Americký přítel

90 minut by stacilo. Ale jinak zabavne. (12.03.2017)

Wenders dělá thriller? Zkusit se má všechno. V souvislosti s Americkým přítelem se zmiňuje Hitchcock. Do jisté míry [obyčejný hrdina vydaný na pospas světu zločinu] oprávněně. Jestliže ale Mistr napětí v souladu s pověstí kladl důraz na tenzi, tu abychom ve Wendersově filmu hledali s lucernou. Na kopyto populárního žánru bude narážet cosi jiného, ryze wenderovského a výsledek v tomto směru připomíná, jak s "dobrodružstvím" kdysi naložil Antonioni. Německý snílek sice ve filmu špionážní zápletku s cowboyem Tomem Ripleym, obrazy "mrtvého" malíře a vraždami zmiňuje a dokonce zobrazuje, ale ostentativně mimochodem, coby kulisu bytostnějších okolností. Pro hlavního hrdinu, jehož optikou jsme puzeni příběh vnímat, je to jeho rodina, přátelé [včetně těch amerických] a hlavně progrese krevní choroby. Lakonický přístup filmaře / postavy ke zjevně vykolejeným událostem navozují trademarkově snovou, absurdní náladu, podkres notně potřebným úvahám, o copak že to těm postavám nejspíš jde. Pozadí zápletky obnášející nájemné vraždy je důsledně ne-thrillerově mlhavé a Ganzovo vražedné řádění na cestách po doktorech produkují neotřelé podněty zvažovat rozpoložení člověka stiženého chorobou a který má ke smrti blízko ...po všech směrech. Dlouhé chvíle filmového bloumání zpříjemňují fotogenické, edward-hopperovské záběry sedmdesátkového Hamburku [a Paříže, kam zamíří hlavní hrdina "na vyšetření"]. (25.05.2013)

"I would like to be your friend. But friendship isn't possible." "That makes me feel very comfortable."     Kriminálna dráma s podmanivou atmosférou, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Od iným slávnym filmov Wima Wendersa. ktoré som dosiaľ videl, sa tento dosť odlišuje - nie je taký poetický, má riadny dej, dokonca veľmi strhujúci a nie je ani taký artový, ale pôsobí pomerne komerčným dojmom. To mu ale neuberá vôbec na kvalitách. Spočiatku je film viac psychologického rázu a viac pripomína iné režisérove filmy - v typicky pomalom tempe postupne spoznávame hlavného hrdinu Jonathana Zimmermanna (skvelý Bruno Ganz), ktorého sužujú vážne problémy (zdravotného a finančného charakteru). Okrem neho spoznáme aj ďalšiu dôležitú postavu, Toma Ripleyho (rovnako skvelý Dennis Hopper), jeho "amerického priateľa". Od istého momentu sa film preklopí do čistokrvného thrilleru so skvelou gradáciou napätia. Úžasné v tomto smere sú najmä scény v metre a vo vlaku a uchvátilo ma aj to záverečné "vysporiadanie sa", ktoré mi tou šialenosťou pripomenulo Tarantina. Záverom ešte spomeniem znepokojivú hudbu, ktorá veľmi vhodne dotvára atmosféru a tiež výbornú kameru Robbyho Müllera.     "You throw a gangster out of a train going 80 miles an hour, then you throw a second one. How much time passes between the two events, if the train doesn't change speed?" (23.01.2023)

Nevím co tím Wenders sledoval, jestli to má být nějaká metafora tak tu jsem nepochopil a jestli to má být thriller tak je dost ubohý. (19.09.2011)

Film vyvolávající spoustu otázek, které však zůstanou nezodpovězeny. Jaká byla hlavní myšlenka? O co vůbec šlo? Co ten malíř? A kdo byl vůbec ten Tom Ripley ve výborném podání D. Hoppera? Odpověď ani na jednu z těchto otázek jsem nenalezl. Nicméně i tak mě tato prapodivná, notně depresivní mysterióznost uhranula. U Wima Wenderse si dělám hvězdičku. (09.09.2020)

Na Noir Film Festivalu 2020. Programová tipy Milana Haina: "Opakované zhlédnutí se znalostí předlohy Patricie Highsmith mě utvrdilo, že jde možná o nejlepší film Wima Wenderse a o top adaptaci některého z románů ripleyovské pentalogie (a to má v obou kategoriích hodně silnou konkurenci)." (17.01.2022)

Thriller na spôsob 70tych rokov. Prvá polovica dosť nudné oboznamovanie sa s postavami druhá už dostala trochu spád, hlavne vraždy vo vlaku. Pointa taká zvláštna. Bruno Ganz aj Dennis Hopper to zahrali presvedčivo. (08.01.2010)

Docela svérázná adaptace Talentovaného pana Ripleyho, ale bohužel Wender tentokrát neutáhl ani stopáž natož atmosféru. Oproti jiným Wendersovým filmem je to studené, bez života... (12.02.2015)

Přestože mi to nesedlo tak jako předchozí filmy, co jsem od Wenderse viděl, zklamán jsem nebyl. Thriller sice není můj oblíbený žánr, ale tady se to dá opravdu brát, jak už píše ve svém komentáři Cushing, jako platforma pro určitou analogii zvláštního vztahu evropské a americké kultury, která je sice nejistá sama sebou, přesto však dominantní. Ale víc mi přece jen vyhovuje Wenders ve své lyričtější poloze. (15.01.2009)

Výborný thriller, ktorý sa, ale rozbehne až od polovice filmu a dovtedy sú tam aj nudné pasáže. Scény s famóznym Dennisom Hopperom s perfektnou kamerou a hudbou a až filozofickým rozmýšľaním ma dostali úplne. Inak je to veľmi zaujímavý príbeh o tom čo s človekom urobí nevyliečiteľná choroba. Aj človek, ktorý žije celý život slušným životom sa môže stať kriminálnikom. Aj keď tu to robí pre svoju rodinu, ktorá mu stále viac a viac neverí. Môžeme sledvať ako sa v pribehu času mení Jonathan. Je to výborný psychothriller, ktorý mi niektorými scénami a hudbou pripomínal staré noirovky. (18.03.2009)

Zvláštně laděné a trochu moc neuvěřitelné.... (22.03.2009)

Narozdiel od verzie s Malkovichom bol tento film poriadne naťahaný a nudný. Hooper je asi najhorší predstaviteľ Ripleyho, keďže postava ktorú hral Bruno Ganz ho v pohode zatienila. (29.12.2010)

Výborná kriminálka...jaké se dne s už moc netočí, s psychologicky propracovaným vztahem dvou hlavních postav. Po pomalé půl hodině jsme si nedovedl představit, jak to ještě vydržím 90 minut. Pak začne Wim W. zvyšovat na obrátkách. Mistrně natočené obě vraždy v metru i ve vlaku. Dovedu si živě představit, jak by vypadal US remake- ve stylu počítačové hry. Skvělé herecké výkony Dennise a Bruna. (09.08.2013)

Chce to mít mozek narozdíl od značné části nynější produkce, aby člověk Americkému příteli porozuměl. Je v něm po páru věci, co se zde ztěžka definuje: realita a symbolická realita. Smrt je zde bezpředmětná skutečnost, tak jako jsou jí  zbytečná slova. Kamera tak trochu noirová, tak trochu hřejivá, tak trochu pitevně. Tandem Ganz-Hopper tvoří přátelství založené na Jonathanově obecné (nikoli předsmrtné) vlídnosti a vstřícnosti, na kterémžto základě usedá to američanovo předznamenané (obdivnou) touhou se seznámit -jež ústí v dle mého taktéž zoufale útočnou pomluvu. Na konci -přece proti- sobě stojí dva zádumčiví muži téměř oboustraně si imponující svou protikladností od přízemí až po poslední patro ovšem spojeni stejným suterénem. Celý film je podle mne o jedné velké chlapsko-klukovské hře jak se vyrovnat -s životem, jak ho žiji, proč, že končí. A jehož jsou vraždy součástí, které se jeví jako pararelní světy, podivné odbočky do jiného prostoru, činy obsahově bezobsažné, zato povrchově excentrující. Obecně vzato toho tedy film tolik nevysvětluje pokud se ptáte, až jsou na místě pochybnosti o účelu.......a suma sumárum má americký přítel velmi zvláštní akcent. (28.08.2022)

Tá živočíšna bitka vo vlaku! Paráda! (03.11.2009)

Wenders nezklamal, trochu překvapil tématem zpracování. Zajímavý i napínavý snímek, rozhodně nevšední. Jednou shlédnout určitě neuškodí, opakovaně nevím. 29.3.11, 75%. (30.03.2011)

Nejasný ale napínavý pohľad na americké gangsterské filmy a amerikanizáciu európskeho filmu a životné štýly. Dennis Hopper je titulný charakter, záhadný muž. Mladý nemecký režisér Wim Wenders je priťahovaný ideou vyrozprávať príbeh, ale nevie sa na to sústrediť. predávkuje to náladou – poetickým mestským masochizmom.Wendersove rušivé kompozície sú neuroticky krásne vízie neusporiadaného sveta, ale film nemá tú nechutnú, potešiteľnú chytrosť dobrého thrilleru. Je to nehybné – obrátený Wagnerianizmus. Bruno Ganz je pôsobivý v úlohe ostražitého a úzkostlivého hrdinu. Film je zaujímavý vo svetle iných neskorších filmov Wendersa, ktorý pokračoval v ukazovaní zvýšeného povedomia o spôsobe, akým žspôsobom žijú pospolu ľudia a mestá. Porovnajme jeho spracovanie Berlína v „Wings Of Desire“ (1988) a jeho pokračovanie, „Faraway, So Close“ (1993), či Los Angeles v „Hammett“ (1983) alebo tokia v mál vídanom „Tokyo-Ga“ (1985) a príbeh o mužovi, nemajúcom nič na práci a ktorý je postupne absorbovaný do každodenného života v Lisabone („Lisbon Story - 1995). Jeho mestské filmy alternujú s road filmami ako „Kings Of The Road“, „Paris, Texas“ (1984) a odyseou skrz 20 miest v „Until The end Of The world“ (1991). Jeho centrálna téma je často rovnaká: človek, osamelý a izolovaný, blúdi mestami sveta a hľadá pravdu, veľkú alebo malú. (30.09.2011)

Čo tým chcel básnik povedať? Taký pozliepaný príbeh, pochybná motivácia hrdinov, málo logiky v scenári.. Vyzdvihnúť sa dá akurát práca kameramana - niektoré obrazy s krásnou kompozíciou by sa hodili aj do galérie a výkony Hoppera a Ganza. Wenders ma presvedčil akurát o tom, že filmy Hitchcocka pozeral iba povrchne.. (05.04.2012)

Wendersův úkrok mimo vyzkoušené teritorium. Vcelku vydařené. A trochu jiný pohled na Toma Ripleyho... (08.07.2010)