Stopařův průvodce po Galaxii

Knihu jsem nečetl, ale už podle filmu soudím, že autor musel mít sakra velkou představivost. Bohužel ale film má spoustu hluchých míst, které se střídají s těmi geniálními (-Myslím, že jsem gauč. -Znám ten pocit… ) Takže tentokrát se budu tak trochu držet všeobecného davu a dám 3 hvězdy s tím, že Zooey Deschanel a Martin Freeman se zasloužili minimálně o jednu. Minimálně. (19.07.2009)

V rámci možností celkem slušné. Stopařův průvodce po Galaxii (jakože kniha, první díl) mě před nedávnem úplně nadchnul, ale už v Restaurantu na konci vesmíru jsem se Adamsovým literárním stylem jaksi přesytil. Film jsem viděl až poté, hodně se zde z knihy předčítá, hlavní vtipy jsou na svém místě, dost věcí je jinak... Myslím, že to šlo udělat lépe, ale nevím, jak přesně se to mělo udělat. Nevím, v jakém poměru bych věrnost předloze a různé změny namíchal, aby byl výsledek přesvědčivým samostatným filmem. Tak či onak by z toho asi stejně nakonec vylezl nějaký nesmyslný absurdní hybrid, jehož by každý vnímal jinak. (29.07.2011)

Filmové zpracování Stopařova průvodce po Galaxii srší nápady od začátku do konce, je vyplněno pestrým prostředím a udržováno při životě odlehčeným, místy až lehce stupidním, humorem. Nemohu říct, že bych se nějak extra bavil, rozhodně nemohu říct, že bych si z filmu odnesl nějakou myšlenku, nicméně nuda to rozhodně není... 7/10 (06.12.2018)

Ani jsem nečekal, že by se podařilo Stopařova průvodce tak dobře zadaptovat. A přece! Scénář se předlohy láskyplně drží, jak může, a když k ní přidává něco nového, co (by snad ani) Douglas Adams nevymyslel, je to zcela adamsovsky praštěné, vtipné a působí to přirozeně. Zkrátka se pozná, že film dělali lidé, kteří ho vážně dělat chtěli. Platí to také o hercích, zcela úžasné výpravě, která kombinuje loutky z dílny Jima Hensona (Vogoni jako živí) s půvabně barevnými počítačovými efekty, jež by v budoucnu určitě slušely třeba celovečernímu Červenému trpaslíkovi (stále jsem se nevzdal naděje), a o hravé hudbě. Jedinou vadou na kráse je zcela nepochopitelné nevysvětlení zásadního významu ručníku. Mně to nevadilo, já bych si jako věrný čtenář vzal na stop vesmírem nejméně dva ručníky a dvaačtyřicet dalších záložních, ale nezasvěcený divák se určitě musel ptát "Co s tím pořád k čertu mají?". (29.02.2016)

"Je nám velkou ctí, že máte takový zájem o naši planetu. Jako výraz našeho vděku, přijměte tyto dvě termonukleární střely, které jsme právě vyslali k vaší lodi. V rámci zkvalitnění našich služeb, může být vaše smrt nahrávána." Knihu jsem nečetl, filmu jsem zcela nerozuměl, ale byla to neuvěřitelná taškařice. S chutí jsem si počkal 7,500.000 let na odpověď na základní otázku života vesmíru a vůbec, užil jsem si nepravděpodobnostní faktory, překvapeného vorvaně, myšlenkové pochody květináče petunií, jedinečnou vogonskou poezii a asi i všechno ostatní. A možná to i dávalo smysl, ale při pohledu ze Země to tak úplně nevypadalo. (28.12.2016)