Na západní frontě klid

Na západní frontě klid (1979) byl jedním z prvních válečných filmů, který jsem jako dítě viděl, a některé scény se mi hluboko vryly do paměti (za všechny např. Paulovo kreslení holuba v okamžiku, kdy profesor dává třídě pomaturitní vlastenecká ponaučení, tvrdý výcvik v kasárnách, opětovné setkání kluků s Himmelstossem na bojišti, Himmelstossova připodělanost při prvním útoku a hlavně bezprostřední setkání Paula s francouzským nepřítelem a samozřejmě samotný závěr filmu). Když jsem to teď po X letech viděl znovu, musím konstatovat, že silný zážitek se opět dostavil a nebyl o nic menší... Zvláště díky skvělým hereckým výkonům a podivuhodnému "televiznímu" zpracování. (Ponechme stranou okolnosti, za jakých bylo možné natáčet v ulicích historického Mostu.. To je tragická kapitola sama o sobě...) Střízlivé a nebombastické zpracování hravě strčí do kapsy Spielberga a podobné fušery :) V dětství mi tento film spolu se čtením dalších Remarqueových, Barbusseových a Rollandových románů pomáhal utvářet představu o 1. světové válce. __ A když už je řeč o 1. světové, poznámka na okraj pro Brňáky: Víte, čemu by se mohlo říkat "literární kontrapunkt"? Např. čtení Masarykovy Světové revoluce (příp. nějakého románu se stejným tématem) na lavičce na zadním okraji vojenského pohřebiště z 1. sv. války na Ústředním hřbitově... Doporučuju ;-) __ 4 a 1/2* (23.05.2011)

silné 4 hvězdy! na to, že se jedná o televizní film, je to nesmírně vydařená adaptace stejnojmenné knihy (soudím tak i přesto, že jsem knihu nečetl..) ... herecké výkony, atmosféra války, kostýmy, triky - to všechno je tu na vysoké úrovni a kdyby byl tento snímek uveden do kin, tak by se tam podle mě neztratil :) (29.04.2009)

Lepši TV Film už pravdepodobne nikdy neuvidím. Veľmi silný príbeh ktorý spracovaním v pohode môže konkurovať vysoko rozpočtovým vojnovým drámam. Herci sú neopozeraný a pôsobia vďaka tomu prirodzene, knižná predloha sa určite tiež veľkou časťou pričinila na kvalite a myslím si dokonca že tá TV produkcia dodala taký svojský šmrnc čo robí všetko uveriteľnejším. Najviac som sa bál či si dokážem vytvoriť taký silny vzťah k postavám ako pri knihe. No a musím povedať že sa to podarilo. (21.05.2015)

Humanita, pokrok, rozum, svoboda. To přece vůbec nejsou špatné ideály. Tak proč se kvůli ním nezačít masakrovat? První světová válka byla důsledkem toho, čemu se říká "modernita". Jednalo se o naprostý krach celého velkolepého projektu evropské kultury. Tahle válka není "barbarská", tohle je přece civilizovaný boj. Nervové plyny a granáty, pěkně čistě a hlavně humánně - nejsme žádní divoši. Stojí za námi Sókratés, Platón, Aristotelés, Descartes, Leibniz, Hume, Berkeley, Kant, Goethe, Schiller, Fichte, Hegel... Žijeme v civilizovaném světě, staráme se o nemocné, práci za nás dělají stroje, vzděláváme masy. Lidé jsou svobodní. To jsou věci, pro které stojí za to ležet dva roky v bahně v zákopu, nechat se okusovat krysami, čekat na rozkaz k bezvýznamnému útoku na protější zákop, nechat si uříznout nohu, rozežrat si plíce nervovým plynem nebo se vrátit domů jako mrzák do rozvrácené země. Nebo ne? (627., 27. III. 2011) (02.04.2011)

Málokdy se podaří podle notoricky známé knižní předlohy natočit film, kterým by originální dílo nebylo znehodnoceno. Za jednu z nesčetných výjimek se dá považovat právě filmové zpracování „Na západní frontě klid“ z roku 1979. Jinak řečeno veskrze pozitivní dojem (nebo snad zadostiučinění?) mám z tohoto snímku režiséra Delberta Manna. Ten se svého úkolu zhostil opravdu bravurně. Nejenže hlavní myšlenka dnes již klasického románu E.M.Remarqua byla zachována, ale i většinu děje tvůrci přenesli na filmové plátno, což obvykle nebývá pravidlem. Zůstaly i téměř všechny postavy z knihy. Ian Holm exceloval v roli fanatického desátníka Himmelstosse. Zvlášť velkolepě ztvárnil Ernest Borgnine postavu „taťky vojáků“. Nejvíce mě ovšem zaujal Richard Thomas v roli Pavla Bäumera. Titulní postavu zahrál podle mého názoru naprosto přesvědčivě. Do filmu přesně zapadá hudba, je zcela taková, aby citlivě dotvářela pochmurný obraz v divákově duši. Některé momenty opravdu zamrazí - například scéna, kdy Bäumer leží vedle umírajícího francouzského vojáka. Samotný závěr (Bäumerova tragická smrt) je jedním velkým alegorickým, ale zároveň varovným symbolem. Zasloužených 5 hvězdiček. (11.03.2007)