In nomine Patris

Ešte nech niekto hovorí, že „za minulého režimu bolo lepšie“, a keď počujem tieto slová z úst veriacich, tak žasnem. Jeden malý zázrak vytočí eštebákov do červena, a jedného dokumentárneho režiséra prinúti zamyslieť sa nad vierou z iného pohľadu, než na aký je zvyknutý. Komunistická filmová tvorba, to nie sú len príjemné české komédie, ale aj takéto vykonštruované dokumenty. Príbeh je silný, len mu ublížilo slabšie televízne spracovanie. –––– Řekl bych, že když někdo věří v Boha tak strašně moc, jako ten Toufar, tak nemůže udělat podvod, který je s tou vírou spojený. – Jo, tak to hlavně nikomu neříkej. (17.12.2014)

Velice povedený a zajímavý film se silným námětem. Viktor Preiss je dokonalý, ale mě více zaujal Jiří Langmajer jako režisér, který se při svých morálních dilematech nemůže opřít o žádnou víru, ale dokáže si definovat meze, které nechce překročit. Zajímavá byla i netriviální postava esenbáka Ladislava Potměšila. Řada dalších byla z hereckého hlediska nevyužitá a autory kupodivu ani moc nezajímalo, co tahle kauza udělala s obyvateli Čihoště. (15.11.2004)

Na české poměry celkem dobrý film, zabývající se vážným tématem z naší novodobé historie, konkrétně zločinnosti komunistického režimu. Kněze Josefa Toufara, kterého umlátili estébáci k smrti, tu velmi věrohodně hraje Viktor Preiss. Zásadně nesouhlasím s názorem honajze - naopak s využitím faktografie natočeno citlivě a s pochopením! Tedy, chci říci, že film vyjadřuje podstatu případu i "ducha" doby komunistického teroru. Zcela zásadní otázkou však zůstává, kdo byli lidé, kteří ten původní dokument o nebohém knězi natočili (zda byli skutečně tak nevinně neutrální, zda ještě žijí apod.), kým byl skutečný režisér Přemysl Freiman (otec herečky Veroniky Freimanové), který natočil onen hanebný propagandistický snímek "Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází"...a jenž jako prominentní komunistický dokumentarista mimo jiné točil i snímek o úmrtí Klementa Gottwalda... Za největší chybu filmu považuji zapletení milostného románku mezi režiséra (jímž byl ve skutečnosti fanatický komunista Přemysl Freiman) a neteř P. Toufara. Něco takového považuji za propastně vzdálené realitě a v případě filmu za velkou hloupost. (01.01.2009)

Docela zajímavě pojatý případ "Čihošť", v řadě ohledů poměrně přesný, v jiných jen volně inspirovaný. Co by však dobových metod STB a konkrétní kauzy neznalému divákovi mohlo připadat až neuvěřitelné - proti skutečnému martýriu pátera Toufara bestiálně mučeného v temnici valdické věznice je stoický klid jeho představitele při téměř přátelsky a něžně vedených výsleších v televizním zpracování hotovou selankou, která se syrové a zrůdné realitě neblíží ani zdaleka. (Zájemcům o historická fakta spojená s touto kauzou a především o osobnost Josefa Toufara vřele doporučuji vynikající knihu Miloše Doležala "Jako bychom dnes zemřít měli" a neméně zajímavou publikaci Bořivoje Čelovského "Strana světí prostředky".) (25.02.2015)

Hodně mrazivé. Připomněl jsem si přitom operu Toufar od Aleše Březiny, kterou před třemi léty uváděli na Nové scéně Národního divadla (existuje i TV záznam, který odvysílala ČT - http://www.ceskatelevize.cz/porady/11096029061-toufar/21554215112/) Jinak další ze zajímavých televizních dramatických rolí Viktora Preisse (třeba po filmu Ex Offo). (03.05.2017)