Karate Kid

Další z řady mých oblíbených dětských záležistostí, která kolovala na tehdejších VHSkách od jednoho kámoše ke druhému jako na běžicím pásu a všichni jsme se snažili naučit ten slavný ptačí kop, který beru jako symbol celého snímku. Všechny herecké role mají charakter a skvěle se na ně bez jediné vyjímky kouká. Pat Morita však stojí hrdě a zaslouženě na vrcholku jich všech a domnívám se, že navždy zůstane v srdcích diváků tím starým roztomilým Miyagim, ikdyž se za svou bohužel už uzavřenou kariérou nahrál dalších rolí habaděj. Scénář není nijak složitý a každý si dokáže po pár scénách asi sám doplnit, jak to celé dopadne. Což nám, ale jako dětem přímo vyhovovalo, protože třeba takového Predátora z tétež doby, jsem správně dokázal pochopit až o několik let později. Když se ale velmi hluboce zamyslím, tak to asi není úplně spravný srovnávací příklad :D Nesmím ani zapomenout na úžasnou práci Billyho Contiho, který sepsal úžasný soundtrack a spolu s klasickými 80tkovými kapelami jako byli Survivor či Joe Esposito, se jedná přímo o atomovou nostalgickou bombu. To všechno si myslím jsou podmětné důvody, proč musím hodnotit plnou polní hvězdičkovou známkou. (13.12.2010)

Snímek hodně vysmívaný za naivní prvky. Přesto je to výborný inspirující film. Také bych vyzdvihl výborný duchovně promyšlený průběh příběhu. Sahám po nejvyšším hodnocení a to především z důvodů, že tomuto snímku se ve 100% podařilo vyjádřit životní cíl, s kterým se každý člověk v průběhu života musí poprat. (06.08.2006)

Zrovna Karate Kid jsem v průběhu svého sledování filmů vždycky spíš přecházel a po mnoha letech mohu prohlásit, že teprve až nyní (r.2022) jsem jej viděl od začátku až do konce. Jsou to ryzí osmdesátky, které mám tak moc rád a společně s výborným oddychovým soundtrackem (Joe Esposito, Survivor, Commuter...) utváří příjemnou zábavu s nenuceným morálním poselstvím, jak správně přistupovat k životu a především k sobě samému. Až na bandu namachrovaných frajírků z Cobra Kai jsem neměl vůbec žádné problémy s hereckými výkony. Laskavého a spravedlivého pana Miyagiho v podání excelentního Pata Mority byla radost sledovat a Ralph s Elisabeth byste kvůli jejich přirozeně příjemným charakterům vždycky rádi přibrali do party. Tedy tak se na to aspoň dívám já se svýma věčně mladýma očima a mozkem z možná trochu jiné doby, ale zkrátka podobné filmy z dané dekády mě přitahují jako stříbro straku. Nemůžu si pomoct a asi už to tak zůstane navždy... (20.10.2022)

“Throwback Thursday #10” - Karate Kid se stal i přes svou pohádkovost jedním z kultovních filmů 80. let. Film jsem viděl až do dneška pouze jednou, a to kdysi dávno v tv a pamatoval jsem si jen některé scény. Film natočil John G. Avildsen, režisér Rockyho a v životních rolích Daniela se objevil Ralph Macchio a mentora Miyagiho Pat Morita. Jde o jeden z klasických příběhů o otlounkánkovi, který bojuje o respekt a o dívku svých snů se zlými douchebagy vedenými místním karate šampionem Johnnym. Film má celkem přestřelenou stopáž a dnes už legendární závěrečný čapí skok, kterým Danny porazí Johnnyho na karate turnaji. Závěr filmu asi mohl Avildsen vyřešit méně zkratkovitě, takhle snímek končí doslova na turnaji. Film byl ve své době komerční megahit, i díky kterému zažívalo karate mimo území Japonska obrovský boom. Zároveň šlo o první roli Elizabeth Shue, které film otevřel dveře do dalších projektů. To Ralph Macchio asi netušil, že Karate Kid bude navždy jeho největší úspěch, ke kterému se už nikdy jiným projektem ani nepřiblíží. Shlédnuto na Netflixu. 3* (21.01.2022)

jelikož sem se konečně dopracoval k seriálu Cobra Kai a hodně mě baví,rozhodnul sem si po možná třiceti letech zopakovat i to co patřilo k mému dětství a viděl sem naposledy ještě na VHS.Karate Kid je veskrze typický osmdesátkový film - nenáročný,naivní a svým způsobem roztomilý.Nicméně s notnou dávkou nostalgie mi připomněl,že jsem v té době měl mnohem raději Karate Tigera a pokud bych měl teď možnost se na něj podívat dnes,nejspíš by tomu tak bylo i nadále...60% (05.09.2020)