Tristram Shandy

Jeden z nejoriginálnějších a nejvtipnějších filmů poslední doby. Michael Winterbottom dokazuje, že je jedním z nejzajímavějších režisérů současnoti. Prolínání fikce a reality je zde ještě dokonalejší než u Nonstop párty. Herecký ansámbl v čele s vynikajícím Cooganem se nebojí dělat si legraci z ničeho, ani sám ze sebe. A to říkám i přesto, že jsem literární předlouhu nějen nečetl, ale dokonce (rouhání!) vůbec neznal. (27.09.2006)

Vyfabulovaná fabulační bublina oděná do netradičního oděvu, nepředstavující ani rybu ani raka, jen podivně vyhlížejícího pavouka snovače, který se snaží obsáhnout řadu žánrů. A já se přichytil na jeho vábivou návnadu a uvízl jsem v jeho sítích. Pseudodokument spolu s pseudoadaptací nezfilmovatelného románového díla jdou ruku v ruce vstříc divákovi s otevřenou náručí a typickým britským humorem. Plusové body si pak můžou připsat fanoušci Black Books za Dylana Morena. (15.07.2009)

Dobrý nápad jak obejít nedějovost knihy tím, že se vytvoří film o natáčení filmu, který je natáčen podle slavné předlohy, takže se film dělí dílem na pohledy do zákulisí, na ubohosti herců, jejich problémy a vůbec peripetie a druhá je filmovým zobrazením některých situací z knihy. Celkem zábavný a vtipný film podle "nezfilmovatelné předlohy". A ona je to vlastně pravda. Tohle není film podle Tristrama Shandyho, jen pohled na jeho natáčení. (24.10.2009)

Kniha Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho je nenapodobitelný (a samozřejmě taky zdánlivě nezfilmovatelný) skvost. Jeho volné pojetí je sympatické, stejně jako druhá linie filmařských strastí ohledně velikostí podpadků a věrohodnosti bojových scén - i když mě osobně nebaví zas až tak hrozně moc jako přímo pasáže z knihy. Zkrátka chytrá a vtipná oddychovka, jak stvořená na sobotní odpoledne. (19.12.2007)

Adaptace Sternovy knihy je především naratologickou libůstkou. Koho nezajímají problémy filmové formy, měl by se Tristramu Shandymu vyhnout obloukem, protože zařazení "komedie" je opravdu velmi volné. Film má několik rovin. Historické scény, které jak se dozvíme jsou scénami reálného natáčení adaptace knihy. Scény z natáčení, které se snaží budit zdání autentičnosti použitím ruční kamery, které ovšem také překračují do další roviny. Je totiž jasné, že některé úseky ze soukromého života Steeva Coogana a dalších nemohly být zachyceny "filmem o filmu". Jsou tu i "knižní" scény, které přebírají styl natáčené adaptace, ale z filmové logiky víme, že natočeny nebyly, jsou jen součástí knihy a nebyly zahrnuty do scénáře. Málo koho asi při sledování nenapadne jméno Bertold Brecht. Hraní se zcizovacím efektem je vlastně základní premisou celého filmu. Ačkoli je Tristram Shandy dosti nedivácký filmový konstrukt, přesvědčil mě, abych se o Winterbottomovu tvoru začal zajímat. (28.08.2010)