Sesterstvo putovních kalhot

Knihy, podle kterých byl film natočený miluju. Jsou napsány s obrovskou porcí lidskosti. Nejde o náctileté holky, natožpak o kalhoty, ale o nepodmíněnou lásku ve všech podobách. Jenže nehodnotím knihu, ale film. A to nedokážu. Protože z knih vytáhli jen ty náctileté holky. A tak vidím, že film sám o sobě zas tak špatný není, dá se u toho zabít sobotní odpoledne, mnohé i potěší. Knihu mám ale natolik ráda, že přerod do filmové podoby objektivně vidět nedokážu. (01.09.2012)

Neb jsem mládí trávila spíš v partě kluků u volejbalu a fotbalu a večery s knížkou, jsou mi tyhle dívčí partičky cizí. Poznávám je až teď prostřednictvím své dcery, když peru cizí trička naše vlastní dlouho nevidím a holčička se objevuje v neuvěřitelných módních kreacích, které nepocházejí z naší skříně. Přesto léto čtyř puberťaček a kouzelné kalhoty nebyly oddechově až tak špatné. V podstatě se tam objevily i skutečné problémy, jen příliš nahuětěné, ale skutečné. Nemoc, rozvedený a znovu se ženící otec, první láska, studentská brigáda, Montekové a Kapuleti po řecku. Ale nezaujala mne žádná hudba, snad jen při lenině příjezdu do Řecka, ale to zase byl skoro Řek Zorba. Stejně tak žádný zvláštní dialog nebo objevná myšlenka nevyburcovaly tužku k napsání poznámky. Tužku? Asi nevíte, že staromilsky píšu tužkou. Dopisy plnicím perem, poznámky ořezanou tužkou. V nouzi pentelkou. Drobný postřeh. Ve filmu skoro nikdo nenosil sluneční brýle, a to jsme v Řecku, v Mexiku, na jihu USA. Skoro nakonec se přece jen vyloupla mylšenečka. „Dokonči ten film.“ „Proč?“ „Protože můžeš.“ Asociace na Na východ od ráje. Ale pochopí spíš ten, kdo četl, nesatčí vidět film. To je ta možnost volby. Pochopitelně nechyběl útok na city, nemoc, smíření, slzičky. Ale cítím v tom přílišný kalkul, tah na bránu. No co, jsou i horší filmy a v deštivém odpoledni to docela šlo. (13.08.2011)

Na tenhle film se koukne vždycky několik protipólových párů - holky-kluci; puberťáci - dospělí; rádoby filosofové - lidi, co si chtějí vymlet trochu mozek... Když se několik částí správně překryje (pubertální holka filosofující o nesmrtelnosti brouka), film rázem letí do oblak kinematografie. Když se překryje špatně (dospělá racionální žena, co nemá čas na kraviny), dévédéčko s filmem se také proletí, avšak leda tak přes celý pokoj do koše. Já jsem ovšem spadnul do kategorie někde mezi - dospělý kluk, co se rád podívá na pěknou holku (Alexis Bledel), přimhouří oči nad pubertou, slintáním a pobrečenými kapesníky a během nedělního odpoledne, kdy není co dělat, příjemně naloží s časem. 50% (13.03.2010)

Film bych rozdělil (kupodivu), na 4 části. Příběh Leny: Nejkrásnější a nejlepší. Jak mám rád Alexis, tak jsem si tento příběh novodobého Romea a Julie užil jak se patří. Ta holka opravdu čím je starší, tím je krásnější... 9/10. Příběh Tibby: Nejdojemnější. Překrásná pointa příběhu, která nám "prozrazuje" co je vlastně důležité a co ne....8/10. Příběh Carmen: Nejlidštější. Tento příběh je už o trochu slabší, než předešlé dva, ale zde máme vždy aktuální téma rodiny... 7/10. Příběh Bridget: Nejzbytečnější. Bohužel. Tento příběh o holce, která je tak dokonalá, a chybí ji matka, mě bavil nejméně. Film jako celek: Pobaví, dojme a téměř po celou jeho délku se nebudete nudit. Na nedělní odpoledne jako dělaný... (21.12.2008)

Čtyři holky se snaží svou rádoby filozofickou vyřídilkou překonat i samotného Platóna. Do toho se ještě stačí zašmodrchat příběh s džínama, které se nesmějí vyprat ani v případě, že by je jedna z dam pomočila při návštěvě drogového večírku a máte tu geniální film pro nedělní odpoledne.__ Ze začátku solidní komedie, se ve své druhé půlce promění v chomáč pobrečených kapesníků ze strany "těch holek s blonďatou ofinou" a pro ostatní se promění v neředěné zlo s potenciálem uštknout inteligentního diváka injekcí jménem: klišé. Nebýt Alexis a její kámošky Americy Ferrera (na krev a mlíko se rozhodně lépe kouká než na němého sluhu v podání Blake Lively, o kterou si maximálně opřete kolo), šel bych s hodnocením někam do Mariánského příkopu. Kdyby mi bylo třináct...no dejme tomu... ale v dnešní době jsem už na podobné filmy trochu starej. 50% (21.12.2008)