Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (184)
Vedle Afriky, Blaníku a Českého Nebe nejslabší Cimrmanova hra .. Seminář ovšem skvělý ... ()
I tento Cimrman je případem, kdy úvodní seminář je zábavnější než samotná hra. Ovšem pokud bych měl srovnat třeba s Poslem z Liptákova, tak ani v besedě se tentokrát nepodařilo nastolit (a hlavně udržet) pravou cimrmanovskou zábavu a pokud k tomu připočítáme slabší hru, tak hodnocení zůstaně jen tak na půl cesty. ()
"Možná si říkáte..proč nepřemýšlí? To je tím, že já to organizuju!" A tahle organizace se opět povedla. "Já nejsem Karel. Karel je tady Alois..." ()
Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()
Jejich hry prostě musí člověk milovat. Já osobně jsem je schopen sledovat stále dokola a každá nová je pro mě svátkem. ()
Lijavec je asi nejslabším kouskem od Cimrmana... Ale zato se může chlubit pointou par excellence! ()
Myslím, že i vzhledem k době ve které byla napsána je prostě skvělá. Ta hra. V každém počasí... ()
Seminář je úžasný a hra je taková trohu moc natahovaná, ale přesto skvělá - ghlavně svěrák a Čepelka.Viděl v divadle ==> 4,5* ()
Hra jiného rázu než ostatní. Viděl jsem ji poprvé a mile mne překvapila. Beseda je perfektní a hra obsahuje nečekaný konec... 5* ()
psychologické drama je jedna z nejzajímavějších forem léčení ponorkové nemoci. obzvlášť pak v podání tohoto kroužku nadšenců. ()
"Ale já nejsem Karel, Karel je tady Alois!" ()
Mno, jsem zvyklejší na kvalitnější cimrmanovky, ale hra Lijavec je skutečně slabší, jak zmiňují i ostatní. Ale přednášky jsou standardně kvalitní. :-) ()
Trochu zvláštní a komplikovaná hra, jejíž původní název zněl Herberk, ten se však soudruhům nelíbil, protože prý vzbuzoval dojem celospolečenského nepořádku, a tak musel být změněn na Lijavec. V téhle hře je téměř nemožné vidět Ladislava Smoljaka, protože ji prý nerad hraje, ale to nevadí, jelikož Zdeněk Svěrák je jako inspektor všech starobinců (a zároveň Cimrman) výborný. Kvalitní je také seminář, v němž zazní slavný Elektrický valčík. Mimochodem, věděli jste, že Cimrman má na pravé noze srostlé prsty? Ne všechny samozřejmě, jenom dva. Prostě mezi palcem a malíkem má takovou blánu. :-) ()
10/10 ()
Lijavec je silnější v semináři než-li v samotné hře. Hra je zvláštní v tom že Cimrman zde popisuje sám sebe. ()
Jeden z případů, kdy úvodní seminář je lepší divadelní hry. A kdy divadelní představení je lepší záznamu. Ty dědky je totiž potřeba vidět. 85%. ()
Seminář je skvělej, hra je tentokrát slabší. Ale i tak se najdou legendární hlášky :) ()
1. Záverečná beseda - z technických príčin uvádzaná pred hrou, na otázky odpovedajú: expert na anekdoty, odborník na väznice, znalec časti života Cimrmana v starobinci. 2. Hra Lijavec - "Hra s opravdovým deštěm" - alegorická hra určená do ústavov pre starších, príbeh vandrovníkov (vrchný inšpektor starobincov, Formánek - porodný dědek, mlynár), ktorí si rozprávajú protimonarchistické vtipy, avšak za prítomnosti člena tajného policajného oddielu na odhalenie vzniku protihabsburgovských vtipov. ()
Slabší hra byla kompenzována úžasným seminářem. ()
,,Smích pod pěnou nelze prokázat.“ Lijavec je jedna z mých nejoblíbenějších Cimrmanových her. Je velice konzistentní, má výbornou atmosféru a působí přirozeně a nenuceně. Zároveň je velmi promyšlená a lze ji vnímat dvěma způsoby a v závěru dokonce třemi způsoby (jako psychodrama herců divadla JC). Hlavní obsazení Svěrák, Weigel, Čepelka a Hraběta je naprosto dokonalé, každý se do své role přesně typově hodí. Např. Hraběta je ve své roli správcové bezkonkurenční (Štětináč!). I úvodní seminář se všemi herci na scéně je svěží a nemá hluché místo. Jejich vzájemné škádlení je jako perlička na už tak zajímavých příspěvcích. K záporům této hry se vyjádřit nemohu, protože jsem žádných nenašel. ()