Dobrodružství barona Prášila

Po velmi překvapivém začátku následují jednotlivé příběhy barona Münchhausena. Od hravého Ruska přes erotický Istanbul do tajemných Benátek. Tyto příběhy jsou vyprávěny velmi rozverně, nechybí dvojsmyslné dialogy, ba dokonce i polonahé dívky. Jsou zde také pěkné nápady, ať už vtípek s obrazem u Cagliostra nebo hodiny na sultánově dvoře. Od Benátek se film stává velice melancholickým, scéna na Měsíci je doslova smutná a závěr není z rodu happyendů. Spíše naopak. Film má krásnou výpravu a barevná kamera mu sluší. Hans Albers hraje svého barona nikoli jako fanfarona, spíše jako hledače něčeho významného. Jeho přerod v muže unaveného, ale bez možnosti odpočinku, je věrohodný. (29.03.2013)

K 25. výroří UFA v barvách natočená pohádka (a také nejdražší film Třetí říše) byl pro mne nečekaně kouzelným a poetickým překvapením. Místo předpokládané nacistické propagandy se dostavil šarm hlavních představitelů s Hansem Albersem v čele a ostrovtip propracovaného scénáře. Nemluvě o na svou dobu vynikajících filmových tricích (např. při letu Barona Prášila na dělové kouli). Prostě lahůdka! (14.03.2007)

Překvapivě okouzlující a humorná podívaná, která sice sází na ohromující spektakularitu, ale rozhodně nepůsobí prázdně co se týče příběhu a vztahů mezi postavami. Některé situace jako přijetí u carevny, sázka kolem Tokajského či skvělý roztoužený Eunuch působí i dnes svěžím dojmem. Zajímavá je také pikantní atmosféra, která se celým dějem prolíná, stejně jako nápadité triky. Rozhdoně nejkrásnější scénou je však příjezd do Benátek plný masek, gondol, podbarvovaný působivou hudbou. Originální je i rámec, který na počátku diváka hravě zmate a brzy vše uvede na pravou míru. Jediné co bych vytkl je posmutnělý konec ve vesmíru , který působí rozvláčně a neorganicky ke zbytku díla. Ve srovnání se Zemanovým počinem je říšská varianta dynamičtější a humornější, Zeman zato zaujme větší fantazií, soudržností díla a jeho větší pestrosti. U mě však vítězí neopakovatelná Gilliamova verze. (13.03.2010)

Človek, ktorý oplýva fantáziou, robí svet bohatším, ako by povedal hlavný hrdina tohto filmu baron Hieronymus. Takto vyzeral dobový trikový "blockbuster". Maľované kulisy, zmenšené makety stavieb, hromada kostýmov a "zemanovské" kamerové triky. Baron je muž v najlepší rokoch, z ktorého sú roztopené ženy napriek storočiami a každá by najradšej hneď skočila do jeho postele, šarmantný dobrodruh, ktorý jedným dychom zmení smer plavby plachetnice, a ktorý hrdo konštatuje ako rozosial semeno po celom svete. S istou miernou nadsázky to možno označiť ako parochňové meštiacké sexploatation. Podobne genderovo nekorektný film by bolo napríklad dnes nemožné natočiť. Let na guli je čisté guilty pleasure a niektoré gagy ako napríklad besné kabáty posúvajú film do kategórie surealistickej grotesky. Na tomto diele sa dá dobre ilustrovať vývoj naratívnych foriem. Ešte v štyridsiatych rokoch minimálne v Európe nebol klasický archplot vôbec normou. Toto je epizodické pitoreskné rozprávanie s prímesou spomínanej surealistickej hravosti slúžiace na exploatáciu zrejme špičky vtedajších eskamotérskych kinematografických kusov (zrýchlené zábery, dvojexpozície, stoptriky, maskovanie). (28.05.2015)

Pozrime sa na to zo začiatku z retrospektívy. Mélièsov prednes je prípad sám o sebe, je to proste nemý kraťas využívajúci vtedajšie trikové nápady, verzia od Zemana je vizuálne superštýlovou ´´verneovkou´´ s neopakovateľným feelingom, no a Gilliamov Prášil je megalomanský, veľkorozpočtový behemoth, ktorý sa stal legendou už počas samotného natáčania. Tento ( pardon za výraz, ale je to historický fakt ) ´´Nazi´´ Barón sa najviac prikláňa k posledne menovanému prepisu, ale len svojou výpravnosťou a neudržateľným rozpočtom. Tento pohľad ríšskeho ministra propagandy na filmové umenie, akosi zabudol na to, že pohyblivé obrázky by mali hlavne baviť a nie nudiť. Po remeselnej stránke superlatívne, po tej pocitovej...nič moc. (30.10.2018)