Velké nic

Zajímavá mozaika nedávné doby, která již minula. A klademe si otázky, zda to byla pandemie či spíše plandemie kdesi záměrně vyvolaná s uměle vyrobeným virem. A ty různorodé reakce lidí, jak je filmaři zaznamenali. Ale nic víc, nic hlubšího tu nerní. (08.08.2023)

Vzpomínání na dobu, kdy jste musel mít respirátor skoro i sám v autě. Trocha vtipu, trocha ironie, peak dokumentu určitě Peterková a Tomáš s Patrikem, zvlášť s přihlédnutím k dnešní době, kdy je Čermák někde mezi Marsem a Ruskem a demonstrace proti opatřením. Klusák mě ale tentokrát nedojmul, i když záběry na bezmocné doktory dodávaly knedlík do krku. Trochu delší než by se mi líbilo, trochu monotónní a častokrát neříkající nic. Někomu to vyhovuje, mě zase tolik ne. (21.09.2023)

Tak nakoniec to začipujem na štyri veľmi silné nano-em-metrixy a ostáva len dúfať, že sa niekedy v budúcnosti dočkám podobnej SK-retrospektívy. Materiálu je požehnane kľudne aj na dokusériu. (24.09.2023)

Výpověď doby (28.09.2023)

Veliká nuda a promrhaný potenciál. Pásmo volně poskládaných obrazů s příliš návodným používáním vážné hudby. Chybí zde širší záběr na osudy běžných lidí (zdravotnický personál je překvapivě po značnou část filmu upozaděn), chybí zde časová osa, jakákoliv dramatičnost je potlačena na úkor prvoplánového humoru či bizarních politických figurek. (01.10.2023)

Byly to víc než dva roky našich životů. Ať už jste to vnímali jakkoli, ač se vám dařilo různě. Na covid-19 už nezapomeneme. Dokumentarista Vít Klusák měl na začátku pandemie dobrý čich, že tahle éra bude stát za zaznamenání. Zvládl to bravurně! Černobílý dokument Velké nic nikomu nic nevnucuje, nikoho nenálepkuje. Divák sám si tu dobu připomíná. Troufnu si říct, že zhuštění do několika desítek minut přináší nejen větší odstup, ale i silnější emoce. (12.04.2023)

Az to nase deti za 20 let uvidi nekde na Artu, budou si myslet, ze je to nejake artove mockumentary. (19.09.2023)

Opravdu příznačný název pro tragikomický dokument o tragikomické době, kdy mocenské elity nejen u nás zkoušely, jak dalece jsou lidé ochotni nechat sebou manipulovat a jak dalece je v dnešní době možné měnit demokracii v novou totalitu. Celý ten covidismus byl jedna velká absurdita, bohužel víc smutná než komická.Teprve historie ale dá nahlédnout s velkým časovým odstupem, jaké podivné hry jsme se to stali součástí. Snímek nic nehodnotí, k ničemu a nikomu se nepřiklání a to je jeho nepochybná přednost. Každý ať si udělá obrázek sám - za 20 let možná mnohem jasnější, než jak to dokážeme dnes. (19.09.2023)

Klusák na to jde od lesa a nechá nespokojené občany házet špínu na Andrejku. Snad jen záběry z nemocnice za něco stojí. (05.10.2023)

Dobře poskládaná mozaika obrazů, situací, názorů... A ta scéna s povidlovými buchtami, které dělala babička na dřevě, ukotvila dokument pevně do české kotliny. (28.10.2023)

První dojmy z HitHit předpremiéry jasně kladné. Jak v debatě p.Klusák řekl "nešlo o faktografickou stránku covidu ,ale spíše o pocity". A přesně jako u 11.září kdy si pamatujete kde jste v tu chvíli byli tak i tady se vám rozjede v hlavě vlastní příběh a vzpomínky. Kladně hodnotím absenci projevů politiků a důraz na civilnost a vliv covidu na životy lidí. I ti antivaxeři byli zobrazeni "v civilu". Jsem rád ,že i dokument může spíše spojovat než rozdělovat ( i když úsměvných scén na adresu protestujících bylo dost ).Ale i oni mají své důvody a myslím ,že i ty se podařilo zachytit. Děkuji za dokument. P.S. Myslím ,že p.Klusák má své postavy upřímně rád. Ukázal to už v Daliborkovi a teď i v případě p.Peterkové. (10.01.2023)

Bylo nebylo, v jeden moment, na jednom místě (mě dobře známém) se z jedné malé republiky stala republika odborníků na biologii a epidemiologii, v ten moment jsme také odhalili celospolečenské spiknutí a vládní experiment, který měl za cíl implantovat čip Mařeně z Horní Dolní a Lojzovy z Vojtic, aby čelní představitelé světového zlořádu měli vhled do jejich smýšlení! Dokument je fantastický! Přesně takhle si představuji výbornou dokumentaristickou práci. Troufám si říct, že i načasování bylo skvělé. COVID máme všichni stále v živé paměti, na straně druhé už nedáváme prostor strachu, který by nás paralyzoval. Jsem přesvědčená o tom, že ti, kteří stáli na straně barikády "Je to jen chřipka" byli tímto dokumentem pouze utvrzeni ve svém postoji stejně, jako ti, pro které se jednalo o celospolečenské nebezpečí. Já zůstala přesně uprostřed, kde je každý extrém špatně. Nejsem si zcela jistá, zda měl autor přesně tento úmysl a zda já jsem ho pochopila správně, každopádně dává prostor jak zdravotnímu personálu a některých velmi zvláštním názorům (z řad lékařů), tak zároveň i mentálně postiženému okruhu kolem královny dementů, Jany Peterkové. Zcela jistě se jednalo o hrozbu, která nám přerostla přes hlavu, především ale naším vlastním přístupem, nikoli charakterem té hrozby jako takové. Úvod dokumentu je velmi zdařilý, uměleckých prvků je celá řada a krásně se to do dokumentu hodí. Každopádně, poměrně komický moment nastal v obývacím pokoji Karla Vachka, který stojí, troufám si říct, tváří tvář smrti podstatně více, než lecjaký pacient na JIP, navzdory tomu nepřestává rozdávat filosofická moudra o konečnosti a nekonečnosti všeho do poslední chvíle. Vlastně je krásně paradoxní, jak čelíme něčemu tak jasnému a prostému, jako je naše vlastní existence a její zánik a stejně neopomínáme na naše vlastní ego, které nás nutí povyšovat tu plíseň na pomeranči o řád víc. (14.08.2023)

Přesně podle názvu filmu, Velké nic. Trochu depresivní pro slabší povahy. (09.09.2023)

Vít Klusák se snaží působit jako velký investigativní novinář, ale jeho problém je, že většinou nepřijde s ničím novým, nemá dostatečný odstup a navíc mu chybí velká dávka objektivity. Kdybych měl okomentovat všechny aspekty, které byly ve filmu zmíněny, asi bych psal komentář hodinu. Je třeba říct alespoň tolik, že žádná vláda na světě předtím, a zatím naštěstí ani poté, neměla s covidem zkušenosti a netušila, jak se s ním vypořádat. A je složité přijímat jasná opatření, která měla zcela jistě určovat odborníci, když půlka národa je proti nim a půlka s nimi souhlasí. Stejně náročné je pak zajistit ochranné pomůcky, když firmy je nedokázaly vyrábět v dostatečném množství a jednotlivé státy si je kradly doslova na letištích. Já osobně jsem byl proti rouškám, ačkoli veškerá opatření jsem dodržoval, ale očkovat jsem se nenechal. Kritika vlády pak působí úsměvně i v kontextu opozice, která pořádala happeningy za nenošení roušek a zrušení opatření - viz. posezení na Karlově mostě. Mimochodem, z jaké pozice hovořil ve fimu jen a pouze Jaroslav Flégr? Proč slovo nedostali i jiní vědci/biologové? Znamená to tedy, že jeho pravda/názor jsou ty nejvíc a ostatní netřeba brát v potaz? Nejvíc jsem litoval zdravotníky. Covid vedle řady jasných negativ i pozitiva. Vzduch se pročistil, svět se zastavil. České republice pak ve své nahotě ukázal, jak špatně je na tom nejen zdravotnictví, ale i nálada ve společnosti. Závěrem dodám, že Vít Klusák natočil dokument, který podle mě překročil hranici, za kterou by se asi novinář vydávat neměl. Natáčet umírajícího, jak umírá, natočit nemocné lidi v nemocnicích, kteří se nemohou bránit a asi souhlas s natáčením nedali (ale třeba příbuzní ano, kdo ví), to mi přijde na úrovni senzace chtivé hyeny, která touží mít co nejlepší záběry do svého filmu. Místy je film spíše úsměvná/trapná komediální fraška, ovšem kdyby se u toho tolik neumíralo. Kdo ví, co chtěl V. K. říct tvrzením jednoho protagonisty, že ho umístil až do názvu. Že by podle něj byl tedy covid velké nic? Škoda je, že když už natáčel s mnoha lidmi, nedozvěděli jsme se prakticky, kdo zrovna mluví a z jaké pozice. Chybí popisky lidí, což zrovna u té věčně vřískající dámy bylo důležité stejně jako u toho staršího pána s nohama na stole. (21.09.2023)

Klasická česká realita : od tragédie ke komedii. Místo medailónků běžných občanů by to chtělo brutální sestřih politických komentářů ministrů zdravotnictví/premiéra prolnutý s lidovými fóry. To by potom byla podívaná! (28.09.2023)

Velké nic, od kterého jsem čekal víc. Na jednu stranu zajímavý dokument řady lidí, kteří prochází obdobím covidu s občas silným momentem z nemocnic, občas oživeným komentářem dezinformátorů, ale výraznějších momentů zase tolik není. Na samotné shrnutí pandemie covidu to je zbytečně dlouhé. Škoda, těšil jsem se, ale mírné zklamání zůstává. (27.11.2023)

Dobrý dokument pro lidi, kteří to nezažili a budou se chtít zpětně podívat, co se sakra dělo. Ale mně to nic nového nepřineslo, akorát mi to připomnělo dobu, kterou si moc připomínat nechci. (08.03.2024)

Časosběrné ohlédnutí za dobou, na kterou nikdo nevzpomíná v dobrém. Snímek stepuje na hranici dvou poloh: 1. Zobrazení postupného vývoje pandemie, zachycené jak skrze náladu většinové společnosti tak subjektivní postoje vybraných jednotlivců. Ty staví do vzájemné opozice a navzájem je problematizuje, ale zároveň naráží na jejich společné lidství. Tento pandemický vývoj kouzelnou hrou života eskaluje v téměř učebnicovém dramaturgickém schématu: "nezvyklá situace - společné úsilí - tragické ztráty - nespokojenost - dramatické konflikty - hořkosladké vyznění". 2. Meditativní rozímání s prázdnými záběry a pohledy na nonšalantně nezúčastněnou zvěř a domácí mazlíčky. Tyto momenty jsou ryze subjektivními chvilkami, při kterých je možno si zodpovědět všechny otázky, které diváku bují v mysli. Jak se píše na začátku možná nejlepšího Chaplinova filmu: "A picture with a smile - and perhaps a tear." Toho smutku je v tomto případě bohužel víc. (16.01.2023)

S tím černobílým obrazem to má něco do sebe. S barvou by to asi nebylo tak poutavé. (02.09.2023)

Je to takové naleštěbé hovno. Pro jistotu černobílé, aby to nebylo tak okaté. Sem tam je tam pěkný statický záběr. Více od toho nečekejte… (13.11.2023)