Prokletí Salemu

Nejprve si definujme knižní tvorbu Stephena Kinga – ta se dělí na (víceméně) klasická dramata (Vykoupení z Věznice Shawshank, Zelená míle, Srdce v Atlantidě, Stůj při mně) a hororové příběhy…a na sérii Temná věž. Příběhy spadající do první kategorie se zpravidla dočkávají velmi povedených filmových adaptací, avšak s těmi horory to až tak slavné není. King totiž píše poměrně běžné hororové příběhy, které by se daly považovat za brak. Síla jeho děl tkví především v samotných postavách, detailním budování fikčního světa, důrazu na psychologii a pečlivé popisnosti. To je něco, čeho se nám v klasických hororech často nedostává, protože v centru jejich zájmu většinou bývají mordy, napětí budící scény, atd. – prostě klasické žánrové atrakce. A jestli má nějaký filmový horor délku stopáže kolem půldruhé hodiny, tak na vypiplané charaktery a celkovou propracovanost fikčního světa, na což jsme u Kinga prostě zvyklí, opravdu nezbývá moc místa. Občas se některá celovečerní adaptace skutečně povede (např. De Palmova Carrie nebo Darabontova Mlha), zpravidla však z důvodu smrsknutí textu do zhruba dvouhodinové podívané zapříčiní, že výsledný film působí značně okleštěně – dobrým příkladem budiž hodinu a půl trvající Stříbrná kulka hemžící se karikaturami. O poznání lépe na tom jsou televizní mini-série oscilující kolem tříhodinové délky. K takovýmto adaptacím se sice moc nedostanou známí hollywoodští filmaři a rozpočty na realizaci projektu nejsou tak objemné, následkem čehož tyto filmy zpravidla nedosahují kvalit filmů celovečerních. Toto je však kompenzováno větším prostorem pro rozvinutější vyprávění, což je pro adaptace Kingových děl přesně to pravé. ______ Televizní film Prokletí Salemu se svou délkou blíží rovným třem hodinám a celá jeho první polovina plyne v pozvolném tempu, postupně vykresluje nemalé množství charakterů a důležité vztahy mezi nimi, opatřuje fikční svět vlastními mýty a historií a díky tomu všemu působí celý film výrazně plastičtějším dojmem. Divák má čas sžít se s postavami, k některým přilnout, k jiným cítit odpor a na některé v průběhu filmu dokonce i změnit názor. Vypravěčský voiceover hlavního hrdiny simuluje Kingovu popisnost a opět prohlubuje plastičnost městečka Jerusalem´s Lot, ve kterém se celý film odehrává. V druhé polovině už tzv. dochází na lámání chleba, vyprávění nabere na tempu, mrtvých (nebo spíše nemrtvých) je čím dál tím více a napětí se stále stupňuje…a že je ten film opravdu velmi napínavý. Z technického hlediska se sice nejedná o žádný zázrak, některé momenty nezapřou chudší rozpočet, avšak celkově Prokletí Salemu vypadá v rámci televizní tvorby velmi dobře. Herci jsou typově velmi dobře obsazení a projektu se upsalo i pár hereckých veteránů, jako např. Donald Sutherland, Rutger Hauer nebo James Cromwell nebo Andre Braugher, kterého Darabont o pár let později obsadil do své Mlhy spolu s Thomasem Janem, který zase hrál v další „kingovce“ Pavučina snů. Ona Mlha je vlastně z větší části obsazena herci, kteří už účinkovali v nějaké jiné adaptaci Kingových textů – William Sadler hrál předtím ve Vykoupení z věznice Shawshank a Zelené míli, Jeffrey DeMunn se objevil v televizní Bouři století, Vykoupení z věznice Shawshank i v Zelené míli, Frances Sternhagen hrála v Misery nechce zemřít…to jen pro zajímavost. ______ Prokletí Salemu nabízí velmi poutavou a napínavou podívanou, při jejíž sledování ty takřka tři hodiny celkem rychle uplynou. Líbí se mi, jak King pracoval s klasickým upírským mýtem a aplikoval ho na současné maloměsto, přičemž zde ani nechybí téma strašidelného domu a okultismu. Být to tak ještě osobitěji a nápaditěji zrežírované... (02.11.2010) (méně) (více)