Kvarteto

Divný film o divných lidech, kteří jsou ve většině ohledů svého života totální outsideři. Jenže naštěstí jsou zdejší divnopostavy inteligentní, takže se nejedná o partu idiotů, ale jen introvertů, co se prostě chovají trochu jinak. A připadá mi, jako kdyby tohle byl záměr filmu (a opak postav z Díky u Hanušovic, předchozího filmu Krobota) a v něm se tak nějak ztratil příběh, který jen tak plyne a úplně se v něm moc neděje. A to je mimochodem důvod, proč je krásně překvapivé, jak dobrej a fukční má Kvarteto konec. PS: v tomto filmu se nevyskytuje žádný űber-papouch, zdravíme Zčajenku (o=´ (20.03.2019)

Sympatické zpracování příběhu z města, které se znalým nenápadně ukazuje v typických detailech. Herecké výkony poměrně dobře následují kvalitu rozpracování jednotlivých postav, z nichž v té klíčové exceluje Plesl. Film patří do kategorie "divadlo na plátně" s průvodními neduhy, hloubka kvartetní lidské ne/souhry sice nedosahuje úrovně Intimního osvětlení, ale zvolený druh humoru je v české filmové tvorbě milým osvěžením a od televizní tvorby urazil Krobot kousek cesty. 3-4* (25.10.2017)

Svým pojetím to připomene Díru u Hanušovic. Poklidný děj, kdy se zdálivě nic neděje je zachován i zde. Hanušovice se mi ale líbily víc, tady to už do nudy sklouzávalo mnohem častěji. Je to vlastně trochu zbytečný film o čtyřech lidech hledajících štěstí, aby na konci zjistili, co jim to štěstí přináší. To závěrečné zjištění, že nejvíce šťastni jsou, když jsou spolu a mohou sdílet svou společnou zálibu, není nic objevného. Žádný zvrat v ději nečekejte, jen náznaky. A komedie? Pár vtípků se povedlo (vtipy o ovečkách nebo záchranná "akce" dvou policistů na lešení), ale je to spíše úsměvný film, než komedie. Jako v životě. Míru Krobota mám rád jako herce. To jeho úsporné herectví přináší humor jaksi nechtěně. V režii čekám od něj na nějakou pecku. Zatím točí jen dost zapomenutelné filmy. (07.07.2018)

Klasicky vážná až depresivní kroboťárna tvářící se metafyzicky v kvartetu velkoměstských dětí, kteří v blížící se čtyřicítce zoufale hledají podstatu a ukotvení ve svých životech. Pokud se nyní či jste se potýkali s podobným životním zážitkem mohl by vás nepříjemně či příjemně oslovit. Vytknu dobře zvolenou roli čeřící vodu v podobě sexy Báry a poťouchlého Jardy Plesla, který stojí a padá s lešením u jeho bytu, navíc a bacha na to, protože tam hraje neznamená ještě, že je to skutečně komedie jak se píše vedle obrázku, tak tedy jak pro koho.. 60% (06.11.2020)

Kudy vede správná cesta do stanice Štěstí? Mirek Krobot se jejího hledání evidentně nebojí a nebojí se ani natočit film jako výpověď o generaci, která by už dávno měla dospět, jen na to stále nenašla odvahu. Díra u Hanušovic byla nádherným rozčeřením stojatých vod současné české kinematografie, vtipnou a zároveň laskavou satirou. Kvarteto je divácky možná poněkud méně atraktivní, více hloubavé, ale také mnohem jímavější a ve své podstatě velice krásné. Hudba k filmu je absolutně dokonalá, zcela ho vystihuje. Bez hlubšího ponoru zní jako kakofonie pro ucho neladných zvuků. Po chvíli máte pocit, že vás začíná jemně hladit a pomalinku kolébat na mírných vlnách. Ty vlny jsou ale přesně tak velké, aby vás neuklimbaly k spánku, jen jemně mravenčí po celém těle. A záhy se přistihnete, že vám ta hudba činí dobře, že ladí s rytmem vašeho srdce. Tedy alespoň já jsem to tak měla s celým filmem. (10.06.2022)