Rumový deník

Asi takhle - některé filmy se vám vykouří z hlavy do zítřejšího rána, některé se vytratí z paměti do tří dnů, jiné na to potřebují týden či dokonce měsíce. Rumový deník se mi rozplynul v momentě, kdy jsem vypnul televizor. Vím jen, že tam hrál Johnny Depp, odehrávalo se to v Karibiku, hodně se mluvilo a chlastalo. Žádné jiné stopy ve mě tenhle filmový kousek nezanechal a nikdy se k němu určitě nebudu vracet. Jestli bych měl Rumový deník nějak charakterizovat, tak ho vystihuje bezradnost. Celkový dojem: 35 %. (10.05.2020)

Mohl by to být velmi zajímavý příběh, teda alespoň ten materiál mi na to přišel, ale podle mě to režisér nepojal příliš dobře, protože jsem se místy docela nudila. Ale zase na druhou stranu tam bylo pár naprosto nezapomenutelných a hrozně vtipných scén. Například ta scéna s "rozbitým" autem naprosto neměla chybu :D Celkem to byl průměr, vylepšený Johnny Deppem v hlavní roli, ale víc jak 3* tomu prostě dát nemůžu. (10.12.2011)

Nechápu, proč je tu psáno komedie, když to komediální film nebyl (až snad na tu skvělou scénu, kde Depp a jeho kámoš seděli na sobě v autě a čuměli přitom na poldy). Délka dvou hodin je poměrně hodně vyčerpávající. Dobrých příběhových nápadů to mělo dost, ale všechno jaksi nedotažený. Nicméně já si aspoň hodně užil atmosféru 60. let a ty krásný starý auta :-) (14.06.2014)

Příjemně se na to koukalo. I když příběh se tam objevuje jen v náznaku. Ta linie s lobováním pro Aarona Eckharta byla zajímavá, ale problémy s novinama šly úplně mimo mě. Bavily mě tam ty chlastací excesy a nejlepší scéna je ta z toho koncertu v chudý putyce. Prostě bylo to celkem fajn, ale vadily mi tam ty narážky na tehdejší dobu jako scéna s Nixonem a Kennedym, bylo to takový laciný. I ten konec vyzněl do ztracena a ani tu Amber Heard nakonec neošukal. Ale Depp se mi herecky líbil. 70% (03.03.2012)

Očakávanie je jednou z mala vecí, ktoré zabíjajú film v očiach diváka. Ale aj napriek tejto hrozbe, ktorá nad nimi visí, sa nimi nechávame( do značnej miery) viesť. Hunter S. Thompson patrí k tým spisovateľom, ktorý vytvorili nový druh písania. Nazýva sa Gonzo žurnalistika a spočíva v tom, že si sadnete doprostred nejakej tej revolúcie, prevratu, demonštrácie, alebo obyčajného závodu áut, alebo bitky kohútov - zapálite si cigaretu a bušíte do stroja, dokým z neho nevylezie článok. Nesmieme zabudnúť, že na to aby boli slová autentické a krvavé musíte mať v sebe nebezpečné množstvo alkoholu a halucinogénov. Toto dotiahol do dokonalosti Ellisov Transmetropolitan. Johnny Depp sa nám predstavil v diele tohto autora - respektívne v jej filmovej adaptácií Strach a hnus v Las Vegas. Ten film sa stal kultovým a všetci fanúšikovia ľahkých drôg si ho vzápätí obľúbili. Ťažko povedať či som očakával pokračovanie. Ale každopádne som očakával niečo, čo ten film nie je. A pritom som bohužiaľ prehliadol to v čom je dobrý. V prvom rade si treba ujasniť, že drogy a alkohol nie sú v tomto filme až také dôležité. Je to skôr o akomsi hľadaní morálky, ktorá je zakopaná kdesi veľmi hlboko v hlavnom hrdinovi. Film má pomalé tempo, ktoré mu ale v zásade neubližuje. Vďaka tomu vás pomaličky vťahuje do exotického Portorika, kde sa miesi špina s krásou. Celé je to podfarbené Portorikánskou hudbou. Aj keď film nerieši nejaké veľké otázky a obsahuje až neuveriteľne málo dramatických scén, nedá sa o ňom povedať, že je zlý. Tá miera prirodzenosti s akou sa Paul dostával od začiatku príbehu po koniec vám ani na jednu sekundu nedovolila pochybovať, že sa tie udalosti skutočne stali. A to je vlastne hlavnou doménou tohto filmu. Možno sa nejedná o svetoborný film, ale rozhodne je to pohodová jazda, ktorá ma veľmi veľa svetlých miest, ktoré som akosi nedokázal všetky precítiť. Preto tie tri hviezdy. (15.12.2011)