčajnom prežívaní polorozvrátených rodín a ich pohľadom na očami zapadnuté susedstvo rozhodne nevzbudzuje nádeje lepších zajtrajškov. Farbistosť postáv, osobné rozpory, nejednoznačné vyjadrenia na vojenské zásahy a operácie, zásadné zvraty. Tá všetká improvizácia vypovedá o vzniknutej situácii vskutku pôsobivo. Technické odfiltrovanie priezračného šera a miniatúrne interiéry v rovnocennej syntéze vyzerajú, akoby akýkoľvek nálet všetko zmasakroval. Postupný priebeh a záverečné knokaut negativizujú akúkoľvek glorifikáciu miesta a doby. Hoc sa v žánri prekrýva kadečo. ()
Velmi hutná "coming of age" výpověď o marnosti, fanatismu a síle společenského tlaku. Kromě úvodního (trochu uondaného, leč pořád zábavného) vyprávění, jak se z dětí stávají muži, je stěžejním bodem filmu dost zajímavý moment neschopnosti uvědomit si očividnou zbytečnost plněného rozkazu. Především z důvodu absence velícího důstojníka se zkušeností a selským rozumem. Dobrý je i panoptikum vedlejších postaviček, líčených většinou ve zkratce, nicméně velmi efektivně. Poražený německý národ sestávající z nejen pitomců, hulvátů, ignorantů, fanatiků a zelených mozků, ale taky z relativně normálních lidí, vzdělaných a jemných duší nebo obyčejných strejců a tetek. Prostřednictvím nich, jakoby Wicki v roce 59 říkal světu: "Hele, všichni nejsme zfanatizovaný zmrdi." A docela se mu to povedlo. ()
Najdôležitejší antivojnový film v histórii Nemecka - tak silnú a pôsobivú obžalobu len tak nevidno. Príbeh skupinky 16-ročných študentov, ktorý sú na záver vojny povolaní a bránia absolútne nedôležitý most vďaka nezmyselnej náhode. Posledných 20-minút som sledoval s otovrenou pusou ako režisér vygradoval film a týchto 5* je až málo na tento klenot nemeckej kinematografie. V prípade možnosti zhliadnutia určite neváhajte. ()
Film natočen podle skutečné události, která z hlediska celé 2.svět.války byla tak bezvýznamnou episodou, že nebyla vůbec ve vojenských análech zaznamenána. Přesto v ní 27.4.1945 čistě z chlapeckého vlasteneckého nadšení padlo 6 mladých gymnazistů zcela zbytečně. Byla jsem velmi zvědavá, co takovýhle film může předvést nového ! Hned od počátku jsem byla vtažena do děje, chápala jsem obavy matek o své syny, chápala jsem bojový zápal mladých 16.letých kluků, kteří chtěli bránit vlast a vůbec nemohli pochopit, že je konec, že Německo prohrálo. Zbytečně zde vyhrotili válečnou situaci a zbytečně zabíjeli a nechali se zabít. Výborně natočený film, vynikající dabing našich předních dabérů a bezvadné výkony všech kluků-herců. Vydáním tohoto filmu na DVD si to u mě vydavatelství ŘITKA trochu napravilo. Výborně !! ()
Ani nevím, jak se ke mně tenhle film dostal, ale jsem tomu velmi rád. Nesmírně silný příběh o tom, jak se kluci dostanou do války. Jenže tohle není knoflíková válka, oni se dostali rovnou do druhé světové a těší se na to, až budou bojovat za svou vlast. V některých scénách neskutečně silné a až překvapivě naturalistické. ()
Kvalitní protiválečná ukázka, která dokazuje, že válka je nesmyslná a zhoubná ideologie samozřejmě taky. Obojí je pěkné svinstvo. Máme děti chránit a ne jim dávat do ruky zbraně. To je šílenství. Překvapilo mě, že tenhle film natočili Němci. Možná si přečtu i knížní předlohu. ()
Jeden z nejlepších válečných a hlavně protiválečných filmů, které jsem viděla! ()