Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Rod Baskervillů je proklet. Od doby, co psi bezbožného, násilnického sira Huga uštvali tu nebohou dívku, jejíž nevinnosti se Hugovi zachtělo, od chvíle, co ten ďábelský pes prokousl jeho hrdlo, visí nad touto rodinou prokletí násilné smrti. Přízrak děsivého zvířete se prohání po blatech a nikdo z Baskervillů mu neunikne. A zdá se, že na této pohádce, jak se o dávné legendě poněkud pohrdavě vyjádří Sherlock Holmes, přece jen něco bude. Proč by jinak na tváři sira Charlese, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno před branou rodinného sídla, utkvěl tak zoufalý výraz hrůzy a děsu? Proč a před kým by utíkal? A proč by poblíž jeho mrtvoly byly objeveny stopy obrovského psa? Sherlock Holmes je ovšem mužem moderní doby a v záhady a nadpřirozeno nevěří. A se sebedůvěrou sobě vlastní je přesvědčen, že se mu podaří ochránit nového majitele před vším, co by mu mohlo hrozit. Jenže nehostinná blata, uprostřed nichž se rozkládá baskervillské panství, ještě nevydala všechna svá tajemství. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
'Pes baskervillský' je nejslavnější a tudíž také nejznámější příběh se Sherlockem Holmesem a doktorem Watsonem. Nejen detektivní, ale takřka hororová nátura děje je přitažlivější, než se na první pohled zdá. Už při čtení literární předlohy má čtenář takřka husí kůži. A teď jde o to, jestli se stejná atmosféra podaří ztvárnit i ve filmovém zpracování. Byl by hřích, kdyby se takovýto příběh vyhnul herecké dvojice v hlavních rolích konce osmdesátých let, jakých jsou Jeremy Brett a Edward Hardwicke. Děj je toliko známý, že už jenom nastínění je nošením dříví do lesa. Co si však málokdo uvědomuje, je fakt, že samotný Sherlock Holmes má v rámci příběhu velice malou roli. Po představení celé plejády různorodých událostí a odcestování do sídla Baskerville z příběhu mizí a vše je tak na bedrech doktora Watsona. Samozřejmě se v ději zase ocitne, ale až na samém konci. Bohužel, smůlou že očekávaná děsivost a vůbec hrůzná atmosféra z tohoto snímku vůbec nevyvěrá. O nějakém napětí se nedá hovořit už vůbec. A na takový námět je to setsakramentská škoda. O nějaké akci nemá cenu přemýšlet už vůbec. Scéna útoku samotného psa samozřejmě nechybí, ale to je tady opravdu jen z nutnosti. Jeho vyobrazení je však přívětivé. Snímek jako takový je zkratka jen obyčejná televizní vyprávěnka, opravdu jen k televiznímu odpočinku, u kterého se nemusí nijak přemýšlet. ()
Jako horor či cokoliv mysteriózního to kvůli televiznímu zpracování fungovat nebude, stále nám však zůstává víc než slušná dávka řemeslně dobře odvedené kriminalistické rutiny - zápletka díky Conanovi zklamat prostě nemůže. Jednotlivé postavy nejsou také načrtnuty špatně, akoráť vrah by měl dostat více prostoru na projevení svého potutelného šarmu. ()
Tak tahle verze byla docela odfláknutá. Zpracování bylo bez kvalitnější podpory hlavních složek filmové tvorby: kamery, výpravy, stavby, architekta atd. Scény byly televizně svícené bez světelné reality a atmosféry. Všechno standardně polité, aby bylo vše dobře vidět. Večerní zámek kdy Holmes odhalí z obrazu totožnost vraha - sice na stěnách hoří svíčky a Sherlock má v ruce velký svícen, ale světlo je stále stejné i když svícen přiblíží k obrazu. To už nemluvím o vysvícené jezkyni, kam se detektiv uchýlil. Nejen, že stěny tvoří natřený polystyrén, ale světlo z petrolejky vrhá několik stínů po zdech a světlo je jako ve dne. Když se Watson s Henrym vydají potmě na blata, je celá scéna natočená v zakouřeném studiu. Občas pronikne do objektivu reflex z lampy. Za umělými balvany jsou ubohé kousky větývek. Celé je to spíš směšné než strašidelné. Špinavý objektiv kamery, takže v protisvětle se objeví flíčky. Ale ani skript se moc nečinil a je tam několik chyb. Watson si s sebou přiváží na celý pobyt jen trochu větší aktovku, ale má několik obleků a kabátů. Také jsem nepochopil, proč má doktor Mortimer brýle, které si nasazuje na čtení, ale pak si je nechává, i když se dívá na předměty či osoby vzdálenější. Těžko by ale byl takový výtečný střelec. Konečná scéna je jak ze studia Československé televize. Vše se odehraje nesmírně rychle a vlastně nic než mlhu a pár kusů skály neuvidíme. Nakonec Holmes zastřelí psa, který leží na Henrym. Dost podivné - jedna ze tří ran klidně mohla dědice Baskervilů zabít...atd. ()
Podstatne lepšie než väčšina ostatných (a žiaľ, notoricky pričastých) adaptácií Baskervillského, najmä vďaka komorno-civilnej atmosfére, solídnemu obsadeniu a citu pre detaily - všetko typických čŕt tejto starej ale jarej seriálovej adaptácie. Dámy a páni z Granada Television to zámerne vzali z pomalého a metodického uhla, s náznakom troch premyslene vystavaných dejstiev. Atmosféra, výber lokalít a práca so strihom ma slušne prekvapili. Eponymné psisko sa objaví len sporadicky, ale o to účinnejšie je využité. A tak to má byť ! Je to predlohe náramne verné spracovanie, ale pritom nezanevrelo na kreatívnosť a svojbytné ťahy. Pes baskervillský ani nemá byť nejaká smiešna hororová fantasy, ale uveriteľná mysteriózna detektívka. Ľudia, ktorí tu v recenziách plačú, že Holmes nie je v každom druhom zábere, predlohu nevideli asi ani z rýchlika... Navyše, Brett ešte aj svoju relatívnu absenciu v epizóde kompenzuje naplno, kedykoľvek vystúpi ako Holmes pred kameru. (Like a boss !) Adaptovať holmesovské príbehy románovej dĺžky pre tento seriál bolo vždy určitou výzvou, ešte aj s luxusom predĺženej stopáže. Spomedzi pätice existujúcich dlhometrážnych epizód je táto rozhodne jednou z tých lepších. P.S. Okrem napätia som sa dočkal aj pousmiatia, pri menšom fóriku o Holmesových biednych kuchárskych zručnostiach. ()
Zařazení Sherlockových případů na půl jedenáctou večer potvrzuje mou teorii o společné snaze televizních stanic za každou cenu vytočit pracující lid. Jelikož jsem byla v onu nekřesťanskou hodinu, kdy běžel Pes baskervillský, stále ještě pracující, už jsem vytočenější být stejně nemohla, čímž jeden problém odpadal a mohla jsem se během datlování do počítače na sesterně aspoň rozptylovat svým oblíbeným detektivem, který v podání Jeremyho Bretta jako obvykle nezklamal, ale příběh v jedné podstatné věci zklamal, a to ve strašidelnosti. Když se hluboko po půlnoci vracím domů z pracovních prostor umístěných v prastarém zámečku uprostřed pochmurného parku a nablízku zavyje pes, mělo by to vzbudit aspoň náznak tísně, ne zařvání: "Co kdybys toho chudáka aspoň občas odvázal, hajzle!" ()
Reklama