Studený bufet

První polovina s rozehráním vražedné zápletky je skvostná, velmi dlouho jsem se tak upřímně nepobavil. Surreálná absurdita by se dala krájet. Nicméně s příbývajícím časem jsem se nemohl ubránit dojmu, že jde o, byť velmi dobrý, skeč Monty Python natažený do celovečerního filmu. Nicméně to nic nemění na tom, že jde stále o výjimečný zážitek s neodolatelnou ústřední trojicí herců. (22.04.2010)

Do-ko-na-lá absurdní černá komedie, jejíž hlavní kvalitou je dobrý scénář. Dialogy jsou naprosto odosobněné, zbavené všech emocí, což vedlo k úplně nelogickému chování postav. Přiznávám, že některé situace mě dost vyvedly z míry, jiné byly vysloveně komické. O to víc mě příjemně překvapilo, jak film drží pěkně pohromadě. (15.02.2015)

Z počátku jsem trochu nevěřícně zírala, protože jsem vůbec nevěděla do čeho jdu, ale pak už jsem se pobaveně nechala unášet na vlnách skvělého absurdně morbidního humoru. (01.04.2014)

Já opravdu nejsem obdivovatelem francouzské filmové tvorby, mně totiž jaksi nesedí ten francouzský styl, ale i tak jsem ochoten přiznat, že se mi Galové čas od času trefí do chuti. A je zajímavé, že mají v takovém případě v názvu snímku termín, který má vztah k jídlu. Dnes to byl absurdně absurdní Bufet a ve své desítce oblíbených filmů mám dlouhodobě zakotvené Delicatessen. V pozadí a zároveň v centru všeho dění byla Věž; budova tak neblahá, že dokázala zlákat k nastěhování dokonce houslistu!! Zaujala mě vysoká koncentrace vrahů na metr čtvereční, nejednou jsem se zasmál humoru, který by nejednoho Amíka pohoršil, a přestože jsem si nikdy nedokázal oblíbit Gérarda Depardieu, jeho Alphonse mě bavil poměrně mocně. Mou nejoblíbenější postavou se stal každopádně inspektor Morvandieu, velké zvíře pařížské kriminálky a hvězda odboje. Tento člověk svou jedinou velkou slabinu bohatě vynahrazoval šestiranným revolverem, z něhož dokázal v případě nutnosti vystřelit bez nabíjení i patnáctkrát. Jo, jo, tohle se povedlo a jsem rád, že mi esaque film doporučil. / "Bude to poprvé, co uvidím umírat muže." "Já taky. Většinou přijdu pozdě." / "Šéfe, v pátém patře jsme našli uškrcenou ženu!" "Tu nechte být, ta patří k nám." / Poučení: Nájemný vrah nemusí sdílet tvůj smysl pro humor. (09.04.2023)

Art? Krimi? Psycho? Černá komedie? Ani jedno, a přitom vše. Po zhlédnutí mi bylo, jako bych vypil nealkoholické pivo a motal se jak po vyprázdněné flašce whisky. Po obtížném "návratu" z těžkého alkoholického opojení si totiž obvykle nepamatujeme, co jsme vlastně prožívali a viděli. A vy, nealkoholici, chcete-li poznat pocity střízlivějících alkoholiků, nahněte si z láhve ze Studeného bufetu. (... tak mě napadá, zda scénárista při tvůrčí práci také nepožil) (10.12.2010)

Čím absurdnejšie, tým zmysluplnejšie. Žiadna sranda, pritom skvelá zábava. Očistný zážitok, po ktorom máte potrebu drhnúť sa drôtenou kefou. A mohli by sme sa o tom baviť hodiny, ale vlastne niet čo dodať. (15.01.2011)

Sled absurdních scén a dialogů je v první půli brilantní, ale schází mu gradace a závěr v zeleni je jen takovým nekonzistentním přívažkem, který vyznívá až do očekávaného ztracena. Jinak řečeno, to, co na počátku nadchne, po půlce už trochu nudí a později zcela vyšumí...Prostě jen další z překonaných filmů...mnohem barevnějšími lázněmi pro vymytí mozku... třeba od D.L. (12.06.2011)

Když si zvyknete na pomalé tempo, pak oceníte geniální dialogy. Absurdní situace. Bezvýznamnost lidského života, nicotnost lidských vztahů. Hodně nihilistický film, u kterého se možná místy zasmějete. Není to klasická střelená francouzská komedie, pozor. Je to hodně temný film :D (02.10.2016)

surrealism and absurdity and black humor at its best. (27.01.2020)

Blier šokuje, ale tentokrát dobře. Je velmi hravý a boří všechna možná klišé. No kde jinde uvidíte, že by někdo pozval dovnitř vraha své manželky na polívku a nakonec se skamarádili a páchali jednu vraždu za druhou společně s policajtem, který nenávidí hudebníky? . Já vím je to divné, zvracené, šílené a nemorální a já nevím ještě také. Ale bavilo mě to, film mě neustále překvapoval a byl originální. Jako by se odehrával v nějakém šíleném světě, kde jsou všichni bez emocí. Ke konci do sebe všechno dokonale zaklaplo. Navíc bylo fajn vidět mladičkého Depardieua a Carmeta s Bilerem v nezvykle velkých rolích. (11.08.2019)

Tenhle film tak nějak hezky čpí tou dobou, kdy byl natočen, což je dobře. Má to takový špinavější nádech, což se k téhle zvláštní komedii hodí. Je to zároveň i docela dobrá kriminálka, která mě ale nedokázala tak odrovnat. Mimochodem, až s tímhle filmem mi došlo, jak dlouho už je Gérard na scéně a je to opravdu pořádná řádka let. (11.10.2016)

Pro mně o silný stupeň lepší než Buzíci, možná pro to, že vynechal dávku zcela živočišného sexu kdykoliv, s kýmkoliv a jakkoliv, kde hlavní představitelé sympatie nepobrali a jako dva pytlíky primitivů byli spíš na ránu. Tady to bylo o nêčem jiném. Místy neuvěřitelně černý humor -opuštěný vysoký nový dům, zvaný Věž, jenž teprve čeká na své nájemníky. A ti teprve přijdou. Již zabydlený Alphons -Gerard, další nový policejní komisař o kus výš, přicházející vrah, jenž hledá útěchu, žena zabitého muže, lékař, co nedopadne dobře...a tak dál a dál. Cynismus, netečnost, sobeckost -to vše zabalené do slupky černého humoru.Ale i ona jednou spadne....výtečné herecké obsazení a skvělý zážitek. (04.04.2014)

-5* o tomhle filmu jsem nikdy neslyšel a proto jsem byl překvapen jeho čistou esencí absurdního humoru, který asi jen tak už nikdo nenatočí - natož s takovými známými herci. Pro mě to bylo opravdu zjeví a bavil jsem se na plný počet hvězd. Ale pozor, pokud nejste příznivcem černého humoru přivedému ad absurdum, tak to ani nezkoušejte ... nepochopíte. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (08.04.2016)

Reziser Bertrand Blier /Buzici 1974 - tiez s Depardieum, Herci 2000/ natocil celkom slusnu komediu, ktora ma sympaticky absurdne dialogy. zaciatok na autobusovej stanici je vyborny, ale potom film sklzne do priemernej sedivej nudy s obcas az planym plkanim. Potom ale zaverecna cast je opat na urovni a hoci nemam rad Carole Bouquet /pre mna spatna bondgirl z bondovky Jen pro tve oci/, tuna sa dala zniest : 60 % (07.05.2016)

Skvělá surrealistická komedie, ve které nic nedává smysl, její děj se vyvíjí úplně šíleně a každou chvíli naprosto jinak (člověk fakt neodhadne, co se bude dít v následující minutě), než by si kdokoli představil, ale přesně takhle by měla, aspoň podle mě, surrealistická komedie vypadat. Navíc, když fakt baví a nenudí. A tohle mě bavilo hodně, sice to není vždycky na to, aby se člověk zasmál nahlas, ale příjemný pocit a úsměvné momenty (ona sama absurdita příběhu dost baví) přetrvají po celou dobu. Myslím, že je to podruhé za celý můj život, co jsem viděl čistě surrealistický film, ale tady jsem dost spokojený. 5* (26.01.2020)

Absurdní snímek s velice absurdními příhodami, s absurdními postavami, absurdním chováním. Tajemno na každém kroku, chvíli drama, chvíli bezstarostná zábava. Chování postav je absolutně nepředvídatelné - máme totiž již zakořeněny klišé z filmů či chování lidí, zde je chování bez zákonů a bez výčitek. V tomto filmu se vše bere jako samozřejmost. PŘEKVAPENÍ - nečekané - ABSURDNÍ - skvělé ! ! ! (27.12.2008)

Toto dílo patří mezi nejosobitější filmové výtvory. Bertrand Blier dokázal převést své kritické vidění světa v jedné z nejoriginálnějších forem zpracování, dosahující až abstraktně absurdních rozměrů. Citové odcizení a lidská samota v pokroku civilizované prosperující společnosti. Atmosféra osamění a prázdnoty je všudypřítomná od bezútěšných kulis, přes temné stíny smutku až po minimalizování emočních projevů. Lidské soužití v sobeckých pocitech neochoty sbližování a respektování života druhých. Strach ze samoty i ze společného života. Strach z únavného pracovního stereotypu i přirozeného přírodního prostředí. Strach, zneužívání, využívání, lhaní, vymlouvání, trestání, zastrašování a nechuti porozumět druhým. Obrazy osvobozují mysl ve svých výjevech představ dotažených až k absurdním tónům rozpadu lidské duše. Pokrytecká morálka v odměření i pochopení rozhovorů. Hlavní postavou příběhu je nezaměstnaný Alphonse Tram (pozoruhodný Gérard Depardieu), poznamenaný noční můrou, apatií, tísnivým pocitem selhání, citovou prázdnotou, touhou přežít a neschopností přiznat si své chyby. Jeho proprietou je kabát, vystřelovací nůž a strach. Druhým do party osamělých zatracenců je policejní inspektor Morvandieu (skvělý Bernard Blier) s jedinou touhou po privátním klidu. A přesto se neváhá zasazovat ve prospěch potřeb společného přátelství zvrácenosti. Trojlístek doplňuje sériový vrah osamělých žen (dobrý Jean Carmet), který téměř nikdy nedokáže zahnat vtíravá vábení vlastního stínu tmy. A v pokornosti se sklání k odpuštění. Z dalších rolí: chladnokrevná mstitelka zavražděného otce (půvabná Carole Bouquet), vystrašený účetní s překvapujícím nálezem ve vlastním břiše (zajímavý Michel Serrault), náruživá vdova v transu nebezpečí Geneviève Léonard (pozoruhodná Geneviève Page), v samotě zardoušená Alphonsova manželka Josyane (příjemná Liliane Rovère), neúspěšný nájemný vrah (zajímavý Jean Benguigui), průvodkyně a hypnotizérka v urozeném stylu zaslouženého trestu (sympatická Denise Gence), podezřelý a nevítaný nový nájemce opuštěné věže (Michel Fortin), svědek a objednavatel netradiční služby Eugène Léonard (Jean Rougerie), či vytrestaný zneužívající lékař záchranky (příjemný Bernard Crombey). Tvůrcům se podařila jedinečná hříčka s dokonalým obrazem osamělosti, citové prázdnoty a lidského odcizování. Strach v absurditách lidského sobectví. Absurdita ve strachu ze života, pochopení a soužití. Jedinečné, vychytralé, působivé, stylové a uhrančivé! Vlastní hříchy a chování nepoměřujeme stejným metrem jako u druhých. (23.09.2016)

Film, kde je všechno divné, ale nikomu to nepřijde divné... (18.12.2009)

Bertrand Blierovi Herci se mi vcelku líbili, takže jsem chtěl mrknout, jestli nemá něco ještě lepšího. Nu a ehle! K Woody Allenovi jsem asi našel dalšího uznávaného režiséra, jehož práce mě zcela míjí. Ovšem z naprosto odlišného důvodu. Absurdno je mi vcelku blízké, ale v rukou rádobyartových (Blierovi bylo v době natáčení 39 let) tvůrců, se podobné počiny snadno zvrhnou v bezvýznamnou filmovou hříčku. Ano, některé dialogy měly své kouzlo, ale to na mě přestalo po dvaceti minutách působit. Nemusím dostat postavy, které se chovají podle standardních vzorců, jsem ochoten sledovat co se bude dít, když nebudou fungovat principy akce a reakce, jak je známe...resp. když budou fungovat jen někdy. Dokonce jsem byl připraven pozorně sledovat, jestli v tom přecejen nějaký vzorec není. A víte co? Po dvou třetinách filmu jsem se na to vykašlal a vypnul ho. Měl jsem totiž neodbytný pocit, že to lepší nebude. Je tedy malá pravděpodobnost, že si nechal Bertrand Blier nějaký zajímavý twist na konec, že to byl třeba jen sen; ta vysoká hodnocení by tomu odpovídala. Nicméně 75% filmu který jsem viděl, lépe hodnotit nemohu. (21.08.2020)

Zítra. (08.08.2011)