Nashville

Ne mozaiku, spíše střepy a střípky z jedné velké okenní tabule připomíná Altmanův košatý portrét Ameriky let sedmdesátých. 24 důležitějších postav spojil městem zasvěceným hudbě. Jednoduché songy, povětšinou netknuté komplikovanou politickou situací, tvoří nedílnou součást americké kultury a na jejich textech lze vysledovat mnohé z povahy tamějších lidí. Nashville není snadné sledovat. Určitě ne s plnou pozorností, která se nemá k čemu upnout. Je jako countryová slavnost, kde potkáte mnoho lidí sympatických i méně sympatických, lidí, na které záhy zapomenete i lidí, jež vám nadlouhou utkví v paměti. Výstižné pro tento počin mi přijde slovo „míjení“. A když už jsme něj – žánry folk a country mě až na pár čestných výjimek (Bob Dylan, Johnny Cash) úspěšné míjí. Dvě a půl hodiny jsou krom toho opravdu, ale opravdu příliš. 60% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Aquarius (04.04.2009)

Mám rád filmy Roberta Altmana. Country divy, zpěváci se stylovými kotletami, jejich manažeři, netalentované zpěvačky, které si umanou, že se stanou hvězdami, senzacechtivé novinářky, místní obyvatelé a další vytvářejí kolorit, do kterého nás režisér bere tentokrát. Oproti některým svým jiným multistory movies se Altman věnuje politickým prvkům, které diváka osloví i dnes, téměř padesát ler po premiéře. Nejen svými narážkami na populismus, jenž aktuálně rovněž bují na politických scénách celého světa, ale také svým ironickým pozorováním určitých lidských vlastností, které potkáváme i v časech současných a budeme potkávat v časech příštích. Více zde. (28.06.2023)

Typický film R. Altmana: nadprůměrná stopáž, mnoho postav (v tomto případě až zbytečných), pomalé tempo a příběh složený z mozaiky. Tento způsob vyprávění mi nikdy příliš neseděl, s postavami je téměř nemožné se ztotožnit a celé to na mě působilo dost odtažitě, navíc moje záliba rozhodně nespočívá v tom, poslouchat 160 min country. Naštěstí film je natočen zkušenou rukou (až pseudo-dokumentárně) a kupodivu nepůsobí ani moc roztříštěně. Vrcholem je vystoupení K. Carradina s písní I´m Easy (Oscar), která se jako jediná vymyká z celkového hudebního složení.____Komentář a bodové hodnocení berte s rezervou. Za poslední měsíce jsem viděl několik Altmanových filmů, z nichž většina se mi velmi líbila, proto dám "Nashvillu" ještě jednu šanci. 6/10 (01.08.2006)

Film, o kterém jsem předem věděla jen to, že existuje a že ho natočil Robert Altman. Od tohoto významného režiséra jsem doposud viděla pouze Zítra nehrajeme! (a Gosford Park) a musím říct, že ač je Nashville svým způsobem hodně odlišný, docela mi Zítra nehrajeme! připomínal. Hlavně tím, že se i Nashvillu dost zpívalo. Písničky se mi líbily, osobní příběhy postav na pozadí událostí v Americe se mi taky líbily, považuji to za zajímavý nápad (a neřeším, kdo s tím přišel první). Podle mého je Nashville přinejmenším dost zajímavý a dobře natočený film, ale trochu bych ho zkrátila. (16.06.2013)

Město Nashville se v klasické Altmanově fresce ukazuje jako absurdní svět snů, ambicí, moci, tužeb, zlomených srdcí, tragických osudů, ale také lidí se všemi jejich stinnými i světlými stránkami a nelehkými osudy. Bravura zdejšího vyprávění spočívá v tom, že dokáže obsáhnout a proplést ohromné množství postav i lokalit, ale při tom neustále diváky vtahuje a fascinuje. Základem pro to je výtečný scénář, který k naprosto všem postavám country milieu, ať už padlým či spanilým, přistupuje s naprostou empatií, byť při tom neodvrací zrak od odvrácených, stinných či absurdních stránek jejich životů a osobností. (03.07.2022)