Předčasný pohřeb

Pekná gotika so všetkým, čo k tomu patrí - temná atmosféra, cintorín, kaštieľ, hmla, príhodné interiéry a exteriéry... a hlavne tu máme záhadu, ktorá sa rozprestiera okolo hlavného hrdinu a jeho strachu pred pochovaním za živa. Dejová linka určite patrí k tým zaujímavejším a páčilo sa mi aj jej rozuzlenie. V čom snímok trocha stráca, tak to sú slabšie hororové prvky a výrazná kolísavosť napätia. Celkovo však spokojnosť. 70/100 (02.05.2015)

V roku 1962 natočil americký režisér a scenárista Roger Corman svoj v poradí tretí film, pri ktorom sa nechal voľne inšpirovať literárnou predlohou spisovateľa Edgara Allana Poea. Jedná sa o poviedku "Predčasný pohreb" (The Premature Burial), ktorá vyšla v roku 1844. Roger Corman ju spracoval do podoby rovnomenného osemdesiat minútového gotického horroru. Výborne v ňom zachytil paranoidný strach hlavného hrdinu z dedičnej choroby a možnosti pochovania zaživa. Má to skvelú temnú atmosféru. Hustá, plazivá hmla, nočné búrky, starý cintorín, hrobka, uschnuté stromy, starobylé sídlo uprostred močiarov. To všetko majstrovsky podfarbené pochmúrnou hudbou Rolanda Steina. Parádna gotická filmová klasika. **** (25.06.2023)

Cormanovka vyrazne postradajici charisma Vincenta Price (Ray Milland je zapomenutelny), vedle dalsich adaptaci E.A.Poea s nevyraznejsim dejem (nevyuzity potencial), ale pridanou hodnotou ke standardne krasne vyprave - duslednou stylizaci kazdeho zaberu do hnede s pritomnosti vyrazneho cerveneho elementu, coz vyvolava pocit masa a hliny naprosto dokonale! (19.03.2010)

Roger Corman servíruje divákovi další příběh podle Edgara Allana Poea. Jde o gotickou atmosferickou záležitost(hřbitov, všudypřítomná mlha,...) a hlavně jde o snímek nasáklý smrtí. Smrt tu hraje prim. Jelikož hlavní postava je smrtí doslova posedlá. Myslí si totiž, že stejně jako jeho otec i on trpí katalepsií. Rest in Peace. 4hvězdy. (16.01.2024)

Stihomam z možných následků rodového prokletí - katalepsie - nutí Raye Millanda myslet už v nejlepších letech na poslední věci člověka a zřídit si útulnou hrobku se zásobami jídla, nouzovým zvonkem, nářadím potřebným k úniku z rakve a jedem pro případ nečekaných komplikací. Kdyby Roger Corman začal vyprávět až odsud; kdyby měl smysl pro obrazovou zkratku a pro černý humor; kdyby nedělal z dobré poloviny filmu ubulené konverzační melodrama, kde nutí postavy desetkrát opakovat už známé informace, mohla z toho být pětihvězdičková krásně obskurní záležitost a ve spojení s jinou třičtvrtěhodinovou by určitě vydala na skvělý film. Ale kdepak. Corman otálí. Po působivé titulkové scéně nás provází nádhernými interiéry i kašírovanými exteriéry, které jsou ve všech jeho poeovských filmech víceméně totožné, ale tak nádherné, že bych se do nich okamžitě přestěhoval. :-) Jenže ani doprovod zlověstných žesťů a iritujícího pinkání na xylofon nezakryje fakt, že kromě tlachání už tato část filmu nic nenabízí. Corman přešlapuje na prahu a holedbavě žvaní o tom, co nás mohlo a mělo překvapit až uvnitř. Druhá půle už je sice dějovější, ale přichází s křížkem po funuse. Narozdíl od ostatních nevidím nejmenší problém v nahrazení Vincenta Price Rayem Millandem. Není jeho chybou, že je nucen hrát skoro v každé scéně totéž, ani to, že mu scénář neposkytne vždycky dost věrohodný impuls k teatrálním náladovým zkratům. Vzhledem k tomu, že zbývající obsazení je opět mimořádně nepovedené, k Millandovi jsem se naopak upnul jako k jedinému opěrnému pilíři filmu. Především on přispěl k tomu, že to nakonec nevidím tak černě. 60% (25.06.2010)