Vražda na úrovni

Pěkná atmosféra nočního Londýna a sympatický i když kapku přestárlý 69letý (v roce natáčení filmu - 1978) James Mason (dr. Watson) spolu s milou paní Hudsonovou (nezjištěná herečka) poněkud vyvážily celkovou unylost zpracování a pro mě nezajímavého asexuálního 49letého Christopohera Plummera (Sherlock Holmes). (16.08.2022)

Jejich svědomí je pokryto mramorem. "Jak hanebné, milý Watsone!" Zpod svitu lucerniček vyvěrá mystický ryk londýnských uliček a v tom mlhavém, poeovsky se klikatícím labyrintu, se otevírají brány pekelné... V černém kočáru přijíždí a zase mizí fantom, který škrtí, bodá a stíná hrdla kurtizán. Temný strach chrlí lávu tichého běsu. Nemilosrdné síly převrhly ten kalich zla. Krev nevinných teče, prolévá se pavučinami ďábelskými. A smrt stále zpívá svou píseň, surovou a mrazivou... (04.08.2015)

Dobří herci, skvělý dabing (Moravec, Sejk), ale příběh mě nebavil, nebylo to ani napínavé, ani hororové, a konec u soudu tak trochu mimózní. Kazí to výprava jak ze Záhady hlavolamu (studiovka s minimem pohybu). O to víc mám radši tohohle Holmese z Blat, tam je víc volnosti a taky hu hu napětí. (02.08.2015)

Snímek na úrovni, který dokonale spojuje to nejlepší z teorie Stephena Knighta o Jacku Rozparovači (té samé ze které vychází i Moorovo Z pekla) s postavami z pera Arthura Conana Doylea. Plummer sice není nejlepší Holmes, stejně jako není Mason nejlepším Watsonem, ale síla jejich dvojice je ve vzájemné chemii. Ta je totiž ukázková a plně přebíjí i fakt, že tady se na deduktivní metodu nehraje. (21.07.2009)

Kdysi v dětském věku ještě před revolucí spatřen začátek v nočních hodinách v TV. Noční neosvětlené uličky, pohled očima vraha a jeho vnitřní hlas "Teď" a první oběť padá k zemi. To je v podstatě všechno, co si pamatuju, maminka sama vyklepaná strachy mě záhy zahnala do postele. Noční můry jsem měl ještě dlouho a teď bych se s tím chtěl poprat znovu, žel nevím, že by to za posledních cca 10 let někde běželo. Kéž to vyjde na DVD. Update: 20.2.2016 nám televize přinesla tento film v příhodných nočních hodinách, mohl jsem proto porovnat záblesky z dětské paměti s viděným dílem. Nu, viděl jsem to rád, i když spíš než strach už budí film takovou nostalgii a vzdor obsahu i jistý nádech romantického dobrodružství odehrávajícího se v potemnělých křivolakých uličkách viktoriánského Londýna. Plummer a Mason jsou brilantní a Watson je tu zase jednou za víc než jen naivního přihrávače, daleko více tvoří sympatický sehraný tým. K atmosféře přidává i to, že film se vyhýbá krvavým detailům, ale chytře je divákovi naznačuje např. v podobě záběrů na tváře pachatelů skrz okno. A navíc jsem si užil krásný starý dabing, pastva pro uši. Kolegyně elizabeth_ba zmiňuje film s Michaelem Cainem, docela rád bych si ho také zase zopakoval. (15.04.2007)