Dům voskových figurín

Mooooc příjemňoučké mrazeníčko mi způsobil tenhle starý kousek a vůbec mi nevadilo, že vosk spíš připomínal jahodové Granko, rvačky byly toporné a technologie "voskování" komická. Nepotřebuju cáry masa v rybníku krve k tomu, abych byla napnutá, potřebuju atmosféru a tenhle "House of Wax" měl náramnou. (18.08.2005)

Vôbec nie zle zvládnutá téma voskových figurín, hoci pár nezáživnejších miest by sa v príbehu našlo. No aj po rokoch dokáže tento snímok navodiť mierne zimomravé pocity, v časoch vzniku filmu to musela byť bomba. Vincent Price bol úžasný, to ako dokázal narábať so svojou postavou bolo dokonalé. Páčila sa mi aj pekná pastelková kamera. Slabší nadpriemer. 70/100 (20.06.2019)

Některé filmy dokáží polekat i po letech a ruku na srdce, kdybych viděl Dům voskových figurín v roce 1953, asi bych spal hodně dlouho u rozsvícené lampičky a usedavě brečel pokaždé, když by večer vypadnul proud. Jelikož jsem hrooozně moderní člověk, co to viděl až v roce 2014, kdy už s člověkem nehne skoro nic, tak budu mít jen tik v oku a klepavku :-D Film se hodně rychle rozjede a je krásně temný s ponurým dějem, bezvadnou hudbou no a doslova ďábelský Price musel v tu dobu děsit většinu diváků. U filmu mě příjemně mrazilo a užil jsem si ho. Prvních 45 minut bezchybných, pak to trošku ztratí dech, ale nenechte se vysmát konec už je opět parádní. Když to porovnám se stejnojmenným horororem z roku 2005, který mám velmi rád a dal jsem mu plnou palbu, tak světe div se, zjistím, že tento je příběhově ještě lepší a rozhodně opět dávám plnou palbu. Kdo neviděl o dost přišel. (07.01.2015)

Také vzhledem k faktu, že se jedná o remake, není tento snímek nijak extra nápaditý. Drží se celkem těsně o dvacet let starší předlohy (Mystery of the Wax Museum), což mu díky její omezenosti ubírá na kvalitě. Ale na druhou stranu je zde šílený sochař Vincent Price se svým tupým poskokem (Charlesem Bronsonem), což je opravdu kouzelná dvojice. (19.05.2006)

House of Wax bohužiaľ úplne postráda znepokojujúcu atmosféru voskových múzeí a to i napriek tomu, že (na rozdiel od Waxwork) sa pracovalo so skutočnými figurínami. Táto skutočnosť však naopak umožnila nakrútiť pôsobivú úvodnú scénu, ktorá evokuje záverečnú scénu z Pátera Thomasa. Pokiaľ mal tento film byť remakom "Tajomstva panoptika" z roku 1933, mal si dať záležať aspoň na inteligentnej modifikácii kľúčovej iracionálnej scény, no tá je len odcitovaná a dokonca je menej pôsobivá. Režisér Andre de Toth sa jednoducho príliš spoliehal na čaro novej 3-D technológie a niektoré scény použil jedine z dôvodu, aby vynikla. 3-D kvalitu diela posúdiť neviem (na jednom z bombastických plagátov je sľubované, že Nothing that has gone before can compare with this), každopádne i v 2-D formáte ide o atmosferickú záležitosť s jednou brilantnou ľakačkou, veľmi efektívne fungujúcou i dnes (keď si pomyslím, že šlo o 3-D film, nejedného diváka muselo v roku 1953 švihnúť o zem). (24.03.2005)