Casablanca

Svět je malý. I v Casablance potkáte Čechoslováka nebo svoji velkou lásku. A když navíc zjistíte, že ty dva něco spojuje, nezbývá než zatnout zuby a něco velkého udělat. Je pravdou, že tahle sedmdesát let stará klasika je na můj vkus příliš černobílá a navíc romantická, ale protože se mi ve společnosti Ingrid Bergman líbilo, tak ji časem opět rád vyhledám a Sama poprosím, aby to zahrál znovu .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (02.04.2015)

"I'M A DRUNKARD." ----------- Keď nacisti obratne trhali Európu na kúsky, v Hollywoode sa nezaháľalo ani na moment. Tam sa tvorila klasika za klasikou, vrátane kráľovnej klasík menom Casablanca. Osobne nie som veľkým fanúšikom čiernobielych filmov, nikdy som si ich vyslovene neužíval, až som si myslel, že chyba je vo mne, príp. v obrovskom časovom rozdiele (alebo vekom). Casablanca na čele s Bogartom ma však presvedčila o opaku, pretože tú som si vychutnával plnými dúškami. Každý záber, notu, vetu. Neviem si celkom presne predstaviť, aký to musel byť pocit vidieť tento film v čase vydania, ale určite minimálne 75x lepší ako teraz. (07.01.2018)

We´ll always have Paris. Viděla jsem ji popáté. Včera poprvé na velkém plátně. Filmová loď vplouvá do přístavu jménem Casablanca, láska vchází do Rickova American Café, dialogy jiskří na pozadí válečných zvěrstvev, která jsou tak blízko... ale jakoby za oponou. Když politika vstupuje bez zaklepání do lidských osudů, známé omnia vincit amor neplatí. V kině to najednou přestala být " ta legendární" Casablanca, ke které apriori přistupujeme jako k stříbrným příborům, které obdivujeme ve vitrině, ale nepoužíváme k jídlu...Zázračně se proměnila, najednou kalnedář ukazuje rok 1943, odkládáme klobouk a promítač právě pustil neobyčejný film o ideálech, za které stojí bojovat. Cynický Američan je v hloubi duše sentimentální, oportunistický kam-vítr-tam-plášť Francouz v srdci patriot, éterická norská víla tvrdá jako křemen, Němci si bez vyzvání sedají k nejlepšímu stolu a Čechoslovák snoubí hrdost a odvahu. Velký svět v malém městě, kde tři už jsou společnost. Curtiz upsal duši ďáblu, ale vyplatilo se. Casablanca nestárne. (13.06.2007)

Tak sa mi konečne pošťastilo vidieť ďalšiu legendárnu snímku, ktorú veľa ľudí považuje za najlepší film všetkých čias. Ja sa k tejto skupine ľudí rozhodne nepridám, pretože ma film dostatočne nezaujal a dokonca ani moc nebavil. Neviem či to bolo celkovo pomalým tempom, nepresvedčivými hercami (okrem Humphreyho Bogarta), alebo tým, že 90% filmu sa odohrávalo v bare, ale isté je to, že som sa miestami nudil a nedám filmu najvyššie hodnotenie aj preto, že som čakal aspoň úžasný koniec, ktorý mi vyrazí dych a ktorý je na každej stránke v top 50 najlepších koncov a ľaľa..vôbec nič sa nestalo. (07.02.2015)

Kultovní, skvělé a troufám si tvrdit, že i nestárnoucí válečné romantické drama s charismatickým a vynikajícím Humphrey Bogartem v hlavní roli. Za pozornost však stojí také půvabná Ingrid Bergman a nezaměnitelná atmosféra tohoto snímku, na kterém se dle mého zub času pěkně obrousil, ne-li přímo zlomil. Casablanca mi přišla i po těch letech atraktivní svým komornějším zpracováním (film Mít a nemít z roku 1944 je ještě mnohem komornější a tento Curtizův počin mi jej hodně připomínal), napětím, ale i romantickou linií a drobnými dějovými zvraty - ať jsou předvídatelné více či méně. Být Casablanca barevná, tak pro mě možná ztratí jedno ze svých velikých kouzel. (29.12.2011)