Une trop bruyante solitude
Allzu laute Einsamkeit
Too Loud a Solitude
Režie:
Věra CaïsScénář:
Věra CaïsKamera:
Isidore MankofskyHrají:
Philippe Noiret, Jean-Claude Dreyfus, Vlastimil Brodský, Jiří Menzel, Květa Fialová, Dana Morávková, Martin Dejdar, Yvetta Blanarovičová, Michaela Kuklová (více)Obsahy(1)
Jedna z nejlepších hrabalovských postav - svérázný balič papíru Hanťa - prošla spolu se svým autorem dlouhým vývojem. Režisérka Věra Caïsová si pro svůj film vybrala Hanťu (Philippe Noiret), láskyplného milence života. V laskavém přítmí své lisovny spřádá alhokolem podnícené myšlenky a tiše vytváří v lisu své umělecké dílo - balíky sešrotovaného papíru, kde jsou vedle sebe vzácné knihy i krvavé papíry z jatek. (Lucernafilm Video)
(více)Recenze (87)
Vlastně jediné, co mě na filmu oslovilo, byl procítěný závěr (řekněme poslední půlhodina). Ostatní jako by šlo mimo mojí hlavy bez hloubky a bez poetiky. Není to špatný film, ale je špatný ve srovnání s tím, jak dobrý mohl být, když vychází z takové přelohy. ()
musím souhlasit s uživatelem eagle-eye, že jediné pěkné byla Markéta Hrubešová, heh. Hodně slabý odvar Hrabalovy předlohy. ()
No já nejsem žádný filosof a tak mi snímek nic neříká. Páně Hrabalovou tvorbou jsem se nebyl schopen prokousat, takže jsem byl vcelku zvědav. Jen jsem se přesvědčil, že toto skutečně není moje parketa. 201312268629/8838 ()
Poskládané více a méně povedené střípky ve svém celku nefungují. ()
Bohužel pravdou je, že Hrabalův smysl pro osudovou ironii a humor chybí. Film je opravdu spíše pohledem na stárnoucího důchodce, který tak nějak nemá nic, čím by se zabavil. Víc než své pracoviště plné snů připomíná balírna papíru kobku. Těžko soudit, knihu jsem nečetl, ale jsou filmy, které Hrabala podaly mnohem lépe. ()
Pili jste někdy kakao z kozího mléka? Já ne, ale přesně to mi vytanulo na mysli po shlédnutí filmu. ()
Nedokážu odhadnout jak bych hodnotil, kdybych nečetl Hrabalovu předlohu. Tahle slátanina mě ale dost otrávila, ani jsem to celé nedokoukal. ()
Hrabala by měli točit asi jen čeští režiséři. ()
Hrabalovská poetika se někam ztratila a film nezachránily ani zástupy skvělých herců. ()
ani Stéphane Moucha se moc nevytáhnul :-/ ()
Není to špatné, ale úplně dobré taky ne. Film s prominutím neví kdy sklapnout, protagonista neustále mluví o různých věcech, a i když je fakt, že se to občas hezky poslouchá, tak jsem si z většiny jeho monologů nic neodnesl. Film je ale rozhodně velmi dobře natočený, je v něm spousta záběrů, ketré mi přišly vyloženě nádherné. Hudba taky nebyla špatná. Herecké výkony byly fajn, ale dabing mi požitek z filmu trochu kazil. 5/10 ()
Přiznávám se úvodem ke své mylné doměnce, že film podle Hrabala a s Noiretem v hlavní roli, nemůže být - a to i při selhání všeho ostatního - horší než průměrný. Jak jsem již předeslal, mýlil jsem se a to zásadně a hluboce. Krátce poté , co jsem usedl ke sledování tohoto "dílka", jsem pocítil jistou rozladěnost depresivní všudepřítomnou a přitom tak prázdnou tmou (tolik vzdálenou živosti, živočišnosti, různorodosti a barevnosti Hrabalova světa). Později jsem však svůj názor poměrně zásadně přehodnotil. Jak bylo milosrdné vůči divákovi zahalit statickou a nudnou scénu do všeobjímajícího šera! Poezie českého Hrabala zcela zmizela, odváta divokou francouzskou gestikulací Hanťova šéfa. Čekám, že každou chvíli vrazí na scénu Les Charlots. Nevěřícně zírám na nesourodou změť "citátů z Hrabala" beze stopy jakéhokoli hlubšího smyslu a bez nejmenší dějové soudržnosti. Ten film není ve svém ranku průměrný. Ten film je skutečně žalostný. Od filmařského a režijního podprůměru strhávám další hvězdičku i za strašnou adaptaci megalomanky Caisové, která si pro svoji scénaristickou "velkou" prvotinu zvolila velikášsky a bez špetky pokory právě Hrabala. A tu poslední osamocenou hvězdičku strhávám za degradaci francouzské a české herecké školy, která je zde zpochybněna bravurně a bezezbytku. Koprodukce "Příliš hlučná samota" je vzhledem k tomu, co všechno bylo ve výsledku poničeno a promrháno, tak hutným "odpadem", že by si s ním snad ani Hanťův lis neporadil. ()
Natočit Švejka jako blbého retardovaného ožralu by nebyl velký kumšt, kumšt je natočit Švejka jako Švejka. A taky je velký rozdíl mezi takovou tou melancholickou hořkosladkou stálestejností Slavností a bezvýchodným bolavým prázdnem tohohle zbytečného filmu. Co zbytečného, škodlivého, protože Noiret si tohle nezasloužil a režisérka tím skvělou předlohu svým způsobem zabila - ne jen zneuctila po Troškovsku, trapně, halasně ale tak blbě a směšně, že nad tím každý mávne rukou, tohle je takové zmrvení ve velkém stylu, s dobrými herci, takže ten nepříjemný pocit už zůstane... ()
pozrela som si to opäť po dlhej dobe ...zhrnutie a poznatok: Hrabalove dielo ma natacat Čech .... ostatni ho mozu obdivovať , ale nemaju sancu vystihnut atmosferu, ktora je jedinecna pre jeho dobu a rozumeju jej len domaci . Poetizmus je v tomto filme strateny a hrabalovsky humor je podany funezovskym sposobom a vyznieva trapne ... nuda sa sirila kazdou dalsou vetou ()
Je mi líto, ale nehodlám dávat hvězdičky z úcty k mnoha oblíbeným až milovaným hercům (J. Menzel, P. Noiret, P. Vondruška). Knihu jsem četl, od pana Hrabala většinu a jestliže se někdo - podle mého názoru - naprosto míjí s předlohou, je to paní Caisová. Jen těsně za ní je ovšem Dušan Klein s Andělskýma očima. Nic se nepotkává, každý hraje zcela jinak, míním stylově, text není jako u Hrabal pábením odrážejícím komplexitu lidského žití a komunikace, ale změtí bez vnitřní souvislosti. škoda peněz, škoda času to jak na tvorbu tak sledování. ()
Já jsem si tam tu hrabalovskou poetiku a magično našla. Navíc jsem měla pocit, že v Haňtovi nacházím i kus sebe sama. Je fakt, že ryzí Hrabal je pábitelsky radostný, a tady mi ty ponuré nafialové barvy a depresivní sklepení příliš radostnosti neevokovaly. Ona i ta hospoda byla pochmurná a nečeská. Kdo kdy viděl v klasické české hospodě barový pult, u kterého se klábosí? Postavičky byly pitoreskní, ale nemusely být tak ošklivé, jak byly. Bylo to určitě víc mystické než hrabalovské. ()
Milostpaní se pokládá za umělkyni, pracuje v zahraničí. Tento film předčil mé nejpříšernější představy, coby milovníka Hrabalových děl - žádná poetika, cizí a špatní herci (viz pan vedoucí sběrny), cizí motivy, vyprzněný základ dobrého díla, nepochopitelně bez těch motivů, které jsou na něm nejlepší a novodobé kulisy. Jakoby se v roce 1994 nesehnal slušný zašlý dvůr se zašlým sklepem a nějaká zašlá putyka (Stačilo se přece poradit s panem Hrabalem). Přátelé mě varovali, ale já jsem to stejně musel vidět, nu a teď si tu tak nadávám a lituji těch 50 Kč za DVD. Chceš mě zabít, Hanťo? ()
Matně jsem si vzpomínala, že jsem četla na film pochvalu. Fajn, pustila jsem si po vánocích v TV Příliš hlučnou samotu s trochou těšení. Ale... Minuta plynula za minutou a..., a nic. Žádná atmosféra, otravný děj, podivné dialogy, místy špatný dabing. Ani P. Noiret mi nepasoval do příběhu. Po 15 minutách jsem si přibrala ke koukání práci, ale někde v polovině jsem usoudila, že ani jako kulisa mě počin Věry Cais nebaví a zmáčkla kouzelné tlačítko "vyp.". ()
postrádala jsem alespoň nějakou stopu Hrabalovské poetiky ()
Potencionál pro dobrý film zde určitě byl. Kniha je celkem dobrá, ale paní režisérka, neznalá českého filmu tomu dala na zadek. Asi byl dobrý producent, ale výsledek je špatně. Noiret asi ani nevěděl, co hraje a kde je podstata pointy filmu. Jako artfilm dobrý, ale to je málo. ()