V jako Vendeta

"Lidé by se neměli bát své vlády. Vláda by se měla bát svého lidu." Totalita je báječná věc. Šetří totiž "ovcím" čas tím, že nemusí přemýšlet o tom, co je dobré a co je špatné. Všechno je dané, stačí správně papouškovat a být šťastný. Jsou však i nešťastníci, kteří touží po iluzi zvané svoboda a pro ty může být tento snímek kultovním. Já jsem sice starý anarchista, takže tomu boji proti režimu rozumím, ale jsem si celkem jistý tím, že žádný comicsový hrdina nedokáže zvednout stádo ovcí od počítačů. Ještě o něco horší je maskovaná skutečnost, že mě to až tak moc nebavilo. (30.12.2016)

"Reember remember, the 5th of november.". Skoda ze Wachowski netocia viacej filmov (resp. nepisu viac scenarov), pretoze film je to naozaj podareny. Pomsta za nevinne obete hromadneho masakru, vykonana jedinym prezivsim. Vcitil som sa do role hlavneho hrdinu a maximalne som s nim sympatizoval, a paradoxne, vzala ma udalost ktora sa vobec nestala. Nieje to o akcii, je to o myslienke a aj ked sa dej filmu nikdy skutocne nestal, neda sa o tom nerozmyslat a zabudnut na to hned po dopozerani filmu. Hrdina ktory bojoval nie len koli osobnej pomste, ale hlavne koli tomu aby zmenil svet k lepsiemu. Originalne? To urcite nie. Ale mna sposob akym je tato klasicka story podana dostal. Vacsia akcna scena je vo filme vlastne len jedna, ale je skutocne vyborna (a prekvapivo dosti krvava!) a este umocnuje skvele finale. Na hereckych vykonoch film tiez nestavia a moja oblubena Natalia neukazala nic extra, zato Hugo Veaving podal asi najlepsi vykon aky sa len s maskou podat da. A musim este spomenut scenu s padajucim dominom, ktora uzasne dramaticky predviedla co sa stane a na com je vlastne zalozeny plan pana V, ktory sa chysta uskutocnit. Jednoznacne jedna z najlepsich komiksovych adaptacii. 8+/10 (20.11.2006)

Komiksová předloha patří k mým nejoblíbenějším a od filmové adaptace jsem pak očekával hodně, tím spíš, že se na ní podíleli Wachovští. Film je příjemně hravý a rozhodně nadprůměrný, ale do intenzity a stylovosti jiných anarchistických kulťáků jako MECHANICKÝ POMERANČ či KLUB RVÁČů má daleko a pochybuju, že dosáhne jejich popularity. Může zato především absence výraznějšího režijního rukopisu, McTeigue přes všechnu snahu nedokáže přijít s tak atraktivním vizuálem ani silnou atmosférou, jaké měly oba zmíněné filmy nebo MATRIX, a zůstává jen u hromady pěkných obrázků a nápadů. Navíc nemá k dispozici ani tak dobrý scénář - je až zarážející jakého nešetrného a až diletantského okleštění předlohy se Wachovští dopustili, když vypustili nebo trestuhodně zabili ty nejlepší a nejemotivnější scény komiksu jako Finchův trip v Larkhillu nebo kancléřův vztah s centrálním počítačem. Ale abych jen nekritizoval, několikrát mě film pohnul až k slzám (Finchův šok z odhalení pozadí biologického útoku, čtení z deníku Valerie) a potěšily i odkazy na jiné filmové antiutopie (John Hurt z 1984 coby kancléř Sutler, píseň z BRAZILU hrající ve Stínové galerii, matrixácký záběr na boty V vystupujícího z výtahu, závěrečný duel v podzemí připomínající sloupovou přestřelku z finále MATRIXU). Při sledování destrukcí státních budov za doprovodu klasické hudby mě napadlo, co by s VENDETTOU asi provedl takový Stanley Kubrick a bolestně jsem si uvědomil promarněnost téhle šance. Škoda. (22.04.2006)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)

Další skvost komiksové tvorby a co je lepší, zase dobře převedený na celuloid. Velmi realistický mrazivý snímek někdy připomínající filmy o pandemii (virusech, např. Soudný den, atd) Není to však chyba snímku, protože ten je podle mnohem staršího komiksu. Jsem rád že sem tohoto komiksáka objevil. Hugo Weaving je skvělej, ty jeho básnické kreace na V v začátku filmu jsou fakt super. Portman se do tehle role též ořádně vžila a předvádí výkon hodný Leona. Psychologický podton konce všeho je taky velmi dobře podán, stejně jako flashbacky do minulosti. Prostě Temná verze budoucnosti! Lepší 4. My turn! (18.10.2008)