Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště

"Víš, že je možný bejt závislej na televizi?...Já ti říkám bojuj s tím ty vole!" Špetka neurvalosti, lidské tuposti, krutosti a pořádná nálož humoru v podání dvojky Jana Budaře a (především zpěváka) Richarda Krajče. Mělo to svůj náboj a několikrát jsem se skutečně nasmála, ale bohužel tomu tak trochu něco chybělo. Jan Budař společně s Miroslavem Donutilem a pár dalšími znělými jmény, mě opět utvrdili o svých hereckých přednostech, kterým je třeba věnovat svou pozornost (i na úkor občasné psychické újmy způsobené českou kinematografií jako celkem). Potěšila mě znělá hudba od Jana Budaře. (17.03.2013)

Tvůrci se asi rozhodli sdělit úplně všechno, co měli v danou chvíli na jazyku, a co jim právě přišlo legrační. Jsou tu vedle sebe hezké a fungující scény typu zjevení Hanky Zagorové a současně scény vypointované "cool" hláškami, v nichž se dva idioti oslovují "ty kreténe" a někomu to asi přijde jako vrchol humoru... (22.10.2005)

***1/2 - Komediální drama s velmi dobrými hereckými výkony, několika vtipnými scénkami, zábavnými dialogy a mírně přešvyhlou stopáží. Kdyby tvůrci ubrali na 90 minut, mohlo to být za ****, takhle film ztrácí především v třetí čtvrtině tempo a začíná trochu nudit. Každopádně trochu nevyvážená směska žánrů i stylů - jako divák nemohu jednoznačně doporučit, ale ani zatratit... (15.10.2005)

Obsah včetně závěru: Hrubeš (Budař) a Mareš (Krajčo) jsou kamarády od dětství. H je revizor a odejde od bláznivých rodičů (Janžurová, Donutil) bydlet do schátralého domku Marešovy babičky. M je hodnej, asi trochu mentálně postiženej. Hrdinové připomínají touto konstelací Kouřové signály. Zavolají si prostitutku, se kterou se M pak snaží chodit. Slovenský uhrovatý režisér si vymyslí realityshow na téma přesvědčování H o tom, že je vyvoleným lámou (Spalovač mrtvol?). Ten se začne přes úvodní odpor do nového životního poslání vžívat a pravda je mu prozrazena až na letišti před odletem do Tibetu. Po jeho odchodu na letiště se M zasebevraždí. H s baseballovou pálkou na toaletě nutí režiséra a producentku, aby na M pohřeb pozvali celebrity (prolíná se celým filmem). M je pochován s vojenskými poctami v uniformě svého dědečka (tykal si s generálem Svobodou) a za zpěvu své oblíbené Haničky Zagorové. H s režisérem pak odcházejí směrem k žižkovskému vysílači. (18.12.2008)

Buď ho milujete, nebo nenávidíte. Některé pěkné scény a hlášky, žádná revoluce se nekoná, ale podle mého ani propad. Pokud se naladíte, jak tu bylo Altamirem řečeno, na notu ve které se film nese, bude to pro vás dobrá podívaná. Pokud vás film , jako Hanka Zagorová Mareše, neosloví, či se na notu nenaladíte, film po jeho skončení, tedy pokud si vás jako poslední záchranu nezíská konec, jej zatratíte. Mé oblíbené scény (mimo jiné): (Hrubeš a Mareš u jídla, hraje Marešova oblíbená Hana zagorová z gramofonu): "Ty, Pepo, musí to tak řvát? Mě do ucha?" (Mareš jde vypnout gramofon, chvíle ticha) "Proč to posloucháš?" "Co proč?" "No ty nesmysly proč posloucháš?" "Protože mě to..." "Co tě to?" "...oslovuje." "Tebe to oslovuje?" "Hm." "Tak to potom jseš kokot."___________________ (Olinka s kočárkem v metru a Hrubeš revizor): "Občanku." "Já vám nic nedám, já jízdenku mám." "No to máte, ale bohužel neoznačenou. Občanku." "Ale já jsem z Brna." "To už mě vůbec nezajímá, já jsem zase z Prahy. Občanku." (06.07.2006)