Piargy
Piargy
Režie:
Ivo TrajkovKamera:
Peter BencsíkHudba:
Kiril DzajkovskiHrají:
Judit Pecháček, Lucia Siposová, Attila Mokos, Daniel Fischer, Lucia Klein Svoboda, Ivan Martinka, Jana Oľhová, Jana Kvantiková, Peter Nádasdi (více)Obsahy(1)
Mladá, krásná a chudá Juliša (Judit Bárdos) se provdá za Martina (Daniel Fischer), syna nejbohatšího statkáře v Pirgách, a ocitá se tak v rodině, kde vládnou velmi tvrdá pravidla. Nejen, že musí čelit nepříjemnému tlaku tchýně, ale nedokáže se ani ubránit násilným svodům tchána (Attila Mokoš). Juliša se přesto do manželova otce zamiluje a vzniká tak podivný milostný trojúhelník. Zakázané tajemství však nezůstává dlouho utajené a všichni z něj zatouží vytěžit nějaký prospěch. Julišina sestra (Lucia Siposová), lidé v obci a dokonce i vesnický kněz. Vesnice Piargy tak žije hříšným životem, dokud jedné masopustní noci úplně nezmizí. Jako by ji čerti odnesli s lidmi, domy i zvířaty. Naplňuje se proroctví staré místní vědmy Uly o příchodu Antikrista a krutém trestu? (CinemArt)
(více)Recenze (104)
Nebyť divného záveru, tak by som šiel aj vyššie, lebo ten pôvodný surový námet so surovým prostredím, surovými vzťahmi a zápletkou, za ktorú by sa nemusel hanbiť ani najväčší polyamorista, to zaujalo. Napriek tomu, že tvorcovia toho Švantnera, síce účastníka v SNP, ale hlavne umelca, dosť pokrútili. Opakovane Hlinková garda, opakovaný antisemitizmus, neustály alkoholizmus bohabojných a pokryteckých kresťanov a ich násilie voči ženám - to som presvedčený, že bolo zámerom ukázať, aby sa trochu popľulo na ten národ. A hlavne paušalizovať a stokrát opakovať tú "pravdu", aby tu potom mladí vypisovali, že presne tak to bolo. No celkovo sa film dal pozrieť, mal atmosféru, zaujal, no záver naozaj pôsobil ako chaos bez rozuzlenia. ()
Banskoštiavnické Piargy- parádní, slovenský film. V roli jedné ze židovských sester výborná Zuzana Konečná. ()
Vynikajúce spracovanie Švantnerovej novely. Temné svojim spracovaním témy, čiernobiela kamera na najvyššej úrovni. Čo záber, to skvostný obraz. Umelecké dielo po všetkých stránkach, herecky nevynímajúc. ()
Hodně neotřelý filmový počin - tematicky, zpracováním, černobílým formátem. Škoda toho konce, který asi dokázal zamotat hlavu nejednomu divákovi a zbytečně poměrně klidně plynoucí film rozbouřil množstvím obrazů patřících do jiných časových linek. Když si přečtu, že se hlavní role zhostila Judit Pecháček, asi jsem koktejlově trochu pozadu, že se Judit Bárdos už nejmenuje Bárdos. Tenhle náročnější snímek může být v záplavě českých filmů na Netflixu mnohými neobjeven. ()
Posunulo sa Slovensko od vydania Švantnerovej knihy niekam? ()
Nádherná kamera ()
Asi najviac, okrem komentára Arsenala83, vystihli tento film na portáli Svet ženy. Tento príbeh by sa mohol kľudne odohrať v dnešnej dobe. Zlý patriachálny svet dosiahol pokrok a mladá zdegenerácia tak presadzuje silné sebavedomé feny do popredia a bojuje proti šikane tak šikovne až dievčatá šikanujú chlapca tak že radšej spácha samovraždu skokom zo strechy, pravda utláčaná šikanistka to nezabudne streamovať. A aby toho nebolo málo vzdelaná akademická obec poukáže vo filme na nevzdelaných sedliakov, ktorý bežne počas omší potúžený alkoholom postrieľajú ďalších 13 farníkov. Ešte šťastie že sa takéto hrôzy neodohrávajú v realite na pôde akademicej v hlavnej úlohe s akýmsi prefetovaným filozofom. Toľko k tuposti liberálov a mladej zdegenerácie. Odmysliac si zlú bububu cirkev, dvestojednatisíc stotridsaťšesť plagátov Tisa a alkoholizmus na vidieku treba uznať že úvodné 2/3 filmu sú skutočne surové a hlavne výborne natočené. V závere sa však tvorcovia až príliš chceli podobať Larsovi von Trierovi a zahrať na niečo viac ako mali a tým pádom výrazne znížili kvalitu filmu ktorý mohol očariť podobne ako Pomaľované vtáča, nebyť spackaného záveru. A keď som v záverečných titulkoch v úlohe tuším miništranta číslo dva zazrel americké priezvisko O´Brain hneď mi bolo jasné nielen komu otrčila Juliša ale aj nadáciam ktorej krajiny nastavil náš tím Piagry....či to bola tvár ťažko posúdiť. Takmer 4*.... ()
vymazleny cernobily vizual, kamera a kompozice - radost pohledet. ()
Piargy se v mých očích zařadí po bok Slámovi Krajiny ve stínu a Marhoulova Nabarveného ptáčete. Všechno to jsou filmy, které skvěle vypadají, ale v rámci příběhu si ukously příliš velké sousto, které nedokáží naplno zpracovat. Na Piargy je to vidět hned ze začátku, kdy se Trajkov snaží o komplexní vhled do bohem (ne)zapomenuté slovenské vesnice na prahu druhé světové války, ale postupem času větší celek opouští a zůstane "jen" příběh hlavní hrdinky žijící v podivném milostném trojúhelníku. To by samo o sobě nevadilo, nicméně muselo by jít o lépe napsané postavy a to tyhle bohužel nejsou...60% ()
Na úvod musím vyzdvihnúť veľmi pekný vizuál a vydarenú výpravu, ktoré výrazným spôsobom prispeli ku kvalite celého filmu. Dej bol na môj vkus trochu ťažkopádny a lyrizovaný, a aj tie dialógy by som uvítal trochu obšírnejšie. Ale inak herecké obsadenie výborné. Škoda, že to bolo ladené do čiernobiela - aj keď chápem zámer, ale aj to prispelo k celkovej melancholzácii celého príbehu. Silnejšie 3*, aj keď by som rád dal viac, no kvôli spomínaným nedostatkom napokon nie. ()
Nadherny vizual. Kamera, prostredi, zajimave postavy a Judit Bardos k tomu. To je velmi zajimava herecka. To vse je na ukor pribehu. Namet sice dobry, ale dejove se to ztraci v obrazech. Coz je skoda, potencial to melo, ma... ()
Naprosto skvělá kamera podpořená vymazleným černobílým vizuálem a příhodnou hudbou dodává filmu Piargy na hutné atmosféře. Snad každý záběr tvůrci vypiplali do nejmenšího detailu. Nehledě na to, že téměř všichni herci se svých postav chopili nadmíru přesvědčivě. Samotný konec asi mohl být poněkud propracovanější, ale aspoň neubral tomu temnému příběhu o vině a trestu na tempu. (80%) ()
Triumfálne presvedčivá umelecká vízia! ()
"Naplní se už čas, neboť všechna znamení se už ukázala. Z nehodné ženy zrodí se antikrist" Kdo by si v okamžiku, kdy celou vesnici zasype ohromná lavina, nevzpomněl na tato dramaticky vyřčená prorocká slova místní vědmy? Ale co když onen očekáváný antikrist má trošku jinou podobu než malé novorozeně, které též skončilo pod lavinou... Vesnické historické drama ze Slovenska z doby těsně před 2. světovou válkou má v sobě v první řadě jakousi magičnost. A může za to nejen ona děsivá věštba, ale především úžasná černobílá kamera Petere Beczika, která po celou dobu doslova kouzlí (po nebi i po zemi). Nejkrásnější je asi záběr, kdy kamera zblízka zabírá rozsochatý pařez na poli zatímco v pozadí je zamračená obloha. Kromě téhle poctivé filmařiny nebo působivé hudby Kirila Dzajkovského zaujme i samotný příběh o postavení žen ve zdejší vesnické společnosti. Nejde přitom jen o mladou Julišu (velmi věrohodný výkon Judit Bárdos), ale i její tchýni, zasmušilou ženu, která musí přehlížet, jak její náruživý muž "klátí" jednu ženskou za druhou. Postupem času (skoro) všichni vědí, co se na statku děje, ale nikdo to vlastně moc neřeší (zdejší kněz se maximálně zmůže na to, že si na chlípném sedlákovi jako odpustek vymůže příslib zaplacení nové střechy kostela). A tak vše pomalu ale jistě směřuje až k téměř apokalyptickému finále... ()
Taková malá fanatická totalita. Co dělá s lidmi hloupost a živočišnost. Když se to převlíkne do moderního kostýmu, tak to tady máme stále stejný, fanatismus nepochopené a do pověrčivosti zvrhlé falešné nábožnosti přehodíme do politického kabátu hlouposti lidské, kterou zneužívají vyprázdnění, tupí, moci a majetku chtiví politici. Jen pro změnu se ukrývají za zákony místo za náboženství. Ty zákony, ale platí jak pro koho, takže změnila se jen doba, oblečení a forma, ale člověk je stále stejný. ()
Piargy majú super atmosféru, často veľmi nepríjemnú a depresívnu. Čiernobiela kompozícia, hudba, uhly kamery to všetko mi ulahodilo. Zasadenie do odľahlej dedinky v horách má samo o sebe tajomnú auru, príbeh ma ale úplne nebral. Ajkeď pár skľučujúcich momentov čo si budem pamätať bolo. Postavy nie su dostatočne prekreslené a časom sa z filmu stáva vidiecka telenovela s hororovým nádychom. Znie to ako divná kombinácia ale na mňa to tak pôsobilo. Ľúbostný trojuholník je spracovaný krkolomne a trochu rušili aj artove preludy (našťastie ich je veľmi málo). V inom filme by som z nich bol pravdepodobne nadšený, tu uberali reálnosť a surovosť skrytú v obyčajnom živote. (postavenie ženy v konzervatívnej spoločnosti) Záver nevyeaskaloval tak ako som čakal, no nechcem iba kritizovať. Natočené je to naozaj úžasne. No a k hercom, Judit Pecháček a Attila Mokos hrajú prvotriedne. Ostatní sa pri nich stratili. ()
Piargy. Čítať by som to nedokázal, ale takéto filmové spracovanie je veľmi fajn. Absolútne perfektne trafený casting, skvelé herecké výkony, čiernobielosť tomu po čase dodá ten správny feeling a veľmi trefne ukázaná každodennosť jednej bežnej slovianskej rodiny. V konečnom dôsledku je správanie šablónka, ktorá neprekvapí, pridaná hodnota je len to namotanie na cirkev. Povinnosť pre všetkých maturantov, odporúčanie pre slovenských historikov, a fajn film pre ostatných, ktorý sú nastavený na pomerne ťažku, ale dobre natočenú slovenskú drámu. Silné 3 z 5 ()
Tíživé vykreslení slovenské dědiny na začátku 2. světové války se všemi zvyky i krutostmi. Perfektní kamera, působivá scénografie, technicky bez chyby včetně hereckých výkonů. Srovnatelné se Sekalem ve všech ohledech. ()
- "Chováš se jako děvka." - "Jak víš jak se chovají, ty nějakou znáš?" - "Neznám, ale chovají se takhle." Jedna velká černobílá deprese. Trochu mi vadila ta dokonalost obrazu, byl bych raději, kdyby bylo sem tam něco trochu rozmazané... Jinak tedy krása kamery je v nerovnováze s jednoduchostí příběhu. ()
Pro mě byl tento film vrcholem Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Doslova jako zjevení! Byl jsem naprosto očarován, uchvácen a vtažen do děje takovým způsobem, jako už hodně dlouho ne. Naposledy na mě podobně zapůsobila estonská temná romance Listopad (2017), která byla pro mě vyvrcholením loňského ročníku Filmovky v UH. Piargy má hodně podobnou duši. Už úvodní záběr na měsíc a krajinu a jak kamera postupně zabírá celou vesnici pod horami je naprosto magický okamžik a já jsem hned věděl, že tohle bude VELKÉ!!! Musím zmínit tři jména. FRANTIŠEK VLÁČIL, JURAJ JAKUBISKO a KAREL KACHYŇA. Tyhle obrovské osobnosti československého filmu jsem cítil v každém záběru Piargy. Alegorie, balada, magický realismus, symbolismus, příchod Antikrista, snový surrealismus a temná romantika. Tímto jazykem k vám film bude promlouvat. ATMOSFÉRA!!! Nejvíce bych film přirovnal ke snímku Drak sa vracia (1967) Eduarda Grečnera. Je v tom hodně podobných elementů. Naprosto unikátní je kamera Petera Bencsíka, který pochopil, jak má k vyprávění přistupovat. Každý záběr, každá kompozice je dechberoucí, v kině jsem zíral s otevřenou hubou! Děj se odehrává v malé zapadlé vesničce v roce 1939 při vzestupu fašizmu a utvoření Slovenského štátu. Hlavní dějová linie spočívá v milostném trojúhelníku hlavních postav, mladých manželů Juliši a Martina a statkářem, který je Martinovým otcem. Víc netřeba prozrazovat, všemu korunuje již zmíněná kamera a černobílý vizuál, evokující zlaté filmy z let šedesátých. Herecké role jsou famózní, strašně mě překvapila Judith Pecháček, po seriálu "Místo zločinu České Budějovice" jsem k její roli přistupoval hodně skepticky. Zde je vidět, jak je režisér důležitý a jak z herců dokáže vydojit maximum. Ivo Trajkov natočil opravdu řemeslně perfektní film. Hudba Kirila Dzajkovskiho zážitek jen a jen umocňuje. Jsem šťastný, že jsou ještě tvůrci, kteří se dokážou přiblížit ke kultovním snímkům z let šedesátých, vyloženě k tvorbě zmíněných tří jmen výše. A já můžu s radostí zvolat : "ČESKOSLOVENSKÝ FILM JE STÁLE NAŽIVU!!!". Po promítání byla debata s herečkou Judith Pecháček (opravdu příjemná a krásná mladá žena) a se scénáristkou Janou Skořepovou. Rozhovor vedl dramaturg České televize Jaroslav Sedláček a hltal jsem každé slovo. Autorem námětu je František Švantner a já už jsem doma! Jeho rukopis je více než jasný. Tak jako třeba v knihách "Nevesta hól´" nebo "V hodině strachu", (podle jeho prózy vznikly i vynikající filmy). Velmi mě zaujal fakt, že filmaři nepoužívali téměř žádné osvětlení a svítili jen lampy a kahany. Je to působivé a realistické, takhle se to dřív také dělalo. Má to neopakovatelné kouzlo a přirozenost. Pak byl prostor i na divácké otázky, nešlo odolat a položil jsem všetečnou otázku, zda se režisér Trajkov nechal inspirovat osobnostmi jako byl Vláčil, Jakubisko a Kachyňa, přičemž jsem vysekl poklonu a dodatek, že mě film svou atmosférou, symbolickými obrazy a magickým realismem tvorbu oněch pánů evokoval. Jaroslav Sedláček byl ohromen a řekl, že tenhle vzkaz určitě vyřídí režisérovi Trajkovovi, přičemž dodal, že by se Trajkov ve společnosti zmíněných pánu cítil přešťastně. To mě hodně potěšilo :). Abych to celkově shrnul, naposledy mě takovým způsobem dostal asi film "Je třeba zabít Sekala" (1998), což už je pěkně dlouhá doba. Pokud budete mít možnost vidět Piargy v kinech, rozhodně neváhejte!!! Tenhle snímek na velkém plátně je naprostý orgasmus!!!! LFŠ UH 2023. () (méně) (více)