Nový svět

Po mizerny Tenky cerveny linii sem moc necekal a pripravoval se na totalni nudu, ale to se nastesti nestalo. Naopak zacatek je hodne prijemnej, dobyvatele prijedou do Novyho sveta, prvni setkani s domorodcema, nejaky ty potycky a prijeti kapitana mezi domorodce. Potud to je fajn, jenze tohle trva tak hodinu. Pak bohuzel prakticky az do konce nasleduje neustaly zamilovany mrmlani, kde navic ani postavy nejsou schopny nic kloudnyho rict a tak neustale slysime jejich otravny myslenky a to je furt dokola laska, rodina, vsichni se trapi, dlouze na sebe cumi a vytrhne to obcas jen nejaka ta potycka s domorodcema. Kdyz uz to Farrella unavi, vystrida ho Bale a jedeme na novo to samy. Aspon, ze kamera je fakt nadherna a na tu prirodu se pekne kouka, i kdyz i to se casem omrzi. Navic hudba, jakkoliv kvalitni a v ramci moznosti velkolepa, zaroven taky takova mdla a uspavajici. Kdyby mel film 80 minut tak pohoda, ale takle je to cely strasne natahovany a o nicem. Zachranili by to herci, Kilcher hraje prijemne a navic se na ni hezky diva a Bale s Ferrellem podavaj slusny vykony, problem je, ze krome toho zamilovanyho cumeni a utrapenejch pohledu nemaj co hrat. Ale ty 3* to da. (17.01.2010)

Nechtělo se mi věřit, že se jedná o hollywoodskou produkci. Dvě a půl hodiny se táhnoucí příběh je rozdělen do dvou částí - první o nečekané a o to silnější, zuřivější a romantičtější lásce, druhá o citu, který roste a vzniká z rozumu. To všechno na pozadí paneneské přírody snímané úžsnou kamerou a za doprovodu těžko popsatelné, éterické hudby. Oba mužští představitelé, tedy jak Farrell, tak Bale odvedli slušnou práci (hlavně Colin se svými temnými, osudovými pohldy bude pravděpodobně slavit úspěchy u dámské části obecentsva), zdaleka nejvíc pozornosti na sebe ale strhává mladičká (v době natáčení patnáctiletá) Q´Orianka Kilcher, která je nejen milá a pěkňoučká, ale dokáže vykouzlit i hodně procítěný výraz, čehož bylo třeba. Člověk se musí chtě nechtě podivovat nad způsobem Malickova vyprávění. Ten v něm totiž ponechává obrovské mezery, spoustu důležitých věcí a faktů (i o hrdinech samozných) nechává zahaleny, co se užití filmového času týče, skáče v něm bez upozornění klidně o celé roky... A hlavně - vypráví dlouze. Jakkoliv jsem tedy chrochtal blahem (Nový svět jsem viděl na velkém plátně v Hradišti) nad skvostnými záběry přírody, kdy slunce zlatilo celý obraz a do toho explodovala jedna z éterických klasických skladeb, pomalounký a křehký příběh mi zdaleka nenabídl tolik, abych se v některých pasážích nenudil. 70% (01.08.2007)

Takové filmy jako točí Malick, nebo jaké točil Tarkovskij či Vláčil by snad ani neměly být recenzovány. Jejich zamýšlený efekt na diváka je zcela odlišný, než jaký má 99,99% procent ostatních filmů. Nejedná se o přímočaré odvyprávění příběhu, ale o mnohovrstevnatou, nelineární, meditativní pouť osudy několika postav, jež na diváka nepůsobí pouze při sledování filmu, ale zanechávají v něm, je-li k tomu přístupný, nesmazatelný otisk, který rezonuje v jeho mysli ještě po dlouho dobu. Příběh samotný není důležitý, důležité jsou přesahy a souvislosti v jakých se film odehrává. V Novém světě se přemítá nad vírou, láskou, či smyslem života. Témat se však dá najít mnohem více, protože film je nejdendnoznačně uchopitelný a jakmile je natočený, dá se říci, že žije vlastním životem a dá se vykládat na nespočet způsobů. Osobně jsem byl Malickovým vyprávěním okouzlen, byť zejména částí ve které je ztvárněn její vztah s Johnem Smithem. Druhá část je již méně zajímavá. Zklamáním pro mne je angažmá přeceňovaného skladatele Jamese Hornera, který zde opět vykrádá sám sebe, tentokrát Statečné srdce. Naštěstí zůstala většina jeho hudby nepoužita a namísto něj jsou ke slyšení nepoměrně propracovanější kompozice Richarda Wagnera a Mozarta, které přeci jen komplikovanému epickému stylu sedí mnohem více. Vzhledem k slabší, byť důležité druhé části, a Hornerovi tedy dávám jen čtyři body, i když si myslím, že u takového díla je jakákoliv hodnocení irelevatní. (08.08.2011)

Režisér Terrence Malick svými filmy nevypráví příběhy, nýbrž vyvolává emoce. Čas i prostor jsou podružné, neboť by narušovaly pohružující skladbu obrazů, zvuků a vnitřních monologů. Jeho verze legendy o lásce indiánské princezny Pocahontas a conquistadora dává vhled do myslí ústředních postav a skrze emocionálně stimulující scény a obrazy nechává diváky zakusit pocity z lásky i nových světů. (06.08.2008)

Nejvíce asi zaujme nádherná vizuální stránka filmu a zvláštní atmosféra. Celkově má snímek tolik úžasných scén, že mi až tak nevadila ani dlouhá stopáž, ovšem při jednoduchosti příběhu by to mohlo být trochu kratší. Hudba James Hornera je opět jednou zase silně vykrádající jeho předchozí díla - nejčastěji jsem slyšel náběh ke Statečnému srdci nebo k Legendě o vášni a působilo to na mě spíše rušivě. (11.10.2009)