Prostřihy

Los Angeles plné lidiček, kteří mají k dokonalosti daleko. A když už si o jedné z postav myslím, že narozdíl od ostatních je jen neškodnej trouba, tak mi Altman v závěru nechá klesnout čelist. Prvotřídní herecká sestava je takovým malým „kdo byl kdo“ v americkém nezávislém filmu první poloviny 90. let. Skupinové portréty byly Altmanovou nejsilnější disciplínou a tenhle rozhodně patří k nejlepším ukázkám jeho umění. (03.06.2012)

V tomto filme nie je ani malý kus niečoho optimistického, čoho by sa človek chytil ... celé vás to zatopí. Smútkom, falošnosťou, klamstvom, bolesťou, ľahostajnosťou ... Altman totiž natočil film plný smutných zostrihov. Tá jazzová hudba to ešte viac umocňuje. Odporúčam! (20.06.2017)

Ani nevím proč ale dal jsem Altmanovi ještě jednu šanci a udělal jsem docela dobře. Možná přehnaně dlouhá a některými postavami zbytečně obydlená mozaika, která však ve výsledku má co nabídnout a některé minipříběhy a jejich postavy dokáží zaujmout natolik, aby byl divák zvědavý, jak to jejich trápení nakonec dopadne. Herecké obsazení je vskutku bezkonkurenční a Altmanova režie, mě asi poprvé zaujala...ale "Magnolie" je "Magnolie". (12.02.2012)

Nuž až také krátke strihy to veru neboli. Madeleine Stowe si vymenila rolu s Julianne Moore, lebo sa jej nechcelo ukazovať šušku, zatiaľ čo s obsahom podprsenky už problem nemala, no a Julianne s radosťou toho ryšavého hlodavca ukázala, ale žiadny krátky strih to nebol! Inak vyvinutý, multivláknový film s tuctom hlavných postáv, no v konečnom dôsledku príbehy vlastne k ničomu nevedú a to si po tejto stopáži človek až odfúkne, že prečo. (21.11.2023)

Spokojnosť, ktorú som očakával po odhalení spôsobu rozprávania či štruktúry filmu, sa dostavila v podstate v plnej miere. Mám rád mozaiku príbehov, ktoré sa navzájom čiastočne prelínajú, lebo to pripomína život z akejsi vtáčej perspektívy a jeho kauzalitu. Altman tu predstavil mnoho postáv a situácií. Niektoré boli veľmi vydarené, niektoré menej. Objektívne teda film skôr na 4 hviezdičky, priklonil som sa ale k piatim na základe možnosti, že ide o podnet pre vznik ďalších podobne natočených filmov, ktoré sú pre mňa srdcovkami, ako napríklad: The Ice Storm, Magnolia alebo Crash. A to už je veľká vec. (22.11.2013)

For ME 84% (04.08.2011)

Vítejte v nelítostné tříhodinové sondě do jednoho z nejhorších druhů pozemského pekla, zvaného "manželský a rodinný život běžného, průměrného, středostavovského člověka". Rozsáhlá sbírka filmových postav většinou připomíná přehlídku osazenstva malé farmářské ZOO (husy, krávy, slepice, ovce, volové, svině a sem tam i nějaká ta hnida a filcka). Ale obsazení je hvězdné a některé postavy jsou i víceméně sympatické, nebo vzbuzující v divákovi aspoň trochu té empatie. A navíc Madeleine ukáže ňadra a Julianne dokonce bobra! Každopádně když jsem kdysi dávno tohohle břitce satirického, scénáristicky geniálního a přitom geniálně jednoduchého Altmana viděl na noční ČT2, toho dne jsem se pevně a definitivně rozhodl, že zbytek života strávím jógou a meditací v nějakém útulném ášramu na úpatí Himálaje, stranou konzumní společnosti většinově zabydlené lidskými typy podobnými těm ve filmu. No, nakonec to tedy se mnou dopadlo úplně jinak. Nicméně film má myslím dodnes schopnost učinit z leckterých, ke stádnímu rodinnému životu bezmyšlenkovitě a pudově směřujících lidí, zapřisáhlé solitairy, misanthropy a eremity. (14.01.2020)

Ťažká, chvíľami psychedelická, predovšetkým ale extrémne DOSPELÁ mozaika osudov, ktorá je životne precízne odsledovaná, všetkými krásne tlmene zahraná, výborne zostrihaná a s neuveriteľnou istotou zrežírovaná. Na konci sa dá len spokojne nadýchnuť - podobne ako po predchádzajúcej vete (a to do vlastného /akokoľvek/ relatívneho života). Uf. Cushingov komentár, hodne dobrý, hodne. (04.10.2009)

Ocenění: Filmový festival v Benátkách - Zlatý lev, cena pro celý herecký ansámbl Independent Spirit Awards - režie, scénář Zlatý globus - cena pro herecký ansámbl Boston Society of Film Critics Awards - scénář. ....Scénář : Robert Altman a Frank Barhydt. Kamera : Walt Lloyd. Neštěstí je všude kolem nás...... (22.05.2011)

Komedie je to jen velmi vzdáleně, spíš bych řekla, že se jedná o drama jako řemen. Rozházené střípky ze životů různých lidí jsou naplněné bolestí, smutkem, nepochopením, lhostejností, lží a přetvářkou. Herecké osazenstvo ovšem nemá chybu, vynikající a k tomu ta nádherná jazzová hudba.. (03.11.2019)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.02.2009)

Tři bobři, tři hodiny... (05.03.2013)

Short Cuts představují polovičaté a zdlooooooouuuuuuhavé hořekování nad tím, jak chaotické, nepředvídatelné a zásadní jsou střety zdánlivě cizích lidí ("short cuts" tedy nejen kvůli zacházení se střihem, ale také jako "zkratky" ve smyslu nenadálého přechodu z jedné životní situace do radikálně odlišné). Neříkám, že tu nejsou zajímavé momenty či postavy (asi nejintenzivnější je příběh rodiny Andie MacDowell), ale ve scénáři je zbytečný zmatek a i přes tyranskou stopáž se Altman žádné ze skupin protagonistů nevěnuje dostatečně, jelikož jich je asi milion. Výsledkem je, že po chvilce je divákovi úplně jedno, co se komu děje (ono se ostatně drtivou většinu času neděje vůbec nic). Altman zkrátka není můj šálek kávy a kromě neuvěřitelné schopnosti sehnat do svých filmů obrovské množství zajímavých jmen na jeho režii nevidím nic převratného.. (04.02.2015)

Altman byl prostě ve svém žánru, který vymyslel a přivedl na svět v 70. letech nejlepší, zde to opět potvrdil - po Nashville a Wedding natočil další mistrovský kus - zřejmě poslední svého druhu v jeho filmografii - chcete li vidět to nejlepší z Altmana nebo z žánru, který dovedl k dokonalosti, mrkněte na některý z těchto tří filmů. "Just a perfect day..." - Altman byl dokonalý v demaskování, objektivním pozorování a sarkasmu - byl rozhodně originální a jedinečný a má můj respekt. Zachycoval jen střípky - útržky z života všech možných postav - ale touto metodou dokázal podat dost trefný a sžíravý portrét toho, čemu se říká "člověk" - nevím, co to "člověk" je, ale kdyby se mě na to někdo zeptal, tak bych mu poradil, ať se mrkne na Prostřihy nebo nebo něco podobnýho. Člověk je asi dost podobný tomu, co bylo v tom filmu a vůbec v jeho nejlepších filmech - nechce se tomu věřit, ale lepší než něco popisovat slovy je právě se jen dívat a pozorovat chování těch tvorů, a to právě tento Mistr dovedl brilantně - a nazdar. (23.10.2011)

Krásný a smutný povídkový film, který i přes drsnou stopáž ani chvilku nenudí. Nejvíc se mi líbila dějová linie se synkem, kterého srazilo auto - postava cukráře byla v závěru naprosto dojemná (a skvěle zahraná). Chce se mi jet do Kalifornie a povídat si s lidma ve špinavých bistrech. (18.12.2012)

Film se mi líbí svou formou a tím, že i když má tři hodiny, tak skutečně nenudí, protože se prostě pořád něco děje. Děje se to tolika lidem, kteří jsou ale navíc propojeni, takže pořád zůstáváte ve střehu, aby vám neunikly nějaké souvislosti. V tomhle je snímek dobrý. Celkově mě ale nedokázaly některé příběhy tak zasáhnout. (04.03.2016)

Myslím že dokáži pochopit, proč je toto dílo tak ceněné. Jsou to opravdu krátké prostřihy ze života obyvatel Los Angeles. S odstupem času hodnota toho díla asi ještě poroste, protože výstižně zaznamenalo detaily z normálního života na určitém místě a v určitém čase. --- Mně se to ale nelíbilo. Postav bylo příliš mnoho a jejich krátká vystoupení nestačila k tomu, abych k nim měl nějaký vztah. Byli mi lhostejní jako neznámí lidé, které můžu vidět denně kdekoli. A tohle přirovnání myslím poměrně doslovně. --- Není to ani v nejmenším tak trapné jako třeba 21 Grams od Iňárritu, tedy žádná dojná trivialita zamaskovaná mozaikovou narací. Nic falešného. Akorát mě, Maqa, to nebavilo. (06.09.2015)

Největší překvapení mé letošní návštěvy KVIFF. Po poměrně náročném dni jsem ve večerních hodinách zasedla do sedačky Městského divadla a na tři hodiny nespustila oči z plátna. Než se seznámíte se všemi hrdiny této nevšední mozaiky, budete pravděpodobně trochu zmateni, ale postupem času zjistíte, že vás ty "prostřihy" neskutečně baví. Nemohu vyzdvihnout jednoho herce, protože bych urazila výkon těch ostatních. Vtipné i bolestné zároveň. Brilantní. Jeden z nejzajímavějších filmů mého života. (06.07.2015)

Ano, tohle je Altman, ba dokonce Altman+. Film jsem si pustil během pár let podruhé, a zjistil, že jsem si z něj nezapamatoval vůbec nic, a že si ho nebudu pamatovat ani do budoucna. Celé mi to připadalo jako funkce "těla bez orgánů" (Gilles Deleuze). Vnější svět, současná struktura společnosti (především práce a rodina), integrita osobnosti, všechno se to "řítí někam do černé díry"... Četl jsem komentáře, které vesměs vyzdvihují napětí (hitchcockovské suspension) - to je nejspíš ten Altman+. Pozn. 1: Když už jsem dotkl blízkosti Deleuze a Altmana, pak se to týká i problematiky "polopřímé řeči" - tou jsou vedeny všechny filmové dialogy. Pozn. 2: Autor "jazzových prostřihů" je uváděn Mark Isham, ale blízkost Toma Waitse z toho dělá jeho muziku. Pozn. 3: Na co si ale dávat pozor? "To stay away from the dog poop" - ale tady se tomu přece nedá vyhnout... (11.06.2019)

Film u ktoreho mrzne usmev na perach ... beha z toho mraz po chrbte, rezisersky na urovni, Altman rezii rozumel, plejada znamych mien maximalne potesila, viac takych filmov . 89 % (19.03.2019)