Režie:
Miroslav CikánKamera:
Jaroslav BlažekHrají:
Jan Werich, Jindřich Plachta, Václav Trégl, Zdeňka Baldová, Ladislav Pešek, Jaroslav Vojta, Hermína Vojtová, Maria Tauberová, Světla Svozilová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Na slavnostně vyzdobeném kocourkovském nádraží čekají napjatí obyvatelé na příjezd významného hosta, syna pytláka Jalovce, který odešel před lety do ciziny a tam se proslavil. Omylem však za něj považují uprchlého trestance č. 1313, takto Ferdinanda Kaplana, který se po útěku převlékl do civilních šatů. Zpočátku je sice slavnostním uvítáním poněkud překvapen, ale pak se rozhodne využít příležitosti a velmi rychle se vpraví do nové role. Když je zanedlouho po svém příjezdu zvolen starostou začnou se brzy díky jeho neodolatelné výmluvnosti dít v Kocourkově věci nevídané, většinou s cílem přilákat do města zástupy turistů... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Sice se na filmu trochu podepsal zub času, ale i tak se stále jedná o vtipnou satiru společnosti a politiky. A jako u většiny takových satirických pohledů, je i tato stále aktuální a stále nám něco připomíná a připomínat také bude i v budoucnosti. Protože všechna schémata v chování a jednání lidí a jejich pohnutek a ambicí jsou víceméně neměnná. Volitelný je pouze čas a prostředí. Hlavní postavou je Ferdinand Kaplan vulgo František Jalovec (poměrně mladý a již dobře stavěný Jan Werich), protestní polykač rozličných předmětů a oběť justičního omylu. V neuvěřitelném běhu zlomyslného života je vržen až na samotný vrchol malého městečka. A on si všechny ty opojné momenty užívá s náležitou radostí a osobním zadostiučiněním. Z dalších postav: pytlák Jalovec (Jindřich Plachta), kterému každý rozumí i nerozumí, ctižádostivý politik Adam (Jaroslav Vojta), starosta na věčné časy, holič Ludvík Ešpandr (Václav Trégl) se svým pohřebním posláním, vdavek chtivá vdova Nykysová (Zdeňka Baldová), její syn, doktor práv a filozofie Nykys (Ladislav Pešek) a jeho tragédie lásky, Nykysova láska Blaženka (Maria Tauberová), starostova dcera, cirkusová umělkyně Lily (Světla Svozilová), přísný ředitel věznice (Jaroslav Marvan), náruživý a závistivý stěžovatel a neúnavný pisatel anonymních dopisů Macourek (Ferdinand Jarkovský), nešťastný trestanec (Stanislav Neumann), a dvojice detektivů (Jaroslav Průcha a Jan Richter), kteří jsou na stopě uprchlého trestance číslo 1313. Ambice, mocichtivost, neschopnost, závist a jiné nepříliš kladné lidské vlastnosti jen tak nezmizí. Tato příjemná a zábavná satira, která nám tyto nešvary hravě připomíná, tu naštěstí také zůstává. Nevadí, když je člověk uprchlý trestanec, i tak může dojít člověk až na vrchol svého profesního života, nebo udělat kariéru v politickém prostředí, či turistickém ruchu. Se zdravou drzostí nejdál dojdeš! ()
Vyborna komedie plna absurdnich gegu, na ktere je radost se divat. Werich dost mozna v jedne z nejlepsich roli. Nebyt tam nekolik scen, ktere me trosku nudily, dam plny pocet... ()
Kumst. Nevynucovane emoce. Psychedelie. Mudrujici ozivla soska buddhy co pomaha kapitanu nEmovi aby se neutopil. Podari se ji natahnout 12 kancelarskych pruzin najednou a teprve pak se zacnou dit veci. Veci se dodeji pote, co si pruziny uvedomi "spravnej rad veci" a zapruzi zpet .................... Werich by mi za tenhle komentar sice vyliskal, ale ani pak bych film neprestal mit rad. ()
Tenhle film měl asi namířeno mnohem výš, ale mně se zdá, že zůstal na půli cesty. A mohla to být vskutku majestátná veselohra...60% ()
Já neříkám že je to vaše chyba, ale vaše chyba to patrně bude...:-D ()
Typický příklad tzv. homeopatické komedie. Několik kapek dobrých vtipů je rozředěno do moře nekonečné nudy, a podobně jako homeopatické léky, ani tenhle film tím pádem nefunguje. Ale některé scény jsou velmi dobré (války - párky; návrh Františku Černému, že "tady pan přísedící by mohl dělat bílou paní nebo aspoň hučet v komíně"). ()
Trochu upachtěno.¬ Nechtěl bych býti tahán za vlasy jako provedení tohoto snímku. Zůstává však stále dobré herectví a řada dobrých hlášek, dobrá veselohra, jíž, nemohu si pomoci, pozvedává pupkatý J. Werich, tehdy ani ne třicátník, vysokou měrou. Mnohdy jedinec podrží dílo celé tvůrčí skupiny. (Podobně zachraňující postavou je třeba V. Burian v "C. a k. polním maršálkovi"; bez jeho zvučného hlasu a rázného projevu by se pod tím dílkem otevřelo propadliště.)¬ Když už nic jiného, stojí za to vychutnati si převlékajícího se Wericha, který před zrcadlem zpívá "Šaty dělaj člověka". Tahle scénka je na plný počet. ()
Werich ako mladý je úplne na nespoznanie, aspoň pre mňa, keď ho poznám len z novších povojnových filmov. Táto satira na voľby, volených zástupcov ľudu alebo pochlebovačstvo bola aktuálna vtedy a je aj dnes 70 rokov od vzniku filmu. Ani po tých rokoch film nestráca šťavu, samotný Werich jej dodáva habadej. Zdržujú len niektoré melancholické pesničky, ale Werichove Šaty dělaj člověka, to sa tam mimoriadne hodilo. Keď zohľadním rok vzniku filmu a aké boli vtedy filmárske možnosti a požiadavky, jednoznačne zaokrúhlim nahor. –––– Já žiju jen proto, abych umřel. A měl krásný pohřeb. ()
Celkom dobrá komédia v ktorej jasne kraluje J.Werich. 65%. ()
Díky Werichovi jsem čekal od tohoto filmu víc. Takový český Hejtman z Kopníku nebo Revizor, ale autoři z toho nedostali víc, než průměrnou komedi, kterou nezachránilo ani na tu dobu hvězdé obsazení. A tak snad jen ježkova hudba stojí za víc ne 3*. ()
Ja myslel, ze Kocourkov je nejaka fiktivni vesnice, ne ceska politicka scena prelomu tisicileti. ()
Každým svým filmem Cikán dokazoval, že je zdatný řemeslník, ale rozhodně ne filmař od Boha. I tady zahazuje talent mnoha herců a ničí pointy skoro každého vtipu. Nějaké drobnosti se ale najdou, jako třeba Werichova rada, ať se nevěší na radnici, ale na čerstvém vzduchu v lese. ()
O tom, jak to dopadne, když vládu (tedy vládu v provinčním městečku, aby mě někdo nevzal za slovo) převezme vychytralý zločinec. Kocourkov je od starověku (tehdy jako Abdéry) symbolem tragikomické zaostalosti a zapšklosti občanů k novotám, a ty se rozhodne podnikavý lump v tomhle městečku, které ho má za hrdinu, vracejícího se ze šarvátek a válek do rodného města. Přitom je mezi lidmi oblíbený a vážený, jak dokládá to, že i náměstí po něm bylo pojmenováno. Napadá mě jen povzdech, ještě že Kocourkov neměl letiště... A šaty, ty rozhodně dělaj člověka, i když ti VIP třeba i ve špitále se pokoušejí, aby dík zvláštním místnostem nebylo vidět, že jim někdo odnáší z pokoje mísu... A lháři ve fraku každý věří. No, každý ne... Ten film jsem viděl mockrát a Werich, ač je to bez Voskovce, je jedinečný, snad i proto, že se nemusel o své vtipy dělit. A pak mě vždycky dostane Václav Trégl, toužící jen po tom, aby měl slavný funus... ()
Kvalita podle mého oblíbeného Karla Poláčka aneb vítej nám hrdino z dálky,prožil jsi bitvy,šarvátky...hóórkéé pááárky... ()
Kniha ´Kronika města Kocourkova´ od Ondřeje Sekory je svým neotřelým humorem populární do dnešní doby a není náhoda, že si Karel Poláček název tohoto městečka ve třicátých letech pro tento film vypůjčil. Děj pojal obdobně, i když ne až tak, jak se říká, na dřeň. V hlavní roli nikdo jiný než Jan Werich, který dal dané satiře takovou patřičnou grácii a sounáležitost, že se stal snímek doslova nadčasovým. A je to poprvé, kdy se obešel bez svého partnera Jiřího Voskovce. Po technické stránce se nic nevymaňuje od snímků předešlých. Jednoduchý děj s jednoduchými dialogy je pevný už v kramflecích a i přes své značné stáří pokorně umí vyvolat divácký úsměv na tváři i dnes. Místy opět nechybí stále používané scény hodné grotesky, což dnes může krapet působit unáhleně a zbytečně, ale na svou dobu vzniku se nejedná o nic nepatřičného. Pro akční scény především honiček se stále jednalo o nejvhodnější způsob prezentace. Jak bylo naznačeno výše, satirické vtípky skutečně nestárnou. Když se kdekoliv podíváme na vedení radnice, odlišností moc nenajdeme. ()
Jediný film,kde mi nevadí Werich, jehož kult osobnosti dorostl do obludných rozměrů.Další plus pro film je nepřítomnost ochotnického neumětela Voskovce. ()
Československá komedie natočená podle stejnojmenného románu K. Poláčka, v němž má do města Kocourkova přijet slavný rodák, který se dal do služeb mocného šejka a vytvořil si světoznámou pověst válečného hrdiny v boji proti domorodcům. Ve stejnou chvíli uprchne z vězení Ferdinand Kaplan (J. Werich), který se živí jako cirkusový artista a své schopnosti nezákonně využívá při různých krádežích. Podle schématu, který vymyslel N. V. Gogol v Revizorovi, se tento podvodník, který se náhodou objevil při slavnostním přivítání slavného rodáka, omylem pokládá za onoho očekávaného hrdinu. Werich okamžitě využívá této šťastné náhody a záhy se dostává do městského zastupitelstva a poté je dokonce zvolen i starostou. Díky pátrání po uprchlém vězni je však odhalena starostova pravá totožnost a J. Werich, který mě úplně nepřesvědčil a jeho herectví v mladém věku mě nikterak neoslovuje a nezdá se mi ani vtipné, ačkoli velmi uznávám jeho osobnost, se vrátil zpět do vězení. Ačkoli se ve snímku objevuje mnoho známých hereckých jmen, zábavnost a zajímavost díla se poněkud minula účinkem. Nejen že děj zpomalují otravné písničky, které se občas objevují, ale samotný příběh začne velmi brzy nudit, neboť není vůbec natočen dramaticky a poutavě. Ve snímku M. Cikána se objevil J. Marvan v roli ředitele věznice, J. Vojta jako bývalý starosta Kocourkova, J. Plachta coby pytlák Jalovec a otec hrdiny, který na slavnostní přivítání nedorazil, L. Pešek v malé roli nápadníka starostovy dcery či V. Trégl jako holič toužící mít honosný pohřeb. Očekávaje podobně vtipnou záležitost jako při zhlédnutí televizního filmu Kocourkov z roku 1992 pociťuji nevídané zklamání. ()
Ano, to je u nás, poznávám. Za sto let se nic nezměnilo.... ()
Gogolovský příběh uprchlého trestance považovaného za místního hrdinu baví i s odstupem let, především díky nezaměnitelnému projevu Jana Wericha ()
Satira, která se v některých chvílích umí tvářit až nepříjemě vážně. Díky Werichovi doslova kloužeme ze scény do scény a chtě nechtě si připomínáme, že na radnicích se v mnoha případech vlastně nic nemění. Cikán dokázal film zrealizovat v únosných mezích, kterými nás neuráží a nenudí. ()