Husar na střeše

Silný príbeh, výborne zahraný, s pútavou naráciou a so slušnou výpravou. Tieto kladné aspekty filmu len podporili už aj tak výbornú, naturálnu dobovú atmosféru. Do očí mi udrel hlavne kontrast medzi na pohľad príjemným prírodným prostredím a všadeprítomným zúfalstvom s realistickým vyobrazením epidémie cholery, pričom niektoré scény v tomto smere si budem pamätať poriadne dlho. Smutné a desivé.... taký bol celý film a s nádhernou J. Binoche ako čerešničkou na torte. Silný nadpriemer. 85/100 (12.05.2017)

Dala bych o hvězdičku víc, kdybych neměla problém s poněkud rozpornou, byť pochopitelnou morálkou těch krásných, mladých, buřičských hrdinů. Romantičtí nadlidé, s vervou bojující za nadosobní ideály, hlavně rozkošný husarský plukovníček, se jaksi nehodlají v jiném, rovněž nadosobním zájmu podřídit nejnutnějším hygienickým opatřením. Jenomže jiná obrana proti choleře než izolace neexistovala. Doslova jsem sebou znechuceně cukla, když milostivá paní Juliette Binoche pohladila svou zdravou (nemocnou?) ručkou dítko u stolu, aniž si vůbec připustila možnost, že tohle se opravdu nedělá. Škoda, realismus tak u mě silně překonal romantické opojení. Jinak však moc pěkná podívaná! (05.01.2011)

Poetický film s kouzlem romantických zátiší a všedně překrásných krajin, ve kterých voní každodenní prožívání domova. Pamatujete? Kdo žil, ten skutečně existoval. Film se skvělými hereckými výkony, klasicky vystaveným syžetem a svěže pramenitým dějem invokuje ducha doby horečnatých lidských srdcí a očí schopných vnímat krásu. Napětí zdrženlivosti. Scény, které probouzí niterný děs a strach naturalistickými maličkostmi bez efektů a virtuální reality. Mnohem víc. Film lidský. Kde je to propadliště, do kterého odešly takové filmy? A kde jsou ty emoce, kterými člověk vládl? (31.08.2017)

Když jsem viděl tenkrát film poprvé, bylo to pro mě něco jako zjevení. Snad ještě více jsem si to uvědomil po opětovném zhlédnutí. Velký příběh a nejlepší francouzský historický film s bezvadným hereckým obsazením. Provensálské scenérie dokreslují pochmurnou atmosféru. Utrpení, které útočí na city, kde život a smrt spolu zápasí ve špíně bez pomoci či útěchy v naprosté lhostejnosti těch druhých asi patřilo neodmyslitelně té době. Ale teď mě napadá, že ve vztahu k filmu mě váže osobní zážitek. Při cestování zemí galského kohouta, navštívil jsem lecjaké místa. Je tam toho k vidění hodně. Náhoda mě přivedla do zapadlé vísky zvané Cucuron. Není tohle místo, kde se natáčel tenhle film. Bylo to něco nevídaného, co jsem znal z filmu, opravdu bylo. Strávil jsem tam celý den. Zavítal jsem také do příjemné zahradní kavárny s poetickým náměstíčkem s vodní nádrží a letitými stromy, kde ke kávě dostanete křehký croissant. Co mě však zaujalo, měl jsem pocit, jako by se zastavil čas. A ten duch z filmu je znát dodnes. Kdyby se mě ten den někdo zeptal, co víc si přát, snad jen to, že bych si to rád zopakoval. (06.05.2021)

Zpočátku jsem se obával, že na adaptaci Gionova díla je film jaksi moc "dějový". To, co ale dělá Gionovo dílo tak přitažlivým, se velmi brzy dostavilo. Krásná, osobitá a tak podmanivá Provence. Magika a symbolika smrti, boje s ní, boje se vším ostatním včetně sebe samého. Zvláštní vnitřní síla postav i celého příběhu. A hlavní představitelé, kteří již nemohli být lépe vybráni - především pochopitelně Juliette. (26.12.2005)