Svatba

Svatební párty servíruje (navenek) "přímo" ukázkové menu konvenční etikety jednotlivých hostí, jejichž hogo fogo pozlátko postupně sloupáváme a odhalujeme pokrytecky snobské a obskurní charaktery požitkářského chtíče mikrosvěta figur a figurek na oné groteskní svatební "šachovnici." Tvář pokleslosti a punc prázdnoty probublávají v mravně závadné společenské smetánce. (04.04.2013)

Zkusili jste někdy vzít mikroskop a pozorovat hemžení mikroorganismů na sklíčku? Altman vlastně činí totéž a na ploše jednoho honosného sídla v době svatebního obřadu, který má spojit dva zazobané rodinné klany, podrobuje zkoumání lidský živočišný druh v určité situaci a epoše. S neskrývanou ironií odkrývá vzájemné vazby, vztahy a motivace. Altmanovy filmy bývají nedějové a jeho postavy neusilují o divákovu přízeň a citovou angažovanost. Svatba je satira založená na dialozích, které dohromady poskytují nejen zprávu o dvou rodinách a společenských vztazích ve zbohatlických famíliích, ale i o vztahu dobové morálky v USA 70. let. Pro mě se jedná o jeden z nejzajímavějších Altmanových snímků, i když vzhledem k nedějovosti a pomalému tempu není pro každého. Celkový dojem: 90 %. (13.11.2013)

Svatba je dialogově vydařený film. Vlastně je to ale to jediné, co dokáže nabídnout. Příběh žádný, emoce k postavám nulové. To všechno ale zachraňuje právě samotný text. Je to vlastně taková jednohubka, která určitě není obyčejná, ale svým způsobem originální. Určitě je to i pro ty, co ještě svatbu nikdy nezažili, ať už jako návštěvník nebo jako její hlavní předmět. Ale jedno shlédnutí bohatě stačilo, znova bych to určitě nedal. S dialogy se totiž chvílemi pojila šílená nuda, protože film vlastně od začátku do konce nikam nedospěl. Nebo vlastně dospěl, ke svatbě, ale to je opravdu všechno. (03.04.2013)

Můj třetí Altman, po O.C.&Stigsovi a westernu s Warrenem Beattym. Ačkoliv děj příliš nespěchá, a už tempo samotné svatby v úvodu dává tušit, že rychle se posouvat rozhodně nebudeme, v součtu všeho se mi to moc líbilo. Nebudu zastírat, že je to díky úžasu, vyvolanému původním dabingem z Barrandova (Mistr Zdenek Sirový). Ve filmu se objevuje téměř padesát mluvících postav (na dabingforu to napočítali na 48 herců) a každá má svého dabéra, a panečku jakého: Adamová, Holý, Besser, Gaierová, Štěpánková, Vránová, Drbohlavová, Řanda, Kreuzmannová, Švormová, Švehlík, Galatíková, Bohdanová a pětatřicet dalších skvělých. Schválně jsem v předním výčtu vynechal Milana Macha... jak tenhle člověk dokázal namluvit zamilovaného tlouštíka Mackenzie Goddarda, to neuvěříte! Ta nádherná hra s barvou hlasu, příkladná ukázka toho, jak má vypadat dabér. Samozřejmě, v dnešní době, kdy se penzum nadabovaného materiálu sto násobilo, to není dosažitelné, na druhou stranu není právě tohle důvod, proč PŘESTAT HROMADNĚ DABOVAT? A film - poctivý šlápanec do lidského mraveniště, v němž se v jedinou chvíli odehrává mnoho osobních příběhů, a my díky filmu můžeme být u toho. (12.06.2015)

Altmanovy filmy ze sedmdesátých let představují specifický žánr; a myslím si, že v podobné kvalitě to dosud nikdo nezopakoval. Všechny splňují parametry dokumentu i grotesky, je to tedy jakýsí groteskní dokument či dokumentární groteska. A svatba je také téma vhodné pro oba subžánry, a také se v nich často vyskytuje. Altman a jeho scénáristé přesně dodržují strukturu svatebního rituálu, kolem něhož navěsili všechny příběhy/gagy, které znali či slyšeli či je právě napadly, že by se mohly přitom stát. Pozn. 1: Nedávno mi mezi partiemi kulečníku povídal jeden, jak byl na svatbě (ještě daleko okázalejší v Indii. Také jsem se přitom smál, i když jiným věcem, ale smích byl stejný. Pozn. 2: Altmana toto téma hodně lákalo, o jeho komplement - rozvod - už asi nestál; tam se vyskytují gagy jiného typu. Pozn. 3: Malarkey *** připomíná, že i přes emotiví chování je tenhle film "bez emocí". I to odpovídá představě o "dokumentu". (16.03.2019)