Withnail and I
Režie:
Bruce RobinsonScénář:
Bruce RobinsonKamera:
Peter HannanHrají:
Richard E. Grant, Paul McGann, Richard Griffiths, Ralph Brown, Michael Elphick, Eddie Tagoe, Irene Sutcliffe, Llewellyn Rees, Daragh O'Malley, Noel Johnson (více)Obsahy(1)
Kultovní konverzační komedie čerpající z režisérova vlastního života. Dva nezaměstnaní herci Withnail a Marwood se rozhodnou vyrazit z bezútěšného, studeného Londýna na venkov, kde má Withnailův homosexuální strýc chatu. V doprovodu břitkého humoru a litrů a litrů alkoholu zjistí, že jejich schopnosti přežít zde vlastními silami jsou prakticky nulové. Na deziluzivní cestě z města se postupně vytváří melancholické pojednání o neodvratném procitnutí do reality i do střízlivosti. Předlohou pro postavu Withnaila byl britský herec Vivian MacKerrell, se kterým režisér filmu Bruce Robinson sdílel byt v londýnské čtvrti Camden. Po skončení filmu se doporučuje nasednout do staré káry, nakoupit basy piva a vyrazit s kamarády na venkov. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Nie nie, tak to nie. Absolútne nezrozumiteľný film, bez deja, bez vtipu. No dobre, sem tam sa dáky ten frk našiel. Mala som pocit, že bol natočený pre skúrených. Dať si jedného jointa a snáď by som sa tm dobre bavila. Asi tak ako hlavní predstavitelia. ()
Kdyby Franz Kafka žil v Londýně 70. let a ujížděl na LSD, tento snímek by byl poctivým zfilmováním jeho díla. Perfektní! ()
Vůbec mi ty dva ochlastové nepřirostli k srdci. Zajímavé hlášky začali házet až ke konci ve společnosti dvou zhulenců a to bylo na téměř dvouhodinový film málo. ()
Škoda, že poslední část se soustředila hlavně na vyhýbání se homosexuálním výzvám strejdy Montyho (který je teda výborně zahraný), mohlo se zůstat u konfrontace městských povalečů neschopných praktického života se "svéráznými" venkovany. ()
Našel jsem jen místy zábavné dialogy, hlubší smysl žádný. A nesedla mi ani ta gay linie - věčné nahánění po chatě mi přišlo mimořádně slizské a trapné. ()
Kultovní záležitost? To snad ne! Drhne to až běda... Ty tři frky to fakt nezachrání. Větší kult je snad i Josefine Mutzenbacher... ()
Britský filmový skvost, ke kterému jsem zpočátku přistupovala poněkud skepticky, nakonec mě ale dostal. Téma alkohol a vystřízlivění sice není nijak originální, provedení a scénář ovšem ano. Jak už psal Rob Roy, člověk má hned sto chutí se sebrat a odjet chlastat s kámošema na chatu. Film je prošpikovaný hláškami, úsměvnými scénkami (kuře), ale zároveň se zamýšlí a pozastavuje i nad nesnesitelnou lehkostí bytí. Sebeironie a melancholicky poetický konec jsou pak už jen pouhou třešničkou na dortu. Rozhodně příjemné překvapení! ()
Nebylo to přesně to co jsem očekával. Ale i tak vládne spokojenost. Některý hlášky a úvahy jsou brilantní. Jen jsem se občas ztrácel v přemíře dialogů a nepochytil úplně všechno. Ale myslím, že to není nic co by nespravilo někdy časem opakování. ()
Hmm... zvláštní záležitost, rozhodně nezvyklá. Film občas vyžaduje, aby mu divák šel dost vstříc, ale když člověk chce, užije si ho. Richard E. Grant je každopádně vynikající! ()
O tom, že Withnail and I vzbuzuje touhu po tom se sbalit a odjet s kamarády někam na chatu a zde strávit nějaký čas při společném pití alkoholu a přemýšlení o životě, není potřeba diskutovat, jelikož tomu tak ve skutečnosti opravdu je. Navíc, pokud pocházíte z města a s životem na venkově nemáte absolutně žádné zkušenosti. V tomhle je Withnail and I perfektní filmem se skvělým britským, hořkým a suchým humore, zvláštními a bizarními scénami, situacemi a především s vynikajícími postavami v čele se geniálním a skvělým Richarde E. Grantem v roli Withnaila. Film o drogách, alkoholu, tripu, hledání sebe sama, přežívaní, následnému hořkému vystřízlivění, dojezdu a vrácení se do těžké reality skutečného a každodenního života a v neposlední řadě o začátku nové etapy života, která nemusí být vždy nutně veselá. Nebýt části, kdy homosexuální strýček Monty v roli Richarda Griffithse, který je mimochodem geniální, přijede za nimi na venkov a překazí chemii mezi hlavními postavami a veškeré to kouzlo celého příběhu, jednalo by se o mnohem silnější a zábavnější filmový zážitek. Withnail and I bych rozhodně nepovažoval za kultovní záležitost, jednoznačně se zde najde několik vynikajících momentů a myšlenek, které stojí za to vidět a slyšet, a tím to s největší pravděpodobností i končí. "Even a stopped clock gives the right time twice a day. And for once I'm inclined to believe that Withnail is right. We are indeed drifting into the arena of the unwell. Making an enemy of our own future. What we need is harmony, fresh air, stuff like that." ()
Je fakt zvláštní, jak málo hodnocení má na CSFD takhle kultovní snímek. Bible každého správného intelektuálského flákače. What fucker said that!? ()
Dva kamarádi - flákači - opilec a feťák, a jejich výlet na venkov.....asi tušíte, že to bude blbost, ale že to bude až tak nevtipné, to jsem nečekal......takže zbývá nějaké poselství - lidi, neberte drogy! jinak dopadnete takhle.... ()
Príbeh o dvoch troskách ma absolútne nezaujal. Kultová konverzačná komédia? Netuším, nechápem a nerozumiem väčšine dialógov a ich zmyslu. ()
Aj z obdobia "zijem v spinavom byte a zivim sa alkoholom a cigaretami" raz treba precitnut... ()
Je zvláštní, co vše někteří pokládají za humor a ke všemu jako "britský styl humoru v nejčistší podobě" . Ne že bych se párkrát nezasmál nebo neocenil vtipnou hlášku, ale tohle dílo může pokládat za komedii snad jen někdo, kdo něco podobného zažil. Jelikož sám výtažkům marjánky (natož jiným chemikáliím) neholduji, tak mi fantasmagorické projevy hlavních hrdinů i dalších postav nepřipadají veselé, ale jen typické. Celý film považuji za psychologickou sondu do života lidí balancujících na dnem společnosti, kteří sice drogám a chlastu zatím nepodlehli, ale obojí považují za pevnou součást života. O kultovnosti vůbec neuvažuji, stejně je to nadužívané slovo, ale ani žádnou mnohovrstevnatost nevidím. Scénky londýňanů na venkově jsou cítit samoúčelností a i zápletka se strýcem Montym (to má být narážka na Monty Python's FC?) je spíš kvůli tomu, aby bylo vůbec co hrát. Dvě hvězdičky za zručně podanou melancholickou atmosféru a trochu pozitivní závěr, třetí přidávám za celkem originální hudbu. ()
Já ty ruský hry taky nesnáším: samý ženský, co čumí z okna a jen fňukají, že jim chlap odešel do Moskvy. Ale zábavnější než ti dva hlavní kolíci byl podle mě Ralph Brown. ()