Vyvrženci pekla

Wow. Že je Rob tak trochu deviantní úchyl, to ukázal už v předchozím lidumilném příspěvku do žánru "kdo k nám domů vejde, tomu hlava sejde", ale v tomhle dovětku doslova přikládá na svůj kontroverzní status střelný prach. Nadměrně stylizovaný thriller, který si nebere žádné servítky, nehledá kompromisy a na diváka to rozbaluje dost neotřelým způsobem, jímž zkušeně drží po celou dobu jeho plnou pozornost - Zombie totiž řádí jako utržený ze řetězu a vymýšlí desítky režijních postupů, které jsou sice čistě eklektické, ale jejich kadence a dokonalé sladění s aktuálním děním a perfektně zakomponovaným soundtrackem je činí hodně nápaditými a zábavnými (od montáže přes stop-motion až po překrývání obrazu a subjektivní hlediska). Samotný příběh je navíc vystavěn tak, aby se vysmíval hororovým konvencím a kritikům (skvělé cameo potrhlého cinefila), začíná akční pasáží, která by mohla být v podstatě konečnou, a ve finále nabízí hned čtyři postupná vyvrcholení. Sice se mi trochu zvedal kýbl z většiny postav (snad každá je alespoň trochu zlá, dobro zde zcela absentuje - což ale zajišťuje ještě větší nepředvídatelnost) a to, jak Zombie dělá z odporné lidské havěti v závěru skoro mučedníky, je vysloveně na přesdržku, ale jinak se zkrátka jedná o hodně zábavnou a morbidní jízdu plnou odkazů a filmařského elánu, což pro mě bylo tentokráte silnějším vodítkem při hodnocení... (02.04.2018)

Jednoznačně o řád horší než Dům tisíce mrtvol a na 4 to vytahuje jen závěrečný videoklip (který sám je jen přílepek, jenž NAPROSTO nedává smysl a neladí s ničím ve filmu, ale zásluhou hudby je efektní jak sviň a asi nejlíp ukazuje, jak měla nezvoraná verze Vyvrženců pekla vypadat). Nemůžu se zbavit dojmu, že se Zombie snažil o jakousi buranskou Thelmu a Louisu a původní nemotivované fascinující síly zla ukázat jako obyčejné lidi s pevnými rodinnými vazbami, kterým lze porozumět, o postavách se ale nedozvíme nic nového, co by nám je postavilo do nového světla, a tak ani při pohledu na jejich emotivní utrpení se nelze ubránit vtírající se myšlence, že se stále díváme na amorální hajzly, které neomlouvá vůbec nic. Jejich sympatičnost byla založena na tom, že dokáží bez omluv a výčitek svědomí využívat slabé a oběti jako materiál pro vlastní potěšení; to Zombie škrtá, neb zde se rodinku snaží omlouvat, aniž by její původní poživačnou zvrácenost nahradil něčím funkčním. Ve výsledku nám pak prezentuje skupinku sígrů, kteří "can give it, but can't take it". Další rozpor tkví v tom, že původní schéma zlé rodiny z Texaského masakru motorovou pilou je v souladu s dobovou náladou nekompromisní kritikou klasického rodinného modelu. V DTM Zombie tohle filmové klišé přebírá jako obyčejnou cool proprietu, ale ač nechutnost rodinky Fireflyových geekovsky zjemňuje, v zásadě nejde proti duchu antirodinného schématu. Nicméně tím, že se ve VP snaží přímočarý styl DTM obohatit OBHAJOBOU rodinného modelu v jeho zvrácené podobě, vytváří Zombie něco, co kvůli své fundamentální vnitřní rozporuplnosti naprosto nelze přijmout. Se znalostí Halloweenu usuzuji, že Zombieho komplexnost a dvojakost negativních postav baví, tvrdím ale, že se při jejich zpracovávání nedokáže zbavit povrchní kulervoucnosti a líbivého pozlátka a měl by se věnovat tomu, co umí opravdu perfektně: efektním šokujícím úchylárnám. (28.05.2011)

Příběh o vraždící rodině Fireflyových (viz.: Marx bros.), který u mě začíná na 5* už za tátu klauna a jeho hlášky i za povedenou atmosféru 70.let asi v polovině bohužel začíná i přes klipový střih mírně nudit a "nečekanou záchranu " na konci už zachraňuje :) jen konec á la Thelma & Louise... celkově, ale každopádně velmi "příjemná" zábava. A pozor : Nikdy se neotáčej ke klaunovi zády, když s tebou mluví ! (03.01.2007)

"Tarantinovsko-Rodriguezovská" forma a zajímavé převrácení rolí v žánrovém schématu: skupinka tří "sympatických" masových vrahů, vyjadřujících vzájemnou rodinnou pospolitost ve formě posedlosti, uctívání satanismu a krajní averzí ke svému okolí, je tyranizována maniakálním a brutálním šerifem. Manipulace s divákovými "sympatiemi" je ještě umocněna sérií retrospektivních fotografií, vyzařujících radost a štěstí rodinného soužití, promítaných na konci filmu a romanticky-hrdinnou scénou hodnou nejryzejších charakterů. (10.04.2009)

Pokračování Domu tisíce mrtvol je stejně tak nabušené, né-li brutálnější. Rodinka ani tentokrát nechodí v rukavičkách a jde rovnou na věc. Né v mnoha vyvražďovacích filmech začnete fandit záporákům, jako právě tady. V jednu chvíli chcete, aby zemřeli stejně bolestivou smrtí, jako jejich oběti a později si přejete, aby porazili klaďase, který je chce umučit co nejtrýznivěji. (13.02.2015)